ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3049.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3049/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně E., spol. s r. o., zastoupené JUDr. H.P., advokátkou, proti žalovanému J. N., zastoupenému JUDr. J. F. advokátem, o zaplacení částky 58.234,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 158/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2009, č. j. 28 Co 472/2005-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.534,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet JUDr. H. P., advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 19. ledna 2005, č. j. 11 C 158/2002-110, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 58.234,- Kč s 8 % úrokem z prodlení z částky 40.943,- Kč od 9. 6. 2001 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně provedla pro žalovaného na základě jeho objednávky ze dne 28. 8. 2000 č. 105/2000, navazující na nabídku žalobkyně s kalkulací odměny a nákladů, soubor úkonů v rámci předprojektové přípravy - získání podkladů pro územní řízení. Na základě ústní dohody, konstatované ve stavebním deníku z července 2001, a na základě plné moci ze dne 21. 7. 2001 vykonala žalobkyně pro žalovaného ještě další úkony - podala návrh na územní rozhodnutí a získala vyjádření dalších institucí pro územní řízení, jež byla založena do spisu stavebního úřadu. V průběhu územního řízení žalobkyně od smlouvy odstoupila a řízení bylo poté, co jí žalovaný odvolal plnou moc, zastaveno. Veškerou dokumentaci z inženýrské činnosti žalobkyně předala žalovanému tak, že mu ji zaslala poštou. Žalovaný uhradil pouze cenu první části prací vykonaných na základě objednávky, jež byla vyúčtována fakturou splatnou dne 31. 1. 2001. Za další práce vykonané na základě objednávky v měsících leden až duben 2001 vystavila žalobkyně fakturu č. 01/05/032 na částku 40.943,- Kč splatnou dne 8. 6. 2001 a úkony provedené mimo rámec objednávky vyúčtovala v částce 17.291,- Kč, přičemž též vycházela z ceny dohodnuté v objednávce; tyto částky žalovaný uhradit odmítl. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle ustanovení §536 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Obranu žalovaného, že dílo nebylo provedeno v plném rozsahu, posoudil jako nedůvodnou, neboť dovodil, že práce v rámci předprojektové přípravy žalobkyně vykonala a další práce, zejména práce projektové, ani vykonat nemohla, neboť k nim neměla oprávnění.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, č. j. 28 Co 472/2005-152, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé pod bodem I potvrdil (výrok pod bodem I), ve výroku o náhradě nákladů řízení pod bodem II jej změnil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).
Odvolací soud na základě důkazů provedených v odvolacím řízení doplnil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně tak, že důvodem zastavení územního řízení o umístění stavby označené jako „V.K. – K., napájecí přívod nn“ byla skutečnost, že navrhovatel nedoplnil chybějící souhlas vlastníka jednoho z dotčených pozemků s umístěním navrhované stavby, a že v době platnosti zákona č. 50/1976 Sb. nebylo nutno k návrhu na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby předkládat kompletní projektovou dokumentaci, takže situační výkres se zakreslením stavby předložený navrhovatelem k návrhu na vydání územního rozhodnutí o umístění předmětné stavby byl dostačujícím podkladem (zjištěno z příslušného správního spisu a z vyjádření příslušného stavebního úřadu). Listinu ze dne 28. 8. 2000 označenou jako objednávka č. 105/2000 odvolací soud posoudil jako písemně uzavřenou mandátní smlouvu podle ustanovení §566 a násl. obch. zák., jíž se žalobkyně jako mandatář zavázala provést pro žalovaného jako mandanta „soubor pracovních úkonů – operací nutných ke zpracování výkresové dokumentace v rozsahu ÚR“, a to s poukazem na obsah žalovaným akceptované nabídky žalobkyně ze dne 8. 8. 2000. Odvolací soud usoudil, že povinnosti žalobkyně z této smlouvy byly soustředěny do získání předprojektových podkladů potřebných pro územní řízení a zahájení samotného územního řízení a jeho vedení za žalovaného nezahrnovaly. Dovodil, že žalobkyně své povinnosti v rozsahu písemně uzavřené smlouvy ze dne 28. 8. 2000 splnila a důvodně se tedy domáhá zaplacení částky 40.943,- Kč vyúčtované fakturou č. 01/05/032. Úkony nad rámec písemné smlouvy žalobkyně podle názoru odvolacího soudu provedla na základě konkludentně uzavřené dohody o rozšíření obchodní záležitosti specifikované v písemné smlouvě, a to o podání návrhu na zahájení řízení o umístění stavby a o vedení tohoto řízení. Odvolací soud poukázal na to, že žalobkyně vysvětlila okolnosti, za nichž nedošlo k získání souhlasu jednoho z vlastníků dotčených pozemků, a uzavřel, že tuto skutečnost nelze klást žalobkyni za vinu, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by při výkonu své činnosti pochybila. Na základě této úvahy dovodil, že žalobkyně splnila své povinnosti mandatáře i v rozsahu jejich rozšíření nad rámec písemné smlouvy. Poukázal na ustanovení §571 odst. 2, věty druhé, obch. zák., podle něhož nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, vzniká mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, a uzavřel, ze též zaplacení částek 12.160,- Kč a 5.131,- Kč se žalobkyně domáhá důvodně.
Rozsudek odvolacího soudu, a to výslovně ve všech jeho výrocích, napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a jehož důvodnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] shledává žalovaný v tom, že odvolací soud řešil právní otázku významnou pro rozhodnutí v rozporu s hmotným právem, jestliže smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako smlouvu mandátní, ačkoliv její obsah odpovídá smluvnímu typu smlouvy o dílo. Žalovaný poukázal na ustanovení §536 odst. 2, věty druhé, obch. zák., podle něhož se dílem rozumí hmotně zachycený výsledek jiné činnosti, a argumentoval odbornou literaturou, v níž je jako příklad díla uváděn projekt pro výstavbu; podle smlouvy označené jako objednávka č. 105/2000 měla být takovým hmotně zachyceným výsledkem dokumentace potřebná pro územní řízení a stavební povolení pro výstavbu vedení nízkého napětí. Tomuto závěru podle jeho mínění odpovídají též skutková zjištění odvolacího soudu, že žalobce měl provést práce, a to připravit dokumentaci potřebnou pro územní řízení a stavební povolení, a tento závazek měl splnit ve sjednané lhůtě, a též to, že účastníci jsou ve smlouvě označení jako objednatel a zhotovitel. Podle jeho názoru jde tedy o smlouvu o dílo, případně o kombinaci smlouvy o dílo a mandátní smlouvy. Pokud by pak byla smlouva označená jako objednávka č. 105/2000 posouzena jako smlouva o dílo, vznikl by žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla podle ustanovení §548 odst. 1, věty druhé, obch. zák. až jeho provedením. Třebaže žalovaný v průběhu řízení namítal, že žalobkyní vypracovaná dokumentace nemá kvality potřebné k vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení, odvolací soud toto posouzení v důsledku nesprávné kvalifikace smlouvy pominul. Tím, že jej neseznámil se svým odlišným právním názorem na charakter smlouvy a nevyzval jej k doplnění tvrzení a důkazních návrhů podle ustanovení §118a odst. 2, 3 o. s. ř., odvolací soud podle názoru žalovaného zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením odvolacího soudu. Podle jejího názoru nebyl předmětem smlouvy označené jako objednávka č. 105/2000 její závazek ke zhotovení díla – výkresové dokumentace, ale provedení činnosti, jejímž výsledkem je opatření a sumarizace podkladů a dokladů autorizovaného projektantu, který měl dokumentaci zpracovat. Ze složení a rozsahu prací uvedených v nabídce je zřejmé, že je - li činnost zakončena „zatříděním agendy“ a předáním konečné zprávy žalovanému (šlo o zprávu označenou jako „Inženýrská činnost spojená s předprojektovou přípravou investiční akce firmy T. V. K.“), není toto dílem ve smyslu ustanovení §536 odst. 2 obch. zák. K tvrzené vadě řízení žalobkyně uvedla, že byl-li zjištěn úplný skutkový stav věci, nebyl důvod vyzývat žalovaného k doplnění jeho tvrzení. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo sice vydáno po 1. dubnu 2005, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 59/2005 Sb., bylo však vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) proto vzhledem k článku II. bod 2 a bod 3 přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky.
Dovolací argumentace žalovaného je zčásti opodstatněná, ve vztahu k povaze písemně uzavřené smlouvy; tento závěr však vede k posouzení dovolání jako nepřípustného podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle ustanovení §536 obch. zák. smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení (odstavec 1). Dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti (odstavec 2, věta první).
Podle ustanovení §554 odst. 1, věty první, obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem.
Podle ustanovení §556 obch. zák. spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti než zhotovení věci, montáži, údržbě, opravě nebo úpravě věci, je zhotovitel povinen při této činnosti postupovat v rámci stanoveném smlouvou s odbornou péčí tak, aby se dosáhlo hmotně zachyceného výsledku činnosti určeného ve smlouvě. Zhotovitel je povinen hmotně zachycený výsledek předat objednateli.
Podle ustanovení §566 odst. 1 obch. zák. mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.
Podle ustanovení §571 odst. 2, věty první, obch. zák. nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, vznikne mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, či nikoliv.
Z citovaných ustanovení vyplývá, v čem v oblasti obchodních závazkových vztahů spočívá rozdíl mezi „jinou činností“ (jež se neváže k určité věci) jako dílem podle ustanovení §536 odst. 1 obch. zák. a mezi „jinou činností“ (jež nemá povahu právních úkonů), jejímž uskutečněním má být zařízena určitá obchodní záležitosti pro mandanta podle ustanovení §566 odst. 1 obch. zák. Jiná činnost jako dílo podle obchodního zákoníku se vždy váže k hmotně zachycenému výsledku, zatímco jiná činnost jako plnění z mandátní smlouvy je pouhou (samotnou) činností, nevázanou na určitý výsledek uložený na materiálním nosiči. Hmotné zachycení může být provedeno jakýmkoliv způsobem, tedy též např. výkresem, náčrtem, písemnou zprávou.
Popis jednotlivých činností, k nimž se v posuzované věci žalobkyně zavázala v písemně uzavřené smlouvě ze dne 28. 8. 2000 ve vazbě na specifikaci obsaženou v písemné nabídce ze dne 8. 8. 2008, opodstatňuje závěr, že tyto činnosti, byť je smlouva označuje za inženýrskou činnost obsahující soubor pracovních úkonů – operací nutných pro zpracování výkresové dokumentace v rozsahu územního rozhodnutí, neměly být pouhou (samotnou) činností, nýbrž měly směřovat k určitému hmotně zachycenému výsledku – k písemnému předprojektovému zpracování trasy zamýšlené liniové stavby a k technické zprávě, jako podkladům pro zpracování projektové dokumentace. Podle závěru odvolacího soudu se jednalo o předprojektové podklady potřebné pro územní řízení, stavební úřad se v té souvislosti vyjadřuje o situačním výkresu se zakreslením stavby, jenž je postačující pro vydání územního rozhodnutí, a žalobkyně v dovolání zmiňuje svůj ve spise založený elaborát, jenž podle zjištění soudů nižších stupňů předala žalovanému jako výsledek své činnosti. Nejvyšší soud se proto neztotožňuje s odvolacím soudem v posouzení písemně uzavřené smlouvy jako smlouvy mandátní; shodně se soudem prvního stupně (a též se smluvními stranami, jak tomu nasvědčuje ostatní obsah smlouvy – srov. formulace „objednatel – zhotovitel“, sjednání záruky, ujednání o odpovědnosti za vady) dospěl k závěru, že jde o smlouvu o dílo podle ustanovení §536 obch. zák.
Další činnosti, jež podle dovoláním nenapadaného závěru odvolacího soudu žalobkyně provedla nad rámec písemné smlouvy ze dne 28. 8. 2000, na základě konkludentně uzavřené dohody, podle zjištění odvolacího soudu spočívají v podání návrhu na zahájení řízení o umístění stavby jménem žalovaného a v jeho zastoupení v tomto řízení. Smlouva, jíž se jedna strana zavazuje podat jménem druhé strany návrh na zahájení právního řízení (v tomto případě správního) a v tomto řízení ji na základě plné moci zastupovat, zavazuje se tedy k zástupčí činnosti formou přímého zastoupení, je typickým případem mandátní smlouvy (v občanskoprávních vztazích smlouvy příkazní); jde o smlouvu o vynaložení úsilí, nikoliv o dosažení hmotně zachyceného výsledku. Tuto dohodu tedy odvolací soud správně posoudil jako smlouvu mandátní podle ustanovení §566 obch. zák. Pochybil však, když ji vyhodnotil jako dohodu o změně předchozí písemně uzavřené smlouvy; pro takový právní závěr není podklad ve zjištěném skutkovém stavu věci. Též odlišná povaha předmětu závazků žalobkyně podle písemné smlouvy (srov. posouzení této smlouvy jako smlouvy o dílo) podporuje závěr, že konkludentně uzavřená dohoda o zastupování žalovaného v územním řízení je samostatnou smlouvou (samostatným zavazovacím titulem).
Z tohoto posouzení ovšem plyne, že předmětem řízení jsou dva nároky se samostatným skutkovým základem; nárok zhotovitele na zaplacení ceny díla ve výši 40.943,- Kč a nárok mandatáře na zaplacení úplaty za vykonanou zástupčí činnost a na úhradu jeho nákladů (ohledně nich srov. §572 obch. zák.) v celkové výši 17.291,- Kč.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vyložil, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2008, sp. zn. 32 Cdo 108/2008, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Takto je třeba postupovat též v posuzované věci. Oba předmětné nároky pocházejí ze vztahů mezi podnikateli týkajících se jejich podnikatelské činnosti, tedy z obchodních závazkových vztahů podle ustanovení §261 odst. 1 obch. zák., takže spor, jehož předmětem jsou práva a povinnosti z těchto vztahů, je z hlediska procesního, též ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., věcí obchodní. Protože žádný z těchto samostatných nároků nepřevyšuje částku 50.000,- Kč, dovolání proti napadenému výroku odvolacího soudu ve věci samé přípustné není.
Dovolání není přípustné ani proti napadeným výrokům o náhradě nákladů řízení. Z ustanovení §167 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že výrok o náhradě nákladů řízení má vždy povahu usnesení, tedy i tehdy, je-li součástí rozsudku. Přípustnost dovolání proti takovému výroku je proto třeba zkoumat samostatně, podle ustanovení §§238 až 239 o. s. ř. upravujících přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, jež nejsou rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou v těchto ustanoveních vypočtena taxativně a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi nimi není.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Podle ustanovení §146 odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. má žalobkyně vůči žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů, které vynaložila v dovolacím řízení a které spočívají v odměně jejího advokáta za zastupování a v jeho hotových výdajích (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Advokátka žalobkyně učinila v dovolacím řízení pouze jeden úkon právní služby – vyjádřila se k dovolání. Vzhledem k §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se její odměna určuje podle §3 odst. 1 bod 4 ve spojení s 16 odst. 2 a §18 odst. 1, věty první, této vyhlášky a činí 4.350,- Kč. Advokátce dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K odměně a hotovým výlohám v celkové výši 4.650,- Kč je třeba připočíst částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 19 %, tj. částku 884,- Kč, kterou bude advokátka jako plátce této daně povinna z odměny a z náhrad odvést a která podle §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 5.534,- Kč je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky (§243c odst. 1 ve spojení s §149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu