ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.315.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 315/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce Ing. D. S., zastoupeného JUDr. Z. K., CSc., advokátem proti žalované R. e.-i. s.r.o., o 688 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 44/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 2007, č. j. 11 Cmo 189/2007-43, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. března 2007, č.j. 8 Cm 44/2004-36, odmítl návrh žalobce na zahájení řízení, poté co vyzval žalobce, aby doplnil svůj návrh na zahájení řízení o náležitosti uvedené v §79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zejména o doplnění vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se základu i výše uplatněného nároku a označení důkazů. Učinil tak proto, že žalobce výzvu soudu v určené lhůtě nesplnil, doplnil-li návrh pouze nedostačujícím způsobem. Rozhodnutí odůvodnil soud tak, že žalobce se dovolává svého nároku ze smluv o postoupení pohledávky, ale z obsahu návrhu ani jeho doplnění není patrno z jakého vztahu (jeho právního předchůdce) svůj nárok uplatňuje a ani není patrno, jakým způsobem dospěl k výši uplatněné pohledávky. Uzavřel, že v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat a proto návrh žalobce odmítl.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. srpna 2007, č. j. 11 Cmo 189/2007-43, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce ani po výzvě soudu nevylíčil dostatečně skutkový děj, na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok.
Soud vyšel ze zjištění, že žalobce v návrhu (podaný jako vzájemný návrh) pouze uvedl, že společnost F., s.r.o., která změnila právní formu na akciovou společnost, uzavřela dne 9.7.2001 dvě smlouvy s žalovanou, týž den statutární zástupce žalované převzal „Přepravní dispozice“ a bylo částečně plněno, dne 10.4.2002 společnost F., s.r.o. smlouvou o postoupení pohledávky postoupila žalobci pohledávku ve výši 688 500 Kč a téhož dne tuto skutečnost oznámila žalované, přičemž k provedení důkazů navrhl žalobce výše uvedené smlouvy, oznámení o postoupení pohledávky a přepravní dispozice.
Odvolací soud na základě uvedených zjištění dospěl k závěru, že v žádném podání žalobce není vylíčen skutkový děj, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, takovým způsobem, aby byla umožněna jeho jednoznačná individualizace a byla vyloučena záměna s jiným skutkem.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a dovolává se dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s tím, že by neuvedl dostatek skutkových tvrzení, která jsou nutná, aby bylo soudu zřejmé a jasné, o čem a na jakém podkladě má být rozhodováno. Domnívá se, že pokud k důkazu uvedl konkrétní smlouvy, není možné, aby soud dospěl k závěru, že by mohlo dojít k záměně s jiným skutkem. Podle názoru dovolatele muselo být soudu zřejmé, na jakém základě uplatnil svůj návrh. Navrhl proto zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř. a dovolatel uplatnil možný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval přezkoumáním rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové náležitosti žaloby tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) mimo jiné obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř. se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnosti. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité, nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/1996, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod č. 4 a rozhodnutí ze dne 28.6.2006, sp. zn. 25 Cdo 1043/2006).
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že žaloba i po jejím doplnění je pro nedostatečné vylíčení rozhodující skutečností neprojednatelná, neboť není patrné, co je skutečným podkladem požadovaného nároku. Pouhý odkaz na dvě smlouvy z 9.7.2001 a smlouvu o postoupení pohledávky nemůže obstát pro naplnění požadavku ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. na vymezení obsahové náležitosti žaloby v tom směru, že žaloba musí obsahovat jednoznačné vylíčení rozhodujících skutečností. Z odkazu na smlouvy nebylo možno zjistit, z čeho žalobce dovozuje svůj nárok, a to tak, aby nemohlo dojít k záměně s jiným skutkem.
Soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud žalobce vyzval k doplnění žaloby ve shora uvedeném směru, a rovněž napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, je třeba považovat za správné.
Z uvedených důvodu Nejvyšší soud, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalobce podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty 1, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů řízení a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu