ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3463.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3463/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobců a) JUDr. J. Z., a b) JUDr. M. Z., oběma zastoupených Mgr. J. R., advokátem, proti žalované B. P. a. s., zastoupené JUDr. H. R., advokátkou, o zaplacení 273 747 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 108/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2009, č.j. 51 Co 560/2008-329, takto:
I. Dovolání směřující proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2009, č.j. 51 Co 560/2008-329, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. února 2008, č.j. 11 C 108/2004-265, v zamítavých výrocích co do částky 129 534 Kč s 4% úrokem z prodlení od 6.2.2004 do zaplacení a co do částky 8 000 Kč s 4% úrokem z prodlení od 6.2.2004 do zaplacení tak, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobcům částku 129 534 Kč s 4% úrokem z prodlení od 6.2.2004 do zaplacení a částku 8 000 Kč s 4% úrokem z prodlení od 6.2.2004 do zaplacení, se zamítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 13. února 2008, č.j. 11 C 108/2004-265, výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům 128 213 Kč s 4% úrokem z prodlení p.a. od 26.9.2002 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení 129 534 Kč s 4% úrokem z prodlení p.a. od 26.9.2002 do zaplacení, výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům jako další příslušenství pohledávky částku 8 000 Kč spolu s 4% úrokem z prodlení p.a. od 26.9.2002 do zaplacení, výrokem IV. zamítl žalobu na zaplacení částky 8 000 Kč jako dalšího příslušenství pohledávky spolu s 4% úrokem z prodlení p.a. od 26.9.2002 do zaplacení a výrokem V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. března 2009, č.j. 51 Co 560/2008-329, výrokem I. změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích co do 4% úroku z prodlení z částky 128 213 Kč za dobu od 26.9.2002 do 5.2.2004 a co do 4% úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 26.9.2002 do 5.2.2004 tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl; výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích co do 128 213 Kč s 4% úrokem z prodlení od 6.2.2004 do zaplacení a co do částky 8 000 Kč s 4% úrokem z prodlení od 6.2.2004 do zaplacení; výrokem III. změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích co do částky 129 534 Kč s 4% úrokem z prodlení od 6.2.2004 do zaplacení a co do částky 8 000 Kč s 4% úrokem z prodlení od 6.2.2004 do zaplacení tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 129 534 Kč s 4% úrokem z prodlení od 6.2.2004 do zaplacení a částku 8 000 Kč s 4% úrokem z prodlení od 6.2.2004 do zaplacení; výrokem IV. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích co do 4% úroku z prodlení z částky 129 534 Kč za dobu od 26.9.2002 do 5.2.2004 a co do 4% úroku z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu od 26.9.2002 do 5.2.2004; výrokem V. změnil rozsudek soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a výrokem VI. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze závěru, že účastníci uzavřeli dne 20.3.1997 smlouvu o dílo podle §536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byla stavba rodinného domu žalobců podle předané projektové dokumentace za sjednanou cenu. Vyšly z nesporného tvrzení účastníků, že ke dni předání mělo dílo vady spočívající mimo jiné ve snížení světlé výšky místností obývacího pokoje a garáže z 255 cm na 250 cm. Poté, co účastníci dohodli pro tuto vadu díla slevu z ceny díla a sporné nároky byly dne 5.10.1998 vyřešeny dohodou o narovnání podle §585 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), se během záruční doby projevily v roce 1999 další vady, spočívající v destrukci stropní konstrukce v obývacím pokoji a v trhlinách stropu v garáži. Žalovaná, jako zhotovitelka, provedla opravu, jejímž výsledkem bylo další snížení výšky místností oproti uzavřené smlouvě a modifikované dohodou o narovnání, a to pod 250 cm, což u obývacího pokoje již nebylo v souladu se stanovenou normou výšky obytné místnosti. Podle posudku společnosti S. s. r. o. si oprava stropu obývacího pokoje na předpisy stanovenou světlou výšku vyžádá náklady 128 213 Kč. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že pro garáž je stanovena technická norma výšky na 210 cm a po opravě činí výška místnosti garáže 243 cm. Oprava stropu garáže na dosažení výšky stropu 250 cm by si podle znaleckého posudku vyžádala náklady ve výši 129 534 Kč.
Z uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil, že nárok žalobců z titulu odpovědnosti žalované za vady je důvodný jen v části, týkající se opravy stropu v obývacím pokoji, neboť oprava stropu provedená žalovanou neodpovídá technické normě světlé výšky místnosti, a proto je žalovaná povinna zaplatit žalobcům náklady opravy ve výši 128 213 Kč. V části žaloby, týkající se nároku z odpovědnosti za vady stropu garáže ve výši 129 534 Kč, nepovažoval soud prvního stupně tento nárok za důvodný, jestliže výška stropu odpovídá technické normě a žalobu v této části včetně požadovaných úroků z prodlení zamítl. Žalobu zamítl i v části poloviny požadovaného nároku na zaplacení nákladů na zpracování znaleckého posudku v celkové výši 16 000 Kč, tj. v rozsahu 8 000 Kč, včetně příslušenství, z důvodu úspěšnosti žaloby z jedné poloviny. Za nezaplacení přiznaných částek včas uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobcům úroky z prodlení od 26.9.2002, jak požadovali žalobci, a to ve výši odpovídající výši úroků z prodlení stanovených vládním nařízením č. 142/1994 Sb.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně přiznání nároku žalobcům z titulu odpovědnosti za vady stropu obývacího pokoje, a to ve výši 128 213 Kč, ale nesouhlasil se zamítnutím žaloby co do výše 129 534 Kč, jako nákladů na opravu stropu garáže žalobců. Nárok žalobců uplatněný z titulu odpovědnosti žalované za vady opravy stropu garáže považoval odvolací soud za oprávněný, jestliže výsledkem opravy stropu byla nižší světlá výška místnosti garáže oproti uzavřené smlouvě, modifikované dohodou o narovnání, tj. výška pod 250 cm.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobcům vzniklo podle §439 odst. 1 a §564 obch. zák. právo na slevu z ceny díla celkem ve výši 257 747 Kč a na náhradu nákladů vynaložených za znalecký posudek v plné výši 16 000 Kč.
Odvolací soud dále konstatoval, že ve smyslu §340 odst. 2 obch. zák. je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu ve výši 257 747 Kč počínaje dne 14.2.2001 a ve výši 16 000 Kč počínaje dne 19.9.2002 (dnem následující po doručení žaloby žalované) a žalobcům vznikl nárok na úroky z prodlení z těchto částek podle §369 odst. 1 obch. zák. a vl. nař. 142/1994 Sb.
S ohledem na ustanovení §393 odst. 1 a §397 obch. zák. uznal za důvodnou námitku promlčení nároku na zaplacení úroků z prodlení za dobu od 26.9.2002 do 5.2.2004 s ohledem na zahájení řízení o úrokovém příslušenství dnem 6.2.2008 a čtyřletou promlčecí dobu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání do všech jeho výroků a namítá, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolatelka má za to, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal s obranou žalované ve smyslu §561 obch. zák., podle něhož, jako zhotovitelka, nemůže odpovídat za vady díla, jestliže byly způsobeny nevhodným materiálem, který byl při provádění díla – stropů použit, avšak jehož nevhodnost nemohla být dovolatelce, jako zhotovitelce, ani při vynaložení veškeré odborné péče známa, jestliže se jednalo v té době o materiál běžně používaný na stavbách. Dovolatelka se domnívá, že i bez ohledu na tyto skutečnosti, měl odvolací soud vzít v úvahu, že žalovaná provedla opravu stropů s vědomím žalobců podle pokynů soudního znalce a pokynů statika, který byl stavebním dozorem žalobců a který jednal nepochybně v zájmu a jménem žalobců, a to jako osoba odborně kvalifikovaná. Zdůrazňuje, že žalobci museli vědět, že dojde opravou ke snížení světlé výšky stropů a přesto na opravě trvali a nic proti takovému způsobu opravy nenamítali. Dovolatelka připomíná, že opravu díla realizovala v souladu s projektovou dokumentací, k čemuž se odvolací soud nijak nevyjádřil, jen uvedl, že dílo bylo provedeno v rozporu se smlouvou o dílo. Dovolatelka nastoluje právní otázku vztahu mezi projektovou dokumentací a smlouvou o dílo.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t.j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (26.3.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.) - účastníkem řízení a řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu mimo jiné ve výroku I., kterým Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku –Místku, jako soudu prvního stupně, ve vyhovujících výrocích co do 4% úroku z prodlení z částky 128 213 Kč za dobu od 26.9.2002 do 5.2.2004 a co do 4% úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 26.9.2002 do 5.2.2004 tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl. Dovolání podala žalovaná rovněž do výroku IV. uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž tento soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích co do 4% úroku z prodlení z částky 129 534 Kč za dobu od 26.9.2002 do 5.2.2004 a co do 4% úroku z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu od 26.9.2002 do 5.2.2004.
Nejvyšší soud však již v usnesení ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Tím, že odvolací soud výrokem I. rozsudku změnil v určitém rozsahu vyhovující výroky rozsudku soudu prvního stupně na výrok zamítavý a potvrdil-li v určitém rozsahu zamítavé výroky soudu prvního stupně, nenastala v poměrech žalované rozhodnutím odvolacího soudu v tomto rozsahu žádná újma, když na rozdíl od rozhodnutí soudu prvního stupně není žalovaná podle pravomocného rozsudku odvolacího soudu povinna zaplatit žalobcům částky požadované žalobou v uvedeném rozsahu. Z tohoto důvodu je v tomto rozsahu dovolání žalované podané do výroku I. a IV. rozsudku odvolacího soudu zjevně subjektivně nepřípustné, neboť bylo podáno tím, kdo k němu není oprávněn. Nejvyšší soud je jako takové v tomto rozsahu podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Napadá-li žalovaná tím, že podala dovolání do rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu, i výroky V. a VI. odvolacího soudu o nákladech řízení, je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Ustanovení §237 zakládá přípustnost jen proti rozhodnutí ve věci samé a §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Proto dovolání v rozsahu směřujícím proti výrokům rozsudku (resp. usnesení) odvolacího soudu, týkajícím se náhrady nákladů řízení, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože dovolání žalované směřující proti výroku rozsudku (resp. usnesení) odvolacího soudu ohledně náhrady nákladů řízení není podle §236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, dovolací soud dovolání žalované bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné i v této části odmítl - §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval další částí dovolání, směřující proti potvrzujícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, posoudil otázku nároku žalobců na zaplacení částky 128 213 Kč, představující náklady na opravu stropu obývacího pokoje žalobců, v souladu s hmotným právem, jestliže ze skutkových okolností vyplynulo že žalovaná, jako zhotovitelka, provedla opravu díla vadně, v rozporu se smlouvou o dílo, modifikovanou dohodou o narovnání, a v rozporu s technickou normou stanovenou pro světlou výšku obytných místnosti.
Odvolací soud správně dovodil, že provedením díla – stropu obývacího pokoje žalobců s uvedenou vadou porušila žalovaná smlouvu o dílo, modifikovanou dohodou o narovnání, podstatným způsobem ve smyslu §436 obch. zák. a žalobcům vznikl nárok na přiměřenou slevu z ceny díla smyslu §436 odst. 1 písm. c) obch. zák. ve spojení s §564 obch. zák. a §436 odst. 2 věty čtvrté obch. zák., podle něhož, neodstraní-li prodávající vady zboží v přiměřené dodatečné lhůtě nebo oznámí-li před jejím uplynutím, že vady neodstraní, může kupující odstoupit od smlouvy nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny.
Odvolací soud rovněž správně podle §439 obch. zák. přiznal žalobcům právo na slevu z ceny díla ve výši odpovídající rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo dílo bez vad, a hodnotou, kterou má dílo zhotovené žalovanou s vadou stropu obývacího pokoje.
S ohledem na uvedený právní závěr odvolacího soudu bylo namístě potvrdit i rozhodnutí soudu prvního stupně o přiznání poloviny nároku na zaplacení nákladů na zpracování znaleckého posudku v rozsahu 8 000 Kč, včetně příslušenství, neboť se jednalo o náklady, které oprávnění v souvislosti s uplatněním svého důvodného návrhu museli vynaložit.
Právní závěr odvolacího soudu ve výroku II. rozsudku je tedy v souladu s hmotným právem (§436 odst. 1 písm. c) obch. zák. ve spojení s §564 obch. zák., §436 odst. 2 věta čtvrtá obch. zák. a §439 obch. zák.).
Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud se nevypořádal s obranou žalované ve smyslu §561 obch. zák., je nutno konstatovat, že uvedené ustanovení správně odvolací soud neaplikoval, neboť k použití tohoto ustanovení neměl žádná skutková zjištění.
Ustanovení §561 obch. zák. stanoví, že zhotovitel neodpovídá za vady díla, jestliže tyto vady byly způsobeny použitím věcí předaných mu k zpracování objednatelem v případě, že zhotovitel ani při vynaložení odborné péče nevhodnost těchto věcí nemohl zjistit nebo na ně objednatele upozornil a objednatel na jejich použití trval. Zhotovitel rovněž neodpovídá za vady způsobené dodržením nevhodných pokynů daných mu objednatelem, jestliže zhotovitel na nevhodnost těchto pokynů upozornil a objednatel na jejich dodržení trval nebo jestliže zhotovitel tuto nevhodnost nemohl zjistit.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyšel i odvolací soud, ale nevyplývá, že by žalobci udělili žalované k provedení díla nevhodné pokyny nebo předali ke zpracování díla nevhodné věci, což je předpoklad pro použití liberačních ustanovení §561 obch. zák.
Dovolací soud se dále zabýval žalovanou uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř, kterým lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jen výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V dané věci ale dovolatelka neuvedla, v čem konkrétně vadu řízení spatřuje a dovolací soud ani žádnou takovou vadu, která by vycházela ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu, v posuzované věci neshledal.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku nároků z odpovědnosti za vady díla v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Dovolací soud proto uzavřel, že dovolání žalované části, jíž dovolatelka brojila proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej v této části odmítl.
Nejvyšší soud se dále zabýval podle §242 odst. 3 o. s. ř. přezkoumáním dovolání proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání směřující proti měnícímu výroku III. rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání výslovně nenamítá.
Pokud se jedná o jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žalovaná v dovolání pouze odkázala na dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak výslovně neuvedla, v čem takovou vadu řízení spatřuje. Dovolací soud v daném řízení žádnou jinou vadu řízení, která je předmětem ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neshledal.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Pokud dovolatelka nastoluje otázku vztahu mezi projektovou dokumentací a smlouvou o dílo, je třeba konstatovat, že z článku II. smlouvy o dílo ze dne 20.3.1997 vyplývá zcela určité ujednání smluvních stran o předmětu plnění, který byl vymezen předanou projektovou dokumentací tvořící součást smlouvy o dílo.
Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že mezi účastníky byla dne 5.10.1998 uzavřena dohoda o narovnání vzájemných vztahů, v níž byla učiněna dohoda o slevě za cenu díla z důvodu nedodržení světlé výšky místností podle projektové dokumentace, která po dokončení díla činila 2,50 m, místo 2,55m. Smluvní strany v této dohodě konstatovaly, že jejich vzájemné pohledávky a závazky jsou touto dohodu vypořádány.
Ustanovení §585 obč. zák. stanoví, že dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na než účastník nemohl pomýšlet. Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku. Dosavadní závazek, je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.
V souladu s uvedeným ustanovením odvolací soud správně dovodil, že uzavřená smlouva o dílo, jejíž součástí byla projektová dokumentace, byla modifikována dohodou o narovnání.
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl správně o při přiznání nároků žalobců na slevu z ceny části díla výši 129 534 Kč, jako nákladů na opravu stropu garáže žalobců, a náhrady nákladů na zaplacení druhé poloviny ceny znaleckého posudku ve výši 8 000 Kč, jako dalšího příslušenství uplatněné pohledávky, včetně určeného úroku z prodlení za nezaplacení těchto částek včas. Odvolací soud správně aplikoval na právní posouzení dané věci v uvedené části §436 odst. 1 písm. c) obch. zák. ve spojení s §564 obch. zák., §436 odst. 2 větu čtvrtou obch. zák., jestliže provedením této části díla – stropu garáže žalobců, s uvedenou vadou, porušila žalovaná smlouvu o dílo podstatným způsobem a výsledkem opravy stropu garáže byla nižší světlá výška místnosti garáže oproti uzavřené smlouvě, modifikované dohodou o narovnání, tj. výška pod 250 cm. Nárok žalobců uplatněný z titulu odpovědnosti žalované za vady opravy stropu garáže považoval odvolací soud tedy správně za oprávněný.
Odvolacímu soudu nelze rovněž vytknout, že by postupoval nesprávně, jestliže v souladu s §439 obch. zák. přiznal žalobcům právo na slevu z ceny části díla, týkající se stavby garáže, ve výši odpovídající rozdílu mezi hodnotou, kterou by měla tato část díla bez vad, a hodnotou, kterou má dílo zhotovené žalovanou s vadou stropu garáže.
Pokud se týká námitky žalované, že odvolací soud se nevypořádal s obranou žalované ve smyslu §561 obch. zák., je nutno opětovně konstatovat, jak již výše uvedeno, že odvolací soud správně toto ustanovení neaplikoval, neboť k použití namítaného ustanovení nebyla prokázána v řízení potřebná skutková zjištění, jež by odůvodnila postup podle tohoto právního předpisu.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobcům žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu