ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1952.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 1952/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně P. V., a.s., v likvidaci, zastoupené JUDr. J. Š., advokátem, proti žalované Č. o. b., a.s., zastoupené Mgr. D.U., advokátem, o neplatnost zápočtu pohledávky ve výši 222 345 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 170/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2007, č. j. 13 Co 417/2007-49, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. ledna 2006, č. j. 17 C 170/2004-18, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 19. července 2006, č. j. 17 C 170/2004-30, se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2007, č. j. 13 Co 417/2007-49, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 27. ledna 2006, č. j. 17 C 170/2004-18, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 19. července 2006, č. j. 17 C 170/2004-30, odmítl podání žalobkyně ze dne 24. června 2002 s jeho doplněním ze dne 18. dubna 2003, a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že není projednání schopné, a žalobkyně je na výzvu soudu ze dne 23. 6. 2005 nedoplnila, ačkoli byla o způsobu jeho doplnění i o následcích nesplnění tohoto pokynu řádně poučena.
Odvolání žalobkyně proti výroku o odmítnutí podání ze dne 24. 6. 2002 doplněného podáním ze dne 18. 4. 2003 Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. září 2007, č. j. 13 Co 417/2007-49, jako opožděné odmítl, doplňující výrok o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že napadené usnesení soudu prvního stupně bylo žalobkyni doručeno dne 30. 3. 2006 (nejednalo se o zásilku určenou do vlastních rukou) a patnáctidenní odvolací lhůta skončila v pátek dne 14. 4. 2006. Odvolání podané poště k přepravě dne 24. 4. 2006 tedy bylo podáno v době, kdy již bylo napadené usnesení v právní moci.
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Uplatňuje přitom dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládá v posuzované věci přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí opožděného odvolání proti usnesení soudu prvního stupně není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Totéž se týká výroku, kterým byl odvolacím soudem potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Přípustnost dovolání nemůže být dána ani ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tvrdí žalobkyně, neboť se v posuzované věci nejedná o rozhodnutí ve věci samé.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto opožděné odvolání proti usnesení soudu prvního stupně – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu