ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.5037.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 5037/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. M. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. J. S., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného V. M., o vydání věci, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 196/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2007, č. j. 26 Co 2/2007-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
3. dubna 2006, č. j. 4 C 196/2004-113, zamítl žalobu, aby byl žalobci vydán kolový traktor Z. 12145. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 14. března 2007, č. j. 26 Co 2/2007-140, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Dodal, že k úspěšnosti žaloby, směřující k ochraně vlastnického práva podle §126 odst. 1 občanského zákoníku, je nutné splnit dvě základní podmínky: prokázat, že je žalobce vlastníkem věci a také, že mu ji žalovaný bezdůvodně zadržuje. Podle odvolacího soudu neunesl žalobce důkazní břemeno o svém tvrzení, že je výlučným vlastníkem traktoru a nesplnil tak jednu ze dvou kumulativních podmínek ve smyslu §126 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a také, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 14. března 2007.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Přípustnost dovolání v daném případě přicházela v úvahu jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.) a dovolací soud je tak vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li odvolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, a ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006 publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“).
Dovolatel v daném případě nevymezil právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu
a dovolací soud neshledává, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem či judikaturou Nejvyššího soudu.
Odvolací soud pro právní posouzení uplatněného nároku správně použil
a aplikoval §126 odst. 1 obč. zák., neboť žalobcem bylo tvrzeno, že předmětný traktor je jeho výlučným vlastnictvím. Blíže neupřesněná argumentace, že měla být aplikována ustanovení občanského zákoníku o sdružení (§829 a násl. obč. zák.) je nová, dříve neuplatněná, a proto k ní nelze v dovolacím řízení přihlížet (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Namítaným procesním pochybením se dovolací soud nemohl zabývat, neboť vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. Takovou otázku však dovolatel nevymezil.
S ohledem na výše uvedené dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému ani vedlejšímu účastníku na jeho straně žádné náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. prosince 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu