ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3131.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3131/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně I. s.r.o., zastoupené JUDr. K. F., advokátem proti žalované E. a p., s.r.o., zastoupené JUDr. S. R., advokátkou o zaplacení 100 912 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 22/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č.j. 12 Cmo 400/2008-136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 634 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. S.R., advokátky.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. dubna 2009, č.j. 12 Cmo 400/2008-136, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2008, č.j. 26 Cm 22/2007-99, o zamítnutí žaloby na zaplacení 100 912 Kč a ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že není důvodný návrh žalobkyně na vrácení zaplacené kupní ceny po odstoupení od kupní smlouvy. Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze závěru, že žalobkyně převzala dne 1.3.2005 na základě ústně uzavřené kupní smlouvy dohodnutý předmět kupní smlouvy (elektromotor, převodovku a spojku) a žalované zaplatila za převzaté zboží dohodnutou kupní cenu. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že zboží bylo dodáno na základě objednávky ze dne 17.1.2005, v níž byl specifikován způsob použití objednávaného zboží avšak dodané zboží neodpovídá požadovanému způsobu použití pro malé vodní elektrárny, oba soudy dospěly k závěru, že toto tvrzení žalobkyně nebylo prokázáno. Konstatovaly, že žalovaná, jako prodávající, neporušila povinnost ve smyslu §420 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), stanovící: „Neurčuje-li smlouva jakost nebo provedení zboží, je prodávající povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo není-li tento účel ve smlouvě stanoven, pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá.“
Vyskytly-li se na koupeném zboží později vady, oba soudy dovodily, že není dána odpovědnost žalované za tyto vady ve smyslu §428 odst. 1 písm. a) a odst. 2 obch. zák., jestliže v řízení vyšlo najevo, že žalobkyně neuplatnila nárok z odpovědnosti za vady u žalované včas, bez zbytečného odkladu poté, co vady zjistila. K tomuto závěru dospěly na základě zjištění, že první reklamaci ze dne 10.5.2005 neuplatnila žalobkyně vůči žalované a druhou reklamaci uplatnila žalobkyně u žalované až dne 24.8.2005, když se vada vyskytla (opětovně) již 10.6.2005. S ohledem na nikoliv včasnou reklamaci se již odvolací soud nezabýval tím, zda ve smyslu uzavřené kupní smlouvy bylo dodané zboží vadné a nevyhověl proto požadavku žalobkyně na provedení znaleckého posudku, kterým by byly zjištěny příčiny vady zařízení.
Odstoupení žalobkyně od smlouvy z 22.3.2006 soud shledal neplatným, jestliže nebylo prokázáno, že žalovaná porušila povinnost ze smlouvy a žalobkyně nereklamovala vady zboží včas a řádně, jak předpokládá ustanovení §428 a §436 obch. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení, vycházejícího též z neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Podle dovolatelky žalovaná dobře věděla, pro jaký účel žalobkyně kupované zboží hodlá použít, přičemž své tvrzení podporuje odkazem na objednávku ze dne 17.1.2005. Domnívá se, že žalovaná nepostupovala podle §420 obch. zák., ukládající prodávajícímu dodat zboží v jakosti a provedení hodící se pro požadovaný účel. V této souvislosti namítá, že soudy rovněž nesprávně vyhodnotily důkaz provedený výslechem svědkyně D. Š..
Dovolatelka dále napadá nesprávný procesní postup odvolacího soudu, v čemž spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že nebyly provedeny všechny jí navržené důkazy, a to znaleckým posudkem, jímž měla být prokázána příčina poruch převodovky, výslechem svědka Š., který měl převzít převodovku do opravy, a provedení důkazu prohlášením o shodě, že předmětný výrobek má schválené vlastnosti požadované v Evropské unii.
Za otázky zásadního právního významu dovolatelka považuje, zda došlo k doručení písemné objednávky ze dne 17.1.2005, zda bylo účinné a včasné doručení vadné převodovky v rámci reklamace žalované do jejího sídla dne 10.5.2005 a 24.8.2005, zda byla správně posouzena platnost odstoupení od smlouvy ze dne 22.3.2006, zda byla správně posouzena otázka neprovedení žalobkyní navržených důkazů a zda odvolací soud své rozhodnutí dostatečně zdůvodnil.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že postrádá otázky zásadního právního významu, jestliže dovolatelka za otázky zásadního právního významu považuje nesprávně zjištěný skutkový stav věci a otázky nesprávného procesního postupu soudu. Pokud dovolatelka namítá nesprávnost závěru soudu o neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy, poukazuje na to, že dovolatelka neuvedla, v čemž spatřuje nesprávnost právního posouzení neplatnosti odstoupení od smlouvy.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (8.4.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny. Skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Dovolatelka v dovolání ale vytváří své skutkové závěry o tom, že žalovaná věděla, pro jaký účel žalobkyně kupované zboží hodlá použít a odkazuje na objednávku ze dne 17.1.2005. Taková skutková zjištění soudy však neučinily. Naopak konstatovaly, že žalobkyně neprokázala, že zboží bylo dodáno na základě objednávky ze dne 17.1.2005, v níž měl být specifikován způsob použití objednávaného zboží, ale na základě ústní dohody. Soudy nebylo rovněž zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou, že dodané zboží má sloužit pro použití v malé vodní elektrárně. Naopak učinily závěr, že nejen při objednávce, ale ani při vlastní dodávce předmětného zboží nebyla žalované prokazatelně žalobkyní předložena žádná technická dokumentace budoucí vodní elektrárny, v níž žalobkyně uvedené zařízení nainstalovala. Na základě tohoto skutkového zjištění pak nelze namítat, že soud neaplikoval §420 odst. 2 obch. zák.
Namítá-li dovolatelka, že reklamace byla uplatněna včas, opět zpochybňuje skutková zjištění soudů, že žalobkyně uplatnila reklamaci vůči žalované více než po dvou měsících od výskytu vady, na jejichž základě soudy dospěly k závěru, že žalobkyně neuplatnila nárok z odpovědnosti za vady u žalované včas, bez zbytečného odkladu poté, co vady zjistila. S ohledem na toto zjištění se pak správně odvolací soud nezabýval tím, zda ve smyslu uzavřené kupní smlouvy bylo dodané zboží vadné a nevyhověl požadavku žalobkyně na nařízení znaleckého posudku, jímž měla být prokázána vada dodaného zboží.
Jestliže dovolatelka nesouhlasí s hodnocením důkazu provedeného výslechem svědkyně D. Š., je nutno připomenout, že námitky k nesprávnému hodnocení důkazů nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá tím, že nebyly provedeny všechny jí navržené důkazy, pak tato námitka by mohla vést k závěru, že řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se v dané věci nejedná, napadá-li dovolatelka pouze zjištěný skutkový stav věci a brojí proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu spočívající v neprovedení určitých důkazů.
Směřuje-li dovolatelka další svoji námitku do nedostatečného odůvodnění rozhodnutí odvolacím soudem, namítá tím nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu. V takovém případě by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak už ale bylo výše uvedeno, z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v uvedené námitce nejedná.
Dále je nutno konstatovat, že pokud dovolatelka předestřela za otázky zásadního právního významu řešení otázek o skutkovém závěru soudu v dané věci a řešení otázek souvisejících s procesním postupem soudu, nepředestřela tím žádnou otázku, která by měla ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, tj. otázku, zda odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, či právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Jestliže dovolatelka položila právní otázku, zda byla správně posouzena platnost odstoupení od smlouvy ze dne 22.3.2006, dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl o neplatnosti tohoto odstoupení v souladu s hmotným právem, nebylo-li prokázáno, že by žalovaná porušila povinnost ze smlouvy a žalobkyně nereklamovala vady zboží včas a řádně, jak předpokládá ustanovení §428 a §436 obch. zák.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy a otázku odpovědnosti za vady v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Není-li dovolání žalobkyně přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 6 115 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 219 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 7 634 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu