ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.148.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 148/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně L. Č. s., a. s., zastoupené JUDr. M. O., advokátkou, proti žalovanému Z.M., zastoupenému JUDr. J. H., advokátem, se o zaplacení částky 346.253,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 41/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2008, č. j. 2 Cmo 22/2008-174, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2008, č. j. 2 Cmo 22/2008-174, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. června 2007, č. j. 39 Cm 41/2005-133, rozhodl shora uvedeným usnesením tak, že procesním nástupcem účastníka řízení na straně žalobkyně je v rozsahu částky 346.253,- Kč Č. r. – M. f.,
Odvolací soud uvedl, že žalobkyně v odvolacím řízení navrhla, aby do řízení v rozsahu částky 346.253,- Kč vstoupila na její místo Č.r. – M. .f, neboť vymáhaná pohledávka vycházející z leasingové smlouvy uzavřené s žalovaným byla zajištěna ručením a ručitel Č. k. a. (která podle zákona č. 239/2001 Sb. zanikla ke dni 31. 12. 2007 bez likvidace a jejím univerzálním nástupcem se stala Č. r. – M. f.) žalobkyni z titulu ručení závazek v této částce splnila. Žalobkyně předložila listinu označenou jako „Prohlášení o ručení“ ze dne 28. 7. 2000, ze které vyplývá, že Č. k. b., s. p. ú., (právní předchůdce Č.k. a.) se zavázala poskytnout společnosti C., a. s., (předchozí firma žalobkyně) záruku za úhradu závazků z leasingových smluv, přičemž součástí prohlášení je listina označená jako „Záruky za aktiva C., a. s. – Výčet smluv“, v níž pod pořadovým číslem 10172 je uvedena pohledávka vůči žalovanému. Žalobkyně předložila též potvrzení o tom, že jí Č.k agentura uhradila částku 346.253,- Kč. Č. r. – M. f. vyslovila s návrhem žalobkyně souhlas. S poukazem na ustanovení §308 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), podle něhož ručitel, jenž splní závazek, za který ručí, nabývá vůči dlužníku práva věřitele, odvolací soud uzavřel, že jsou splněny podmínky stanovené v §107a o. s. ř. k procesnímu nástupnictví účastníka na straně žalobkyně do výše prokázané úhrady ručitele.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v tom, že dovolání bylo připuštěno odvolacím soudem. Namítl především, že ručitel nemůže být procesním nástupcem původního věřitele, neboť tím, že splní věřiteli dlužníkův dluh, věřitelova pohledávka vůči dlužníku zaniká. Tím se zákonná cesse věřitelových práv na ručitele podle ustanovení §308 obch. zák. liší od jiných způsobů přechodu nebo převodu pohledávky; jinak by se ručitel svého závazku nezprostil a k cessi by nedošlo. Žalovaný poukázal na to, že též podle právní teorie ručitel, který uhradil závazek dlužníka, se stává namísto „uspokojeného“ věřitele „novým“ věřitelem dlužníka v rozsahu, v jakém uhradil závazek, a že současně vzniká ručiteli „nové“ právo vůči věřiteli. Tomu dle jeho mínění nasvědčuje i dikce ustanovení §308 obch. zák., z níž vyplývá, že jde o nabytí „nového“ nároku na náhradu plnění poskytnutého věřiteli. Postup ručitele označil žalovaný za nezákonný pro porušení zákazu veřejné podpory, principu rovného postavení účastníků a pravidel hospodářské soutěže. Zpochybnil též samotný vznik ručitelského závazku s poukazem na neurčité, nesrozumitelné a skutečnosti neodpovídající označení zajišťované pohledávky v příloze ručitelského prohlášení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle §107a o. s. ř., připouští zákon v ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; dovolání tedy v posuzované věci přípustné je.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly uplatněny. Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), přezkoumal správnost rozhodnutí odvolacího soudu nejprve z pohledu námitek uplatněných v dovolání, které lze podle jejich obsahu podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím je možno namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dospěl k závěru, že uplatněný dovolací důvod je opodstatněn.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Pro výsledek dovolacího řízení je rozhodná námitka žalovaného, že v případě tzv. zákonné cesse podle ustanovení §308 obch. zák. nedochází k přechodu věřitelovy pohledávky na ručitele, nýbrž že ručiteli v důsledku plnění věřiteli vzniká nová pohledávka vůči dlužníku.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Při posuzování návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. tedy soud ve vztahu k účastníkem označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda s takovou právní skutečností právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, zda tato právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod předmětného práva nebo povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, pod číslem 31).
Podle ustanovení §308 obch. zák. ručitel, jenž splní závazek, za který ručí, nabývá vůči dlužníku práva věřitele a je oprávněn požadovat všechny doklady a pomůcky, které má věřitel a jež jsou potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníku.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na právním názoru, že zákonná cesse podle ustanovení §308 obch. zák. je takovou právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují přechod práva, o něž v řízení jde, totiž přechod pohledávky věřitele vůči dlužníku na ručitele v rozsahu, v jakém byla ručitelem namísto dlužníka uspokojena. Je třeba přisvědčit dovolateli, že odvolací soud vyložil ustanovení §308 obch. zák. nesprávně.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 563/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006, pod číslem 18 (jehož závěry žalovaný doslovně převzal do svého dovolání), vyslovil názor, že v případě zákonné cesse podle ustanovení §308 obch. zák. založené tím, že ručitel uspokojí věřitelovu pohledávku namísto dlužníka, pohledávka původního (přímého) věřitele tímto uspokojením zaniká a ručiteli v rozsahu, v jakém uhradil závazek dlužníka, vzniká nové právo vůči dlužníkovi; jde o nabytí nového nároku na náhradu plnění poskytnutého věřiteli, stejně jako je tomu (přes odlišnou dikci) v případě zákonné cesse podle ustanovení §550 obč. zák.. Práva věřitele se plnivšímu ručiteli v ustanovení §308 obch. zák. přiznávají se zřetelem k možné obraně dlužníka podle ustanovení §309 obch. zák.. V usnesení ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Cdo 212/2008, jež je k dispozici na jeho webových stránkách, pak Nejvyšší soud s odkazem na citované R 18/2006 dovodil, že v případě nároku vzniklého ve smyslu §308 obch. zák., jenž je „novým“ nárokem na náhradu plnění poskytnutého věřiteli, nebyly (mimo jiné i z tohoto důvodu) splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř.. Na těchto svých závěrech nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.
Lze tedy uzavřít, že zákonná cesse podle ustanovení §308 obch. zák. není právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, o něž jde v tomto řízení, a není tak splněn jeden z předpokladů, za nichž lze vyhovět návrhu podle ustanovení 107a o. s. ř.. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a není tudíž správné.
Nejvyšší soud tedy napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř. zrušil, aniž je vzhledem k zásadě procesní ekonomie přezkoumal též z hlediska ostatních dovolatelem uplatněných námitek a aniž zjišťoval, zda bylo řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami uvedenými v ustanovení §242 odst. 3 větě druhé o. s. ř., a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tyto náklady tvoří součást celkových nákladů řízení, o nichž bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2009
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu