ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4390.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4390/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyň: a) JUDr. M. Ch. a b) MUDr. E. K., zastoupených advokátkou, proti žalovanému M. K., zastoupenému advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 17/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2008, č. j. 21 Co 475/2005-304, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění :
[§243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“)]
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. dubna 2008, č. j. 21 Co 475/2005-304, změnil rozsudek Městského soudu v Brně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 17. června 2005, č. j. 39 C 17/2001-208, ve věci samé tak, že žalobkyním uložil, aby žalovanému na vyrovnání podílů zaplatily, a to žalobkyně a) 591.000,- Kč a žalobkyně b) 1.182.000,- Kč, celkem 1.773.000,- Kč. Jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.
K podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) z 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor rozhodnutí“), pod C 154. Pokud tedy odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 173.001,- Kč, o kterou zvýšil náhradu za spoluvlastnický podíl žalovaného, není dovolání z hlediska subjektivní přípustnosti v tomto rozsahu přípustné, neboť žalovanému měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu žádná újma na jeho právech nevznikla.
Přípustnost dovolání v daném případě tak přicházela v úvahu jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. V dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, nelze úspěšně uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) OSŘ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li odvolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, a ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006 uveřejněná v Souboru rozhodnutí pod C 1164 a C 5042.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v návaznosti na skutková zjištění nalézacích soudů v souladu s hmotným právem, není v rozporu se stávající judikaturou dovolacího soudu a nezahrnuje posouzení takové právní otázky, která by v konečném účinku mohla mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. Odvolatel ostatně ani nevymezil právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (viz C 2458 Souboru rozhodnutí).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšným žalobkyním náklady, na jejichž náhradu by měly vůči žalovanému právo, nevznikly
(§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu