ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1075.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1075/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce K. F., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému Mgr. M. C., advokátem, o zaplacení částky 183 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 7/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. září 2008, č. j. 22 Co 1181/2008-604, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, č. j. 9 C 7/2007-568, (v pořadí čtvrtém) zastavil řízení do částky 33 000 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 12. 4. 1996 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl návrh, aby by žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 150 000 Kč se 17% úrokem z prodlení od 12. 4. 1996 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. září 2008, č. j. 22 Co 1181/2008-604, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku pod bodem III o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky potvrdil, ve výroku pod bodem IV o nákladech řízení státu jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce podáním doručeným soudu prvního stupně dne 5. ledna 2009 dovolání, které však nijak neodůvodnil (uvedl pouze, že podané dovolání následně doplní). V podání ze dne 22. ledna 2009 doručeném soudu prvního stupně dne 13. února 2009 svoje dovolání doplnil a uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to posouzení nájemní smlouvy týkající se M. K. v K. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nájem na dobu určitou se opakovaně prodlužoval podle ustanovení §676 odst. 2 občanského zákoníku. V řešení této otázky spatřuje dovolatel zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, takže jeho dovolání je proto podle jeho názoru přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Tato lhůta je vymezena v §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. tak, že účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 o. s. ř. soudem řádně vyzván k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení (§241b odst. 3, část druhé věty před středníkem o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o. s. ř.), se proto stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal dne 5. ledna 2009 u soudu prvního stupně včasné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, tj. ve dvouměsíční lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu spisu (srov. doručenku na č. l. 610 verte) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl odvolateli (jeho zástupci) doručen dne 3. listopadu 2008. V dovolání žalobce neuvedl, z jakého důvodu dovolání podává, ani v jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacích důvodů, ani čeho se domáhá. K podání dovolatele ze dne 22. ledna 2009 označeném jako odůvodnění dovolání žalobce, doručeném soudu prvního stupně dne 13. února 2009, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání, nebyl dovolací soud ve smyslu §241 odst. 3 věty první o. s. ř. oprávněn přihlížet.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a dovolání žalobce doručené soudu prvního stupně 5. ledna 2009 postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, nelze pro tyto obsahové nedostatky v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 první věty o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §150 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu