ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3611.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3611/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Č. r. – M. o., proti žalované E. A. spol. s r.o., zastoupené JUDr. P. J., Ph.D., advokátem, o zaplacení 461 513,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 47 C 231/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2009, č.j. 69 Co 74/2009 - 83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. P. J., Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. května 2009, č.j. 69 Co 74/2009-83, potvrdil ve věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. ledna 2009, č.j. 47 C 231/2006-61, o zamítnutí žaloby na zaplacení 461 513,18 Kč s příslušenstvím; změnil výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Zatímco soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty za nezaplacení fakturované částky včas z toho důvodu, že žalobkyně nepostupovala ve shodě se smluvním ujednání v kupní smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 9.8.2005, neodeslala-li, jako prodávající, fakturu včas, čímž zkrátila dobu splatnosti žalované, jako kupující, odvolací soud zamítl žalobu z důvodu, že pohledávka žalobkyně byla v průběhu řízení žalovanou zcela uhrazena.
S ohledem na skutečnost, že nárok žalobkyně byl plně uhrazen, odvolací soud konstatoval, že žaloba se stala dále nedůvodnou, a nejsou proto relevantní další námitky odvolatelky o zpochybnění okamžiku doručení faktury ze dne 25.1.2006 na zaplacení části kupní ceny, v důsledku čehož posléze došlo k vystavení penalizační faktury ohledně smluvní pokuty a následně k uplatnění nároku z titulu jejího nezaplacení.
Odvolací soud rovněž nepovažoval za důvodnou výhradu žalované, že neuznala dluh žalobkyně, jehož úhrady se žalobkyně domáhá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení věci a dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Namítá, že odvolací soud pochybil, pokud nepřihlédl k dopisům ze dne 12.5.2007 a 22.5.2007, z nichž vyplývá, že žalovaná ještě před tím, než zaslala na účet žalobkyně dlužnou částku, sdělila žalobkyni, že platby nejsou placeny na předmět soudního sporu a tyto platby nejsou uznáním závazku. Jestliže odvolací soud uvedené důkazy neprovedl a nepřihlédl k nim, dovolatelka se domnívá, že tím řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelka dále poukazuje na to, že žalobou uplatněná pohledávka nebyla zcela uhrazena a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování.
Za otázku zásadního právního významu považuje, zda lze ignorovat určení dlužníka, že neplatí na předmět sporu, když finanční částky i variabilní symbol tomuto závazku odpovídá, resp. zda dochází k zániku závazku jeho splněním navzdory skutečnosti, že dlužník prohlásí, že na tento závazek neplatí.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně, potvrdil-li rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby. Požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je podle názoru žalované v příkrém rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, žalobu od samého počátku považuje za šikanózní a nemravnou, neboť žalovaná doložila, že žalobkyní požadovaná částka byla žalobkyni odeslána v den její splatnosti 15.2.2006, přičemž žalobkyně ani neprokázala, že by jí dlužná částka nebyla připsána na účet do 24 hod. dne 15.2.2006. Domnívá se, že i kdyby tato expresní platba (jak byla platba označena) byla připsána na účet žalobkyně eventuálně v nočních hodinách z 15.2.2006 na 16.2.2006, nebyla žalobkyně s nakládáním zaplacené částky nijak omezena, neboť s příchodem prvního zaměstnance do zaměstnání mohla žalobkyně s předmětnou platbou od žalované nakládat. Nebyl proto důvod žalovanou sankcionovat za nezaplacení včas. Mimoto se žalovaná domnívá, že správně byl dnem splatnosti předmětné platby den 17.2.2006, když žalobkyně nevystavila faktur dne 25.1.2006, ale až 27.1.2006, tudíž nemohlo dojít k prodlení žalované s danou platbou.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (13.5.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny. Skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Namítá-li dovolatelka, že žalobou uplatněná pohledávka nebyla zcela uhrazena, je třeba poukázat na skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž vyplývá, že žalovaná po podání žaloby splnila nárok uplatněný žalobou. Žalovaná podle zjištění odvolacího soudu uhradila žalobkyni jak jistinu ve výši 461 513,18 Kč, tak i požadované příslušenství, což je zřejmé z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na straně 4, kde odvolací soud konkretizoval přesný výpočet a postup, jak dospěl k závěru, že žalovaná za použití ustanovení §330 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) pohledávku požadovanou žalobou plně uhradila.
Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá tím, že odvolacím soudem nebyl proveden důkaz listinami ze dne 12.5.2007 a 22.5.2007, pak tato námitka by mohla vést k závěru, že řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se v dané věci nejedná, napadá-li dovolatelka pouze zjištěný skutkový stav věci a brojí proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu spočívající v neprovedení určitých důkazů.
V této souvislosti je nutno připomenout, že námitky k nesprávnému hodnocení důkazů nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Odvolací soud své rozhodnutí založil na zjištění, že žalovaná plnila na závazek, jehož splnění se žalobkyně domáhá. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalovaná plnila na jiný závazek, než který je předmětem žaloby.
Podle §324 odst. 1 obch. zák. závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně.
Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že žaloba není důvodná, byl-li nárok požadovaný žalobou uspokojen, není jeho závěr v rozporu s hmotným právem.
Skutečnost, že dlužník (v dané případě žalovaná) splní dluh vůči svému věřiteli (v dané případě vůči žalobkyni) a prohlásí, že na závazek věřitele uplatněný v žalobě neplní, je pro posouzení věci právně bezvýznamná, jak správně dovodil odvolací soud, neboť toto prohlášení nemá právní význam na hmotněprávní zánik závazku splněním ve smyslu §324 odst. 1 obch. zák.
Dovolací soud proto uzavřel, že dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku zániku závazku splněním v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Není-li dovolání žalobkyně přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 10. prosince 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu