ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1168.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 1168/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce F. K., zast. JUDr. H. F., advokátkou, proti žalovanému J. K., zast. JUDr. Ing. P.H., advokátem, o zaplacení 190.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 425/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2006, č. j. 17 Co 220/2006-218, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 20.100,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokátky JUDr. H. F.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 3. 2006, č. j. 11 C 425/96-200, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 190.000,- Kč a uhradit mu náklady řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 10. 2006, č. j. 17 Co 220/2006-218, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalovaný namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy stavebním deníkem a výpovědí svědka G. a tyto námitky shledal nedůvodnými, neboť žalobce neměl stavební deník (příslušné listy) k dispozici a proto nebylo možné uložit mu povinnost je předložit (§129 odst. 2 o. s. ř.). Taktéž svědek G. byl žalovaným označen nedostatečně pouze příjmením bez udání adresy; žalobce taktéž popřel, že by měl listinu, z níž by tyto údaje bylo možné zjistit.
Odvolací soud dále neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že na základě provedených důkazů učinil soud prvního stupně nesprávné závěry o skutkovém stavu věci. Podle odvolacího soudu nebylo mezi účastníky řízení sporu o tom, že mezi nimi byla uzavřena podle ust. §536 a násl. obch. zák. smlouva o dílo, že ve smlouvě bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě a že dílo nebylo předáno včas dne 20. 7. 1992, ale až 3. 9. 1992. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobce prokázal skutečnosti rozhodné pro vyhovění žalobě o zaplacení smluvní pokuty, přičemž spornou zůstala otázka, zda k prodlení žalovaného s dokončením smluveného díla došlo v důsledku neposkytnutí potřebné součinnosti ze strany žalobce. Podle odvolacího soudu se žalovanému, na němž bylo důkazní břemeno ohledně této skutečnosti, nepodařilo prokázat, že k prodlení na jeho straně došlo vinou žalobce. Žalovaný měl k dispozici projektovou dokumentaci díla, ke změně dokumentace došlo z důvodu pochybení žalovaného při provádění díla. Svědci J. a S. vypověděli, že zednické práce nebyly v době nástupu na stavbu dokončeny, nebylo však možné učinit závěr, který stavební nedodělek bránil žalovanému v provádění, popř. dokončení díla, přičemž termín díla byl žalobcem prodloužen a za toto období není smluvní pokuta požadována.
Odvolací soud dále v rozhodnutí uvedl, že případné prodlení s dokončením klempířských prací, které zajišťoval žalobce, bylo způsobeno žalovaným a proto se nemůže dovolávat prodlení žalobce a ujednání v tomto smyslu obsažené ve smlouvě o dílo je nadbytečné, neboť důsledky neposkytnutí potřebné součinnosti řeší obchodní zákoník.
Taktéž se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyly dány důvody pro snížení smluvní pokuty dle ust. §301 obch. zák.
Odvolací soud s ohledem na uvedené proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Dovoláním ze dne 10. 1. 2007 napadl žalovaný shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a uplatněným dovolacím důvodem je to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.
V podrobnostech dovolatel v dovolání uvedl, že smluvní pokuta mu byla uložena na základě smlouvy o dílo uzavřené 25. 5. 1992, tj. několik měsíců po nabytí účinnosti obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb.) a soud se nezabýval tím, co účastníci měli na mysli, když podmínili dodržení termínu dokončení díla neprodlením s prováděním klempířských konstrukcí. Pokud zednické a klempířské práce zajišťovali jiní subdodavatelé, na něž navazovaly pokrývačské práce mnou prováděné, nemohl bych se „zavázat k úhradě smluvní pokuty bez podmínky, že ji uhradím pouze za předpokladu, že včas nastoupím po klempířích na provádění pokrývačských prací“. Klempířské práce byly provedeny opožděně, žalobce byl v prodlení s provedením těchto prací.
Dovolatel dále v dovolání uvedl, že v řízení svědek S. uvedl, že stavba nebyla připravena pro započetí tesařských prací, chybělo dozdění pod pozednici, dále se musel zvedat krov o 26 cm oproti projektové dokumentaci a dokumentace střechy byla změněna tak, že bylo rozhodnuto o vybudování polovalby, což bylo důvodem k zastavení prací, nikoliv vynechání jedné plné vazby. V upravené dokumentaci se mj. řešilo umístění 5. plné vazby, kterou nešlo podle původní dokumentace umístit. Původní předaná projektová dokumentace vykazovala vady, a proto doba přerušení prací způsobená přepracováváním projektové dokumentace nemůže jít k tíži dovolatele. Dále ze zápisu dovolatele ve stavebním deníku ze dne 28. 7. 1992 vyplývá, že komíny a štítová zeď byly dozděny až 27. 7. 1992 a do té doby nešlo dokončit krov a provést podbití. Ze zápisu žalobce ze dne 17. 7. 1992 s klempířem p. Č. vyplývá prodloužení termínu provedení klempířských prací do 10. 8. 1992 z původního termínu 16. 7. 1992.
Dovolatel dále uvedl, že ze zápisu o předání jeho díla ze dne 3. 9. 1992 vyplývá, že zednické práce zajišťované žalobcem nebyly dokončeny a že dílo je bez závad, což je podle dovolatele v rozporu se zápisem z kontrolního dne z téhož dne sepsaným žalobcem a vyšším dodavatelem (M., a. s.), v němž bylo uvedeno, že tesařské práce nejsou dodělány a přerušeny byly proto, že tesaři nepracují. V řízení nebylo možné v této věci opětovně vyslechnout svědka Sládka pro jeho špatný psychický stav.
Ze znaleckých posudků z 22. 12. 1995 a z 20. 3. 1997 nebylo prokázáno zastavení tesařských prací v důsledku ohrožení statiky konstrukce pochybením p. S. či dovolatele. Proto je nepodložený závěr odvolacího soudu, že prodlení žalobce s dodávkou klempířských prací bylo způsobeno mou osobou (dovolatelem) a proto se nemohu dovolávat prodlení žalobce. Dovolatel dále uvedl, že uvedené znalecké posudky byly zadány pro stanovení ceny díla.
Dovolatel dále v dovolání napadá skutečnost, že odvolací soud nevyslechl svědka Ing. G., stavbyvedoucího žalobce, neboť tento svědek znal situaci na stavbě a věděl, kdo jaká prodlení zavinil a žalobce se bránil sdělení jeho údajů pro předvolání k soudu.
Dovolatel s ohledem na uvedené proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu včetně rozsudku soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V podání ze dne 24. 1. 2007 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že dovolatel převážně opakuje nevěrohodné námitky, které byly již posouzeny v předchozím řízení. K námitkám dovolatele zejména uvedl, že vada spočívající v neprovedení navrženého důkazu může založit dovolací důvod – jinou vadu řízení – jen za předpokladu, že tím mohlo dojít k nesprávnému rozhodnutí ve věci a dále odkázal na ust. §120 odst. 1 o. s. ř. Z průběhu řízení vyplynulo, že dovolatel neunesl důkazní břemeno, po skončení jednání nežádal provedení dalších důkazů.
Žalobce ve vyjádření dále shrnul důkazy, z nichž soudy při rozhodování vycházely a zejména uvedl, že žalovaný převzal staveniště a původní projektovou dokumentaci, dokumentaci porušil, neboť při provádění prací vynechal jednu plnou vazbu, tím ohrozil stavbu a investor stavbu zastavil, tesařské práce prováděl pracovník žalovaného p. S. (svědek), který nebyl vyučen a při výpovědi uvedl, že jednu vazbu vynechal a úpravu krovu provedl podle svého uvážení. Podle žalobce příčinou problému bylo nedodržení projektové dokumentace žalovaným, poté pozdním dokončením tesařských prací brzdil práce klempířské a pokrývačské, které prováděl žalobce.
Žalobce s ohledem na uvedené proto navrhuje, aby dovolací soud nevyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti, dovolání zamítl a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4, §241a odst. 1 o. s. ř.).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., v něž dovolatel v dovolání odkázal.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího osudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V posuzovaném případě byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 5. 2002, č. j. 11 C 425/96-57, zrušen Městským soudem v Praze usnesením ze dne 30. 10. 2002, č. j. 11 Co 306/2002-72, z toho důvodu, že nebyla provedena náležitá skutková zjištění.
V dalším rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 2. 2004, č. j. 11 C 425/96-123, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 190.000,- Kč a tento rozsudek byl opět zrušen Městským soudem v Praze usnesením ze dne 17-. 5. 2004, č. j. 28 Co 121/2004-155, opět pro nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, zejména ohledně toho, zda prodlení žalovaného nezpůsobil žalobce.
Obvodní soud pro Prahu 4 dalším rozsudkem ze dne 19. 11. 2004, č. j. 11 C 425/96-194 zamítl žalobu a tento rozsudek odvolací soud usnesením ze dne 18. 8. 2005, č. j. 28 Co 318/2005-194 zrušil a uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o dílo a opět vytkl, že se soud prvního stupně nezabýval tím, zda k prodlení žalovaného nedošlo v důsledku jednání žalobce.
Obvodní soud pro Prahu 4 poté rozsudkem ze dne 22. 3. 2006, č. j. 11 C 425/96-200, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobce 190.000,- Kč a tento rozsudek Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2006, č. j. 17 Co 220/2006-218, potvrdil a toto rozhodnutí bylo napadeno dovoláním.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že v daném případě je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť bezprostředně předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo potvrzeno odvolacím soudem vycházelo z právního názoru odvolacího soudu, že předmětná smlouva o dílo byla platná a tímto závěrem byl soud prvního stupně v dalším rozhodování vázán.
V dovolání dovolatel mj. uplatnil dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod v dovolání obsahově vymezil zejména tak, že stavba nebyla připravena pro započetí tesařských prací, projektová dokumentace byla změněna, což bylo důvodem zastavení jeho prací, v dokumentaci se řešilo umístění 5. plné vazby, zednické práce nebyly provedeny proto nešlo dokončit krov a z těchto důvodů nebyl dovolatel v prodlení s provedením smluvených prací.
Za skutkové zjištění, které nemají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplývají ani jinak nevyšly v řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, který vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva.
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. r. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Dovolací soud s přihlédnutím k obsahu spisu shledal, že skutková zjištění odvolacího soudu (popř. soudu prvního stupně) jsou podložena důkazy, které byly v řízení provedeny. Soudy byly vzaty v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly a nebyly opomenuty žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo. Jimi zjištěný skutkový stav věci, zejména že změna předané projektové dokumentace, podle níž měly být tesařské práce žalovaným provedeny, byla vyvolána pochybením žalovaného při provádění jeho prací, že nebylo zjištěno, který stavební nedodělek bránil žalovanému v dokončení jeho prací a že prodlení s dokončením klempířských prací, které zajišťoval žalobce bylo způsobeno prodlením žalovaného, je výsledkem logického postupu při hodnocení důkazů podle zásad stanovených v ust. §132 o. s. ř. K tomu je vhodné ještě poznamenat, že žalobcem byl termín dokončení díla prodloužen a za toto období není požadováno zaplacení smluvní pokuty. Vzhledem k uvedenému není tento dovolací důvod naplněn.
V dovolání dovolatel dále uplatnil dovolací důvod dle ust. §241a odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, který obsahově vymezil tak, že je neurčité ujednání o smluvní pokutě a tento úkon nebyl vyložen v souladu s ust. §266 obch. zák.
Z provedeného dokazování vyplývá, že ve smlouvě o dílo ze dne 25. 5. 1992 uzavřené účastníky bylo sjednáno, že „V případě nedodržení termínu bude objednatel (žalobce) účtovat smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč za každý kalendářní den prodlení s ukončením prací“. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že „zhotovitel se zavazuje k dodržení výše stanoveného termínu ukončení stavebních prací za předpokladu, že nebude brzděn v prováděných pracech klempířskými konstrukcemi“; klempířské práce byly zajišťovány žalobcem.
Sjednaný termín dokončení „dodávky a montáže krovu a střešní krytiny“ byl 20. 7. 1992; tento termín byl žalobcem prodloužen na 27. 7. 1992. Předmětné dílo bylo převzato 3. 9. 1992.
Žalobce poté žalovanému vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 190.000,- Kč za prodlení s dokončením díla v období od 28. 7. 1992 do 3. 9. 1992.
Podle §266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl jednající straně, které je projev určen, znám nebo jí musel být znám.
Podle §35 odst. 2 obč. zák., právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Z předmětného ujednání o smluvní pokutě je zřejmé, že úmyslem jednajících osob bylo sjednat majetkovou sankci (smluvní pokutu) pro případ, že zhotovitel bude v prodlení s dokončením díla.
Další sjednaná podmínka, a to že dokončení prací žalovaného nebude brzděno prováděním klempířských prací nemá vliv na platnost ujednání o smluvní pokutě. Lze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že toto ujednání není neurčité, ale nadbytečné, neboť případné prodlení žalobce s prováděním klempířských prací, které by ovlivnilo provádění prací žalovaného, by se řešilo podle ust. §370 obch. zák.
V posuzovaném případě, jak vyplývá ze shora uvedeného, prodlení žalobce, které by ovlivnilo průběh prací žalovaného, zjištěno nebylo.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci není dán.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243 odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradu těchto nákladů 20.100,- Kč (§3 odst. 1 bodu 4, §10 odst. 3, §18 odst. 1, vyhl. č. 484/2000 Sb., §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu