ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4298.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4298/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně o. F. L., proti žalovanému J. H., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 58/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2007, č. j. 8 Co 553/2007-390, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb., (dále „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 24. září 2007.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Vsetíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. dubna 2007, č. j. 9 C 58/2000-372, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. 3354 – pozemek ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK), o výměře 18616 m2, zapsanému u Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V., na LV č. 1227 pro obec a kat. území F. L. Podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku, číslo plánu 643-19/2004, zhotovitele G., spol. s r. o., V., který je součástí rozsudku, přikázal do vlastnictví žalobkyně nově vzniklé pozemky parcelních čísel 3354/4, 3354/5 a 3354/6 a zbytkovou parcelu ve zjednodušené evidenci č. 3354. Do vlastnictví žalovaného přikázal nově vzniklý pozemek parc. č. 3354/7. Žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila částku 7.267,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 24. 9. 2007, č. j. 8 Co 553/2007-390, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, podle jeho obsahu z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř.]. Namítl, že ani odvolací soud se nezabýval upozorněním znalce V. N. na rozpor ve schváleném územním plánu žalobkyně, který vykazuje brokovou střelnici do prostoru pozemku parc. č. 3354/7, zatímco ta je již vybudovaná ve vzdálenosti více jak 200 m od tohoto pozemku na pozemku parc. č. 3354/4. Pozemek parc. č. 3354/7 není a nebude zastavěn objektem brokové střelnice, neboť již existuje, a pozemek nadále zůstane podle způsobu použití zemědělským pozemkem – pastvinou. Znalec přitom stanovil obvyklou cenu pozemku parc. č. 3354/7 jako pozemku určeného k zastavění objektem brokové střelnice. V důsledku toho byl tento pozemek oceněn obvyklou cenou podstatně vyšší. Výše náhrady na vypořádání spoluvlastnických podílů je tak v rozporu s hmotným právem (§142 odst. 1 obč. zák.).
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 o. s. ř. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, byl v tomto případě žalovaný oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání, nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Znalecký posudek (§125, §127 o. s. ř.) soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle §132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.
Námitky vznesené v dovolání se týkají hodnocení skutečností, jež byly podkladem pro stanovení obvyklé ceny pozemku parc. č. 3354/7 znalcem, a výše jím stanovené obvyklé ceny tohoto pozemku, tedy skutkových zjištění, které spadají pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě dovolání, jehož přípustnost přichází v úvahu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., se dovolací soud tímto dovolacím důvodem nemůže zabývat a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v řízení nalézacími soudy.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li odvolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod C 5042. Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména §242 o. s. ř. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz, nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž. Dovolatel nevymezil hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a nezahrnuje posouzení takové právní otázky, která by v konečném účinku mohla mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod C 1536, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované tamtéž pod C 1164. Hmotněprávní posouzení věci odpovídá skutkovému zjištění učiněnému soudem prvního stupně a převzatému odvolacím soudem.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni nevznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu