ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4716.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4716/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce R. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. T. a. s., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 304/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. května 2008, č. j. 14 Co 336/2008-96, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. prosince 2007, č. j. 4 C 304/2007-74, zamítl „návrh žalobce na vydání předběžného opatření, kterým by žalovanému byl zakázán vstup do budovy bez čp/če (garáž) na parcele st. 666/2 (zastavěná plocha a nádvoří), budovy bez čp/če (garáž) na parcele st. 666/31 (zastavěná plocha a nádvoří) a budovy bez čp/če (jiná stavba) na parcele st. 666/30 (zastavěná plocha a nádvoří) a budovy bez čp/če (jiná stavba) na parcele st. 666/35 (zastavěná plocha a nádvoří), vše nacházející se v k. ú. T., zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště B., na LV č. 1804 pro k. ú. a obec T., okres B. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 13. května 2008, č. j. 14 Co 336/2008-96, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému zakázal vstup do nemovitostí blíže popsaných ve výše uvedeném usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že považuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. května 2008, č. j. 14 Co 336/2008-96, za procesně i věcně správné a dovolání žalovaného za právně irelevantní a účelové.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu („OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. a) a dále uvedených v §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 písm. b) OSŘ. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jimž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření, nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 písm. b) OSŘ, kdy zákon dovolání výslovně připouští. Přípustnost dovolání v dané věci nelze dovodit ani z §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, podle kterého předpokladem přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně je, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření však rozhodnutím ve věci samé není. Dovolací soud v tomto směru odkazuje na právní závěr vyplývající z jeho usnesení ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. 22 Cdo 1925/2001, publikovaného v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck pod C 867, podle kterého platí, že „proti rozhodnutí odvolacího soudu o předběžném opatření není dovolání přípustné“.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ dovolání jako nepřípustné odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu