ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1238.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1238/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně F.N. Č. r. s. r. o., zastoupené JUDr. R. Č., LL.M., advokátem proti žalovaným 1) J. Č., zastoupenému Mgr. P. K., advokátem žalovanému 2) Ing. S. O., 3) F., s. r. o., oběma zastoupenými JUDr. P. Z., advokátem o náhradu škody ve výši 10.225.800,- Kč a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 10.000.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 40/2006, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2008 č. j. 3 Cmo 165/2008-95, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. dubna 2008 č. j. 45 Cm 40/2006-82 rozhodl podle §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) tak, že připustil vstup dalších účastníků na straně žalovaného 2) Ing. S. O. 3) F., s. r. o.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. října 2008 č. j. 3 Cmo 165/2008-95 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, pokud návrhu žalobkyně na přistoupení dalších účastníků na straně žalovaného vyhověl, neboť neshledal nedostatek procesních podmínek ani rozpor postupu soudu prvního stupně s ustanovením §92 odst. 1 o. s. ř..
Žalobkyně písemným podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 31. 3. 2008, navrhla, aby soud připustil přistoupení Ing. S. O., a společnosti F., s. r. o., do řízení jako druhého a třetího žalovaného s odůvodněním, že se na obchodu s padělkem rostlino-lékařského přípravku C., určeného k ošetření brambor a řepky olejné, v ČR v roce 2002 podíleli spolu se žalovaným (jak při sjednávání obchodu, tak při dodávání a prodeji předmětného zboží) a že jsou proto i odpovědni k náhradě způsobené škody a k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění se žalovaným společně a nerozdílně (§438 obč. zák.). Žalovaní 2) a 3) rovněž porušili práva žalobkyni k ochranné známce a dopustili se vůči ní nekalosoutěžního jednání. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že návrh na přistoupení účastníků na straně žalovaného není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 2) a 3) včasné dovolání, namítajíce, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé nesouhlasí s výkladem ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř., jak jej podal odvolací soud, argumentujíce tím, že ve věci jde o samostatné nároky – o žalobu na náhradu škody a na zaplacení peněžitého zadostiučinění. Předpoklady pro vznik společné odpovědnosti podle §438 obč. zák. však splňují pouze předpoklady odpovědnosti za škodu a nikoliv za nekalosoutěžní jednání. Podle dovolatelů jsou skutková tvrzení uvedená v doplnění návrhu na přistoupení účastníků nedostatečná, neboť neobsahují žádná skutková tvrzení ve vztahu k nim o jejich odpovědnosti z nekalosoutěžních skutkových podstat. Proto dovolatelé požadují, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla, že v návrhu na přistoupení žalovaných 2) a 3) je uvedeno jakým způsobem se tito podíleli na škodném jednání a jaké jsou proto navrhovány důkazy. V projednávané věci došlo jedním protiprávním jednáním více osob k porušení práv žalobkyně a vzniku více druhů odpovědnosti v důsledku nekalosoutěžního jednání žalovaných.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud České republiky u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, dovolací soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správnost právního posouzení věci odvolacím soudem v otázce výkladu §92 odst. 1 o. s. ř..
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §92 o. s. ř., na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce (odst. 1). Žalobce má – jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení jde i v posuzovaném případě) – procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení dalšího žalovaného do řízení může soud vyhovět, aniž by podmínkou vydání takového usnesení byl souhlas původního žalovaného nebo toho, kdo se takto má stát dalším žalovaným (srov. §92 odst. 1 o. s. ř.).
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Výklad podaný soudní praxí je pak ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá oproti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je přitom nepřípustné, aby institut záměny účastníka ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce). Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze sjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005).
Tím, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je ve věci legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení do řízení nezabývá. Věcná legitimace účastníka řízení (na straně žalobce i žalovaného) je totiž jakožto otázka hmotně-právní předmětem dokazování, soud ji může řešit na základě výsledku dokazování a jen v souvislosti s rozhodováním ve věci samé (v rozhodnutí, kterým se rozhodnutí končí ) a nedostatek věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby. V době, kdy bylo navrženo přistoupení dalšího účastníka do řízení a kdy o jeho věcné legitimace nebyly (ani nemohly být) provedeny žádné důkazy, tedy není (nemůže být) žádný prostor k posuzování otázky věcné legitimace dalšího účastníka řízení a nemůže být významná ani pro rozhodnutí soudu o tom, zda přistoupení dalšího účastníka bude připuštěno.
V projednávané věci žalobkyně navrhla přistoupení žalovaného 2) a 3) do řízení za situace, kdy zjistila, že nekalosoutěžního jednání se vůči ní dopustil nejen žalovaný 1) ale rovněž i žalovaný 2) a 3). Žalobkyně uvedla, že na obchodu s uvedeným padělaným rostlino-lékařským přípravkem v ČR v roce 2002 se společně podíleli žalovaní 2) a 3) a jsou proto k náhradě způsobené škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění se žalovaným spoluodpovědné.
Vzhledem k tomu, že přistoupením žalovaných 2) a 3) do řízení nemohl nastat nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, že by bylo nepochybné, čeho se žalobkyně vůči nim domáhá [jde o nároky – z titulu náhrady škody a přiměřeného zadosti-učinění ve finanční podobě v důsledku nekalosoutěžního jednání žalovaných, kterého se měli žalovaní dopustit při sjednávání obchodu s padělkem rostlinno-lékařského přípravku C. a při dodávání a prodeji předmětného zboží; společný závazek žalovaných 2) a 3) uplatnila žalobkyně jako závazek pasivně solidární ve smyslu ustanovení §293 obch. zák., který v obchodních závazkových vztazích presumuje solidaritu], že mu nebrání zásada hospodárnosti řízení a že přistoupením žalovaného 2) a 3) zřejmě nebylo sledováno obejití instutu záměny žalovaného prováděné podle §92 odst. 2 o. s. ř., postupovaly soudy v souladu se zákonem, když přistoupení žalovaného 2) a 3) do řízení připustily. Otázkou, zda je či není ve věci legitimován, se – jak vyplývá z výše uvedeného – správně nezabývaly, neboť není významná pro rozhodnutí o připuštění přistoupení žalovaného 2) a 3) do řízení, ale až pro rozhodnutí ve věci samé;.
Z uvedeného vyplývá že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a)-b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 2) a 3) podle ustanovení §243b odst. 2 v části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu