ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2715.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 2715/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně S. M. L., a. s., , zast. Mgr. V. Š, advokátem ,proti žalovanému R. B., podnikateli zast. JUDr. Z.K., advokátem, o zaplacení částky 692.080,20 Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 176/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2007, č. j. 27 Co 204/2005-233, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.200,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce Mgr. V. Š..
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. února 2007, č. j. 27 Co 204/2005-233, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. prosince 2004, č. j. 7 C 176/2001-169, jímž tento soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 692.080,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 78.600,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. V. Š.; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 53.520,50 Kč k rukám jejího právního zástupce Mgr. V. Š. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se právní předchůdce žalobkyně (S. M., s. r. o.) žalobou ze dne 18. 12. 2000 po žalovaném domáhal zaplacení částky 692.080,20 Kč a náhrady nákladů řízení. Odvolací soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 12. 2. 1997 smlouvu o finančním pronájmu (leasing) č. 3697 (dále též „smlouva o F.P.“), jejímž předmětem byl pronájem užitkového automobilu „R. T. TB2G“ žalovanému s tím, že nájemní vztah mezi žalobkyní jako pronajímatelkou a žalovaným jako nájemcem měl trvat po dobu 48 měsíců. Cena za předmět leasingu byla dohodnuta ve výši 695.000,- Kč (čl. III smlouvy o F.P.) a nájemce se zavázal zaplatit na první mimořádnou splátku nájemného částku 139.000,- Kč a po dobu dalších 48 měsíců platit nájemné ve výši 16.478,10 Kč měsíčně. Odvolací soud dále uvedl, že žalovaný řádně plnil své smluvní povinnosti v období od února 1997 do srpna 1997, kdy uhradil shora uvedenou zálohu na první mimořádnou splátku nájemného ve výši 139.000,- Kč a 6 splátek nájemného po 16.478,10 Kč a následnou sedmou splátku, splatnou do 10. 9. 1997, ani splátky následující již nezaplatil Tím žalovaný dle názoru odvolacího soudu porušil svou smluvní povinnost a žalobkyně oprávněně využila svého práva vypovědět smlouvu dle čl. II odst. 6 smlouvy o F.P. z důvodu neuhrazení minimálně dvou splátek, a to ke dni doručení výpovědi, tj. k 23. 1998. V souvislosti s předčasným ukončením smlouvy o F.P. z důvodu porušení smluvní povinnosti žalovaným vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení splátek splatných do dne zániku smlouvy, tedy splátek č. 7 až 12 za období od září 1997 do února 1998 v celkové výši 98.868,60 Kč (6 x 16.478,10 Kč). Odvolací soud dále dovodil, že žalovaný porušil své závazky vyplývající z uzavřené smlouvy, když bez souhlasu žalobkyně jako leasingového pronajímatele umístil předmět leasingu do autobazaru a po předčasném ukončení smlouvy o finančním pronájmu předmět leasingu nevrátil, ačkoli bylo jeho povinností ke dni účinnosti výpovědi „umožnit žalobkyni přístupk pronajaté technice a její odvoz“ (čl. II odst. 6 smlouvy o FP). Vzhledem k tomu, že automobil nebyl do rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyni vrácen, vznikla ve smyslu ust. §373 obchod. zák. a čl. IV odst. 6 smlouvy o F.P. žalobkyni škoda (a ušlý zisk) v celkové výši 593.211,60 Kč (součet neuhrazených splátek č. 13 až 48 za období od března 1998 do února 2001 /36 x 16.478,10 Kč/), jež se žalovaný ve smlouvě o F.P. pro tento případ zavázal uhradit. Odvolací soud neshledal existenci okolností vylučujících odpovědnost žalovaného nahradit žalobkyni škodu a ušlý zisk, když shledal, že nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně dala ve smyslu ust. čl. V odst. 1 smlouvy o F.P. souhlas k převodu práv a povinností ze smlouvy o F.P., tzn. k odstavení vozidla do autobazaru za účelem jeho prodeje. Žalobkyně dle názoru odvolacího soudu ztratila možnost nakládat s předmětem leasingu nejpozději dne 13. 8. 1997 (předání vozidla majitelem autobazaru B. P. O. H.), tj. v době, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení s plněním svých smluvních povinností, a proto žalobkyně neměla důvod ověřovat, kde se předmětné vozidlo nachází. K námitce odvolatele žalovaného týkající se tvrzeného zanedbání povinností žalobkyně, jež neučinila žádné kroky ke zmírnění škody prostřednictvím pojišťovny, odvolací soud uvedl, že dle čl. IV odst. 3 smlouvy o F.P., dle kterého bylo povinností žalovaného, pokud mu bylo cokoliv známo o pojistné události, toto oznámit žalobkyni.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 6. 4. 2007 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadil dovolacím důvodům uvedeným v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť „odvolací soud neuznal, že to byl žalobce, kdo nesplnil povinnosti při předcházení škodám a nesplnil zakročovací povinnost a tím spoluzavinění žalobce, který nese škodu ze svého“
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že nese objektivní odpovědnost za škodu, avšak v tomto případě byly dle jeho názoru porušeny povinnosti žalobkyní, jež „svým jednáním a okolnostmi“ nesplnila „povinnosti při předcházení škodám a zakročovací povinnost“ ke zmírnění, resp. odvrácení škody. Dovolatel je přesvědčen, že skutečnost, že odstavil vozidlo za účelem nalezení zájemce o pokračování v leasingu vozidla, nemohla ovlivnit vznik škody, poněvadž žalovaný nemohl zabránit mj. podvodnému uzavření kupní smlouvy autobazarem, vzniku dopravní nehody, krádeži havarovaného vozidla z autoopravny, neuplatnění pojistné události oznámené žalobkyni. Dále žalovaný namítl, že se žalobkyně podílela svou nečinností na vzniku škody mj. tím, že nedala souhlas s postoupením práv a povinností ze smlouvy o F.P. ze žalovaného na O.H., jenž za účelem získání předmětného vozidla „vynaložil nemalou částku 140.000,- Kč“. Dovolatel uvedl, že neměl povinnost platit leasingové splátky od okamžiku, kdy se žalobkyně o poškození předmětu leasingu od P. Č. dozvěděla, neboť tím splnil oznamovací povinnost v případě ztráty či poškození pronajaté věci. Žalovaný se domnívá, že odcizením vozidla vzniká škoda žalobkyni a za den ukončení leasingové smlouvy má být považován den nabytí účinnosti usnesení P.Č. o ukončení řízení. Soudům obou stupňů dovolatel vytkl, že se nezabývaly otázkou „ukončení leasingové situace (…) ve vazbě na vypovězení leasingové smlouvy žalobcem žalovanému, výpočet škody, spoluzavinění“ s ohledem na „dvě data zániku smlouvy, a to usnesením P. Č. a výpovědí žalobcem žalovanému“. Žalovaný upozornil, že postoupení leasingové smlouvy nájemcem se prakticky děje předáním pronajatého majetku novému nájemci a dodatkem k původní leasingové smlouvě o změně v osobě nájemce s uvedením data, k němuž došlo k převodu. Žalovaný je přesvědčen, že tím, že odstavil vozidlo v autobazaru ve snaze zajistit pokračovatele v leasingu, neporušil žádnou svou smluvní povinnost. Žalobkyně stejně jako odvolací soud dle přesvědčení dovolatele zaměňuje zajištění osoby, jež by vstoupila do práv a závazků ze smlouvy o F.P., k němuž žalovaný souhlas nepotřeboval, s okamžikem postoupení práv a povinností z leasingové smlouvy, k němuž „prakticky“ dochází předáním pronajatého vozidla novému nájemci, k čemuž je nutný souhlas žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný na nikoho nepostoupil práva a povinnosti ze smlouvy o F.P., jednání B. P. z autobazaru a společnosti H. s. r. o. se neúčastnil, neporušil žádnou svou smluvní povinnost. Žalovaný poukázal na to, že klíče a doklady od vozidla vrátil žalobkyni 18. 12. 1997, a na předchozí obchodní praxi mezi ním a žalobkyní týkající se prodeje podniku s technologiemi, jež získal u žalobkyně na základě finančního pronájmu, přičemž i v tomto případě nebyl žalobkyní vydán žádný písemný souhlas k převodu práv a povinností, nýbrž ústní. Žalobkyně dle žalovaného věděla, že prodává podnik se všemi technologickými zařízeními a vozidly (vč. předmětného vozidla R.T.), jež jím byly pořízeny na základě finančního pronájmu pouze u žalobkyně. Dále upozornil na to, že mezi M. V. z S .M., s. r. o. a B. P., majitelem autobazaru, je mnohaletý přátelský vztah. Dovolatel uvedl, že odvolací soud sice neopomenul plnit „obligátní“ povinnost podle ust. §118a odst. 3 o. .s. ř. (…) i podle ustanovení §119a o. s. ř.“, ale vzhledem k tomu, že dle jeho názoru neměl povinnost tvrdit a prokazovat udělení souhlasu žalobkyně k převodu práv a povinností ze smlouvy o F.P., tak i „poučovací povinnost odvolacím soudem je nejen zbytečná a lichá, ale navíc tímto přesným vymezením učiněným odvolacím soudem tento soud poučovací povinnost (…) nesplnil.“ Žalovaný se domnívá, že důkazní břemeno unesl a povinnost opatřit si při převodu práv a povinností ze smlouvy o F.P. souhlas žalobkyně neporušil, a proto je rozsudek odvolacího soudu „překvapivým rozhodnutím“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně spoluzavinila vzniklou škodu a neposkytla nutnou součinnost a nevyslovila souhlas s postoupením práv a povinností ze smlouvy o F.P., nezmírnila škodu po oznámení P. Č. o nehodě vozidla a při oznámení krádeže vozidla, při nezákonném jednání B. P. ani při řešení splátek, je žalobkyně povinna nést škodu sama, aniž by mohla uplatnit vůči jinému právo na její náhradu.
Jelikož žalovaný škodu nezpůsobil a nepodílel se na vzniku škody, ke ztrátě dispozice s předmětem leasingu nedošlo a žalobkyně si nepočínala dostatečně obezřetně a svou nečinností se na vzniku škody podílela, žalovaný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud nejprve odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a následně zrušil rozsudek odvolacího soudu.
Podáním ze dne 19. 4. 2007 se žalobkyně vyjádřila k návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti a zejména uvedla, že k odkladu vykonatelnosti není dán právní důvod, a proto navrhla, aby dovolací soud návrhu žalovaného nevyhověl.
Podáním ze dne 11. 5. 2007 se k dovolání vyjádřila žalobkyně a zejména uvedla, že dovolání není důvodné a navrhla jeho odmítnutí. V případě, že dovolací soud dovolání neodmítne, žalobkyně uvedla, že nájemce je povinen hlásit pronajímateli neprodleně změny v umístnění předmětu leasingu, přičemž umístit předmět leasingu mimo svůj podnik nájemcem lze jen s předchozím souhlasem pronajímatele. Vzhledem k tomu, že žalovaný v dovolání doznal, že o souhlas žalobkyni nežádal, je vyvráceno jeho tvrzení o neporušení žádné smluvní povinnosti. Žalobkyně odmítla, že by porušila prevenční povinnost, jelikož v době předání vozidla žalovaným do autobazaru (1. 8. 1997) a převzetí O. H. (14. 8. 1997) žalovaný řádně a včas hradil leasingové splátky, a nebyl proto důvod šetřit, zda předmět leasingu má žalovaný skutečně ve své provozovně. Žalobkyně dále odkázala na svědeckou výpověď svědka B. P., jenž uvedl, že s O. H. prodej vozidla nedomlouval a O. H. předal na žalovaného kontakt, přičemž podmínky předání vozidla si měl domluvit přímo žalovaný. Žalobkyně dále namítla, že do data odstoupení do smlouvy o F.P. neobdržela usnesení P.Č., z něhož by mělo vyplynout, že předmět leasingu byl zcizen, avšak došlo-li k vydání tohoto rozhodnutí až po předčasném ukončení smluvního vztahu ze smlouvy o F.P., je tato skutečnost pro posouzení okamžiku zániku smlouvy o F.P. irelevantní, neboť uvedená smlouva zanikla dříve na základě jiné právní skutečnosti. Závěrem žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nedůvodné odmítl, popř. jako zamítl.
Podle čl. II bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22 února 2007, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí (§243 o. s. ř.) dovolací soud nerozhodoval.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplynulo, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) jako pronajímatelka uzavřela s žalovaným jako nájemcem dne 12. 2. 2007 smlouvu o finančním pronájmu (leasing), jejímž předmětem byl pronájem už. automobilu „R. T. TB2G“. Smlouva o F.P .byla uzavřena na dobu určitou, tj. na 48 měsíců (čl. II odst. 1 smlouvy o FP), přičemž před uplynutím sjednané doby nájmu byla žalobkyně oprávněna smlouvu o FP vypovědět jen v případě, že žalovaný neplnil své povinnosti (čl. II odst. 6 smlouvy o FP). Dle tohoto ujednání byla žalobkyně oprávněna vypovědět smlouvu s okamžitou účinností z důvodu neuhrazení min. 2 splátek nájemného, a to ke dni doručení výpovědi žalovanému. Pro tento případ se žalovaný zavázal poskytnout a předat okamžitě bez zbytečného odkladu žalobkyni zástavu v hodnotě úhrnu všech dosud nesplacených splátek nájemného, které byl na základě splátkového kalendáře povinen uhradit až do konce smlouvou předpokládaného trvání nájmu. Ke dni účinnosti výpovědi se žalovaný dle čl. II odst. 6 smlouvy o F.P. zavázal umožnit přístup žalobkyni k pronajaté technice a její odvoz. Cena za předmět leasingu byla dohodnuta ve výši 695.000,- Kč (čl. III smlouvy o F.P.) a nájemce se zavázal zaplatit na první mimořádnou splátku nájemného částku 139.000,- Kč a po dobu dalších 48 měsíců platit nájemné ve výši 16.478,10 Kč měsíčně. Dle čl. IV odst. 3 měl žalovaný povinnost každé poškození, havárii, znehodnocení, zničení nebo odcizení písemně ohlásit pronajímateli ještě týž den, kdy došlo k pojistné události. V tomtéž článku smlouvy o F..P bylo ujednáno, že v případě neuhrazení škody z pojistného plnění, byl žalovaný povinen škodu nebo rozdíl mezi výší škody a výší pojistného plnění uhradit žalobkyni bez zbytečného odkladu s tím, že škodou se rozumí i ušlé nájemné. V čl. 4 odst. 6 smlouvy o F.P. se žalovaný v případě odcizení nebo zničení předmětu leasingu v době trvání této smlouvy či ztráty možnosti dispozice účastníky této smlouvy s předmětem leasingu anebo jejich vlastnických a dispozičních práv k předmětu leasingu z jakéhokoli důvodu mimo vůli žalobkyně zavázal nahradit žalobkyni vzniklou škodu včetně ušlého zisku rovnajícího se souhrnu dosud neuhrazených splátek nájemného. Pro případ poškození, trvalého či dočasného, nebo jakéhokoli znehodnocení předmětu leasingu vzniknuvšího v době trvání smlouvy (s výjimkou doby, kdy měla žalobkyně předmět leasingu ve svém držení), se strany dohodly, že žalovanému nevzniklo právo na slevu z nájmu, a byl tedy povinen platit splátky nájemného dle splátkového kalendáře v plné výši. Z čl. V odst. 1 vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna převést svá práva z této smlouvy vcelku nebo zčásti na třetí osoby a že žalovaný tak mohl učinit pouze se souhlasem žalobkyně. Dle čl. V odst. 5 smlouvy o F.P. se tento smluvní vztah měl řídit „Všeobecnými podmínkami finančního pronájmu“, které byly nedílnou součástí smlouvy o F.P. Dle čl. 3 odst. 3.2 Všeobecných smluvních podmínek finančního pronájmu (leasingu) movitých předmětů byl žalovaný povinen zabránit vzniku práv třetích osob k předmětu leasingu, nebyl oprávněn dát předmět leasingu do pronájmu nebo bez souhlasu propůjčit třetím osobám (čl. 3 odst. 3.10) a byl povinen hlásit žalobkyni neprodleně změny v umístění (trvalém stanovišti) předmětu leasingu v rámci svého podniku na území Č. r. s tím, že umístit předmět leasingu mimo podnik či mimo území Č.r. mohl žalovaný jen s předchozím souhlasem žalobkyně (čl. 3 odst. 3.11).
Z předávacího protokolu vozidla ze dne 12. 2. 1997 vyplynulo, že žalovaný převzal předmět leasingu. Žalovaný dle shodných skutkových tvrzení účastníků a splátkového kalendáře zaplatil dne 12. 2. 1997 zálohu na první mimořádnou splátku ve výši 139.000,- Kč a dále řádně zaplatil prvních 6 splátek dle splátkového kalendáře ze dne 12. 2. 1997 a poté neuhradil ničeho. Přípisem ze dne 17. 2. 1998, doručeným žalovanému dne 23. 2. 1998, žalobkyně vypověděla smlouvu o F.P. s okamžitou účinností z důvodu neuhrazení nájemného, a to splátek č. 7 až 12, splatných ke dni 10. 9. 1997, 10. 10. 1997, 10. 11. 1997, 10. 12. 1997, 10. 1. 1998, 10. 2. 1998, a žalovanému sdělila, že vzhledem k zániku smlouvy o F.P. ke dni doručení této výpovědi dojde dne 27. 2. 1998 v místě sídla žalovaného k odebrání předmětu leasingu.
Z návrhu zprostředkovatelské smlouvy č. 217/97 ze dne 1. 8. 1997, podepsané toliko Bo. P. jako zprostředkovatelem, vyplynulo, že B. P., podnikatel (A. P. – cars,) se jako zprostředkovatel zavázal pro žalovaného zajistit uzavření kupní smlouvy s třetí osobou na prodej předmětu zprostředkování, který se „nachází ve vlastnictví“ žalovaného „a který předá současně s podpisem této smlouvy za účelem zajištění zprostředkování prodeje“ za dohodnutou prodejní cenu vozidla 104.000,- Kč. Žalovaný zplnomocnil zprostředkovatele k převzetí kupní ceny a provedení všech úkonů spojených s odhlášením předmětu prodeje u příslušného dopravního inspektorátu P. Č.. Odměna za zprostředkování činila dle čl. IV odst. 2 této smlouvy 4.000,- Kč.
Z kupní smlouvy č. 141/97 ze dne 13. 8. 1997 bylo zjištěno, že žalovaný označený jako prodávající a vlastník motorového vozidla tov. značky a typu R. T. 2,5 D, r. v. 1996, , a H. spol. s r. o. jako kupující se dohodli na prodeji shora specifikovaného vozidla za cenu 104.000,- Kč. Tato smlouva byla za prodávajícího podepsána B. P., majitelem autobazaru a za kupujícího O. H..
Dopisem ze dne 17. 12. 1997 žalovaný oznámil zprostředkovateli- B. P., že odstupuje od zprostředkovatelské smlouvy č. 217/97 z 1. 8. 1997.
Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o F.P., spočívající v nezaplacení splátek č. 7 a následujících v termínech dle platebního kalendáře ze dne ke smlouvě číslo 3697 ze dne 12. 2. 1997 (žalovaný řádně uhradil toliko první mimořádnou splátku nájemného ve výši 139.000,- Kč a 6 splátek nájemného po 16.478,10 Kč). Z uvedeného rovněž vyplývá, že žalobkyně měla dle čl. II. odst. 6 smlouvy o F.P. právo vypovědět smlouvu o F.P. z důvodu neuhrazení minimálně 2 splátek nájemného. Výpověď smlouvy o F.P. daná žalobkyní žalovanému dne 17. 2. 1998, která byla doručena žalovanému dne 23. 2. 1998, z důvodu neuhrazení více než dvou splátek nájemného (do doby podání výpovědi šlo dle platebního kalendáře ke smlouvě číslo 3697 ze dne 12. 2. 1997 o splátky splatné ke dni 10. 9. 1997, 10. 10. 1997, 10. 11. 1997, 10. 12. 1997, 10. 1. 1998, 10. 2. 1998) byla tak učiněna po právu. Žalovaný se dle čl. II odst. 6 smlouvy o F.P. zavázal umožnit ke dni účinnosti výpovědi (tj. ke dni jejího doručení) umožnit přístup žalobkyni k pronajaté technice a její odvoz. K vrácení předmětu leasingu žalovaným nedošlo s odůvodněním, že jím již nedisponuje. Vzhledem k tomu, že žalobkyni vznikla neoprávněným postupem žalovaného škoda, měla dle čl. IV odst. 6 smlouvy o F.P. a §357 obchod. zák. právo po žalovaném požadovat náhradu škody, včetně ušlého zisku.
Námitka dovolatele, že odstavením předmětu leasingu do autobazaru B.P. za účelem zajištění subjektu, který by převzal práva a povinnosti z předmětné smlouvy o F.P., neporušil žádnou svou smluvní povinnost, tak není správná, neboť dle čl. 3 odst. 3.2 Všeobecných smluvních podmínek finančního pronájmu (leasingu) movitých předmětů (dále též „Podmínky“), jež byly dle čl. V odst. 5 smlouvy o F.P. nedílnou součástí této smlouvy, byl žalovaný povinen zabránit vzniku práv třetích osob k předmětu leasingu, tzn. i práv dispozičních, a nebyl dle čl. 3 odst. 3.10 Podmínek oprávněn propůjčit předmět leasingu bez souhlasu žalobkyně třetím osobám, popř. bez jejího souhlasu ho umístit mimo jeho podnik. Vzhledem k tomu, že souhlas k umístění předmětu leasingu mimo svůj podnik, jenž byl pro tento účel dle čl. V odst. 1 smlouvy o .F.P a čl. 3 odst. 3.11 Podmínek nezbytný, žalovaný od žalobkyně – jak bylo v řízení prokázáno a dovolatel v dovolání netvrdí opak - neobdržel, porušil svou smluvní povinnost již samotným odstavením předmětu leasingu do autobazaru B. P.. Je nutno rovněž upozornit na zřejmý rozpor v dovolatelových tvrzeních, kdy dílem tvrdí, že odstavením vozidla mimo svou provozovnu (tzn. do autobazaru) neporušil svou smluvní povinnost, a tedy neztratil své dispoziční právo k předmětu leasingu a dílem namítá, že ztratil dispoziční právo k předmětu leasingu, když majitel autobazaru B. P. vozidlo (předmět leasingu) na základě kupní smlouvy č. 141/97 ze dne 13. 8. 1997 „bez jakékoli účasti žalovaného a také bez účasti žalobce“ prodal třetí osobě (společnosti H., spol. s r. o.).
Názor odvolacího soudu, že žalobkyně (vč. žalovaného) dle skutkových zjištění ztratila možnost nakládat s předmětem leasingu nejpozději dne 13. 8. 1997, kdy bylo vozidlo majitelem autobazaru B. P. předáno třetí osobě, je správný.
Žalovaný za uvedené situace porušil svou smluvní povinnost hradit řádně a včas nájemné (leasingové splátky) dle platebního kalendáře ke smlouvě číslo 3697 ze dne 12. 2. 1997, neboť předání předmětu leasingu do autobazaru B. P. nemohlo mít vliv na uvedenou smluvní povinnost a nedotklo se platnosti smlouvy o F.P. Proto byl povinen zaplatit žalobkyni nezaplacené nájemné do účinnosti výpovědi smlouvy o F.P. (23. 2. 1998) dle čl. IV odst. 6 smlouvy o F.P. v celkové výši 98.868,60 Kč (tj. 6 splátek po 16.478,10 Kč za období od září 1997 do února 1998).
Pokud dovolatel dále namítlal, že žalobkyně neposkytnutím souhlasu k převodu práv a povinností ze smlouvy o F.P. ze žalovaného na třetí osobu, jež bez vědomí žalobkyně s předmětem leasingu v době účinnosti smlouvy o F.P. i po jejím ukončení předmětem leasingu disponovala, porušila prevenční povinnost a udělením souhlasu mohla odvrátit škodu jí vzniklou, event. vzniklou škodu spoluzavinila, je k tomu nutné uvést, že žalobkyně neměla povinnost tento souhlas udělit. Naopak žalovaný bez jejího souhlasu umožnil disponovat s předmětem leasingu třetím osobám a tím sám porušil jemu uložené povinnosti, mj. povinnost zabránit vzniku škody dle čl. 3 odst. 3.4 Podmínek, a proto ani nelze dospět k závěru, že žalobkyně spoluzavinila, že smlouva o F.P. byla žalobkyní ukončena výpovědí.
K další námitce dovolatele, že od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o poškození či zničení předmětu leasingu z usnesení P. Č. r., není žalovaný povinen platit nájemné (leasingové splátky), je třeba uvést, že takovýto závěr nevyplývá ze smluvního ujednání stran, a proto tento názor dovolatele není správný. Ze smlouvy o F.P. mj. vyplývá, že žalovaný měl povinnost písemně oznámit žalobkyni případy poškození, havárie, znehodnocení, zničení nebo odcizení předmětu leasingu, a to ještě týž den, kdy došlo k pojistné události, což se v daném případě nestalo. Nebyla-li vzniklá škoda uhrazena z pojištění předmětu leasingu, byl žalovaný povinen škodu, vč. ušlého zisku, žalobkyni bez zbytečného odkladu uhradit.
Pokud dovolatel v dovolání upozorňoval na svou předchozí nestandardní obchodní praxi s žalobkyní, je k tomu nutné uvést, že to není pro posouzení vzniku práva na náhradu škody a ušlého zisku dle smlouvy o F.P. v souzené věci rozhodné.
Vzhledem ke shora uvedenému dovolací soud uzavřel, že dovolatelem uplatněné námitky nezakládají přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť posouzení věci provedené odvolacím soudem není v rozporu s hmotným právem.
Pokud dovolatel v dovolání brojil prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 3 o. s. ř. proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů, je k tomu třeba uvést, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle ust. §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. - přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li přípustnost dovolání zvažována podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a nikoli dle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., nemůže být námitka směřující proti skutkovým zjištěním pro posouzení přípustnosti dovolání relevantní. Totéž platí i v případě tzv. jiných vad řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), které z obsahu dovolání též vyplývají (viz např. námitky směřující proti nedostatku při aplikaci §118a odst. 3 a §119a o. s. ř.).
Dovoláním žalovaný napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení je svojí povahou usnesením, a to i tehdy, je-li obsaženo v rozsudku, v němž je rozhodnuto ve věci samé.
V ust. §238, §238a a §239 o. s. ř. jsou uvedena usnesení, proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde obsažena není, proto dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné.
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a dovolání proto podle ust. §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.200,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §14, §15, §16 odst. 2, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2006, §13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, §137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu