ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.335.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 335/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně F. Č. P. s.r.o., , zastoupené JUDr. Ing. I. R., advokátem proti žalované A. N. spol. s r.o., , zastoupenému JUDr. V. B., advokátem, o zaplacení 1 550 679 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 658/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku v Vrchního soudu v Praze ze dne 20. srpna 2008, č.j. 2 Cmo 116/2008-70, ve znění opravného usnesení ze dne 21. srpna 2008, č.j. 2 Cmo 116/2008-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. srpna 2008, č.j. 2 Cmo 116/2008-70, ve znění opravného usnesení ze dne 21. srpna 2008, č.j. 2 Cmo 116/2008-76, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. ledna 2008, č.j. 13 Cm 658/2006-51, o zamítnutí žaloby; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byly dne 16.10.1995 a 16.9.1996 uzavřeny nájemní smlouvy a smlouvy o dodávce plynu s předmětem nájmu zásobníků na zkapalněný plyn a závazkem žalované k odběru plynu výlučně od žalobkyně. Smlouvy byly sjednány na dobu 15-ti let a podle ujednání v §5 smluv je mohla vypovědět z taxativně stanovených důvodů jen žalobkyně. Dne 17.5. 2005 žalovaná smlouvy vypověděla. V §7 bodu 10 bylo dohodnuto, že při zrušení smlouvy způsobené nájemcem je pronajímatel podle svého uvážení oprávněn žádat od nájemce paušální náhradu škody (průměrný ušlý zisk) popř. odstupné za nedodržení smlouvy ve výši 50% plateb za všechny ještě zbývající dodávky plynu, počítáno dle průměrných dodávek plynu za uplynulé období až do konce minimální 15-ti leté doby trvání smlouvy.
Soud prvního stupně dovodil, že pokud nájemce nemůže smlouvy zrušit, jsou obě smlouvy stále platné a sjednaný §7 bod 10 na daný případ nedopadá, proto žalobu zamítl.
Odvolací soud vyšel se shodných tvrzení účastníků, z nichž vyplynulo, že žalovaná dopisem ze dne 17.5.2005 přistoupila k výpovědi smlouvy, kterou žalobkyně mlčky akceptovala a ústně reagovala na výzvu žalované k odebrání předmětů nájmů, jak vyplynulo z dopisů žalované ze dne 21.10.2005 a 21.11.2005, adresovaných žalobkyni, a že žalobkyně reagovala dopisem ze dne 10.11.2005 tak, že uplatnila předmětnou pohledávku požadovanou žalobou vůči žalované s odkazem na danou výpověď.
Odvolací soud konstatoval, že z dikce §676 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) vyplývá, že nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Odkázal i na ustanovení §678 obč. zák. stanovící subsidiární použitelnost občanského zákoníku pro případ, že smlouva nestanoví jinak. Při právním posouzení vyšel odvolací soud ze zjištění, že ke změně ustanovení smlouvy, týkající se nesjednání práva žalované, jako nájemkyně, zrušit smlouvu, nedošlo, proto dovodil, že pokud je nárok žalobkyně podle §7 bodu 10 nájemních smluv vázán na podmínku, že došlo ke zrušení smluv a v řízení bylo prokázáno, že ke zrušení smluv danou výpovědí ze dne 17.5.2005 podle smlouvy nedošlo, ztotožnil se soudem prvního stupně, že žaloba na zaplacení odstupného za nedodržení obou smluv není po právu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Domnívá se, že pokud odvolací soud z písemností účastníků dovodil, že žalobkyně mlčky akceptovala výpověď žalované danou dopisem ze dne 17.5.2005, měl odvolací soud učinit závěr, že mezi účastníky došlo k písemné dohodě o zániku jejich vztahu. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se stejně jako soud prvního stupně nesprávně zabýval jen ustanovením smlouvy ohledně výpovědi smlouvy a platností výpovědi smlouvy, ale nezkoumal chování žalované, jenž způsobilo zánik obchodního vztahu s žalobkyní, což pro žalobkyni znamenalo značnou ekonomickou ztrátu, kterou mohla podle smlouvy oprávněně po žalované požadovat, zavinila-li žalovaná zánik smlouvy tím, že s žalobkyní přerušila smluvní spolupráci.
Dovolatelka navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Dovolací soud dospěl k závěru, že oba soudy správně dovodily, že žalobkyni nepřísluší právo na zaplacení požadované pohledávky na základě ujednání v §7 bodu 10 nájemní smlouvy, jestliže žalobkyně v žalobě tvrdila, že smlouva byla zrušena na základě jednostranného úkonu – výpovědí žalované, když podle smluvního ujednání nebylo možné zrušit smlouvu výpovědí danou žalovanou.
Odvolací soud správně odkázal na ustanovení občanského zákoníku o úpravě sjednání trvání nájemní smlouvy a skončení nájmu.
Z ustanovení §676 odst. 1 obč. zák., které stanoví, že nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak, vyplývá, že zákon výpověď nájemce neupravuje, a účastníci si tedy mohou možnost zrušení nájemní smlouvy výpovědí nájemcem ve smlouvě sjednat. Ze skutkových zjištění soudů však vyplývá, že strany si možnost zrušení nájemní smlouvy výpovědí ze strany nájemce ve smlouvě nesjednaly. Ze skutkových zjištění soudů ani nevyplývá, že by si smluvní strany dohodly zrušení smlouvy dvojstranným právním úkonem.
Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Dovolatelka staví svůj odlišný právní závěr o oprávněnosti její žaloby na zaplacení odstupného na odlišném skutkovém závěru, než k jakému dospěl odvolací soud. Tvrdí, že došlo ke zrušení smlouvy dohodou a že žalovaná ukončení smluvního vztahu mezi smluvními stranami zavinila. Takový závěr ze skutkových zjištění soudů ale nevyplývá, proto tato tvrzení dovolatelky nemohou zvrátit v dovolacím řízení neměnný skutkový závěr odvolacího soudu, jak výše uvedeno.
Poukazuje-li dovolatelka na přípis ze dne 10.11.2005, jímž podle dovolatelky akceptovala ukončení nájemního vztahu, je třeba konstatovat, že toto tvrzení je novou skutečností uvedenou až v dovolacím řízení. Dovolací soud ale nemůže k novému tvrzení přihlížet. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován, proto nemohou být uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v nalézacím řízení (viz §241a odst. 4 o. s. ř.).
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku uplatněného nároku na zaplacení odstupného za předčasné ukončení nájemní smlouvy v rozporu s hmotným právem (§676 odst. 1 obč. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Není-li dovolání žalobkyně přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu