ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3667.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3667/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce D. v. K., zastoupeného Mgr. Bc. R. H., advokátem, proti žalované F. N., s.r.o., zastoupené JUDr. V. W. K., advokátkou, o zaplacení 1 821 359,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 40/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008, č.j. 4 Cmo 152/2008-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bc. R. H., advokáta.¨
Odůvodnění:
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (11.12.2008), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008, č.j. 4 Cmo 152/2008-96, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. února 2008, č.j. 48 Cm 40/2007-71, ve znění opravného usnesení ze dne 8. dubna 2008, č.j. 48 Cm 40/2007-87, o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 821 359,90 Kč s 9,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 771 203,70 Kč od 23.1.2007, z částky 43 673 Kč od 9.1.2007 a z částky 6 483,20 Kč od 14.2.2007 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Žalovaná v dovolání ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále má za to, že hodnocení důkazů neodpovídá provedeným důkazům, brojí proti věrohodnosti znaleckého posudku ustaveného soudem a namítá, že se soud nezabýval hodnocením znaleckého posudku předloženého žalovanou. Nesouhlasí se závěrem soudů o povinnosti žalované zaplatit žalobci úroky z prodlení počínaje dnem 23.1.2006.
Na závěr, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 3 o. s. ř. a podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (mimo výjimečné případy – viz níže), nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) se posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání žalované, kterým podrobuje kritice hodnocení důkazů, nepředstavuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který nemůže být předmětem dovolacího přezkumu.
Pokud dovolatelka namítá, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je nutno konstatovat, že neuvedla žádnou právní vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná.
Poukazuje-li dovolatelka na nesprávné posouzení nároku žalobce na úrok z prodlení počínaje dnem 23.1.2006, pominula, že Krajský soud v Praze, jako soud prvního stupně, opravným usnesením ze dne 8. dubna 2008, č.j. 48 Cm 40/2007-87, opravil datum počátku běhu lhůt úroku z prodlení z data 23.1.2006 na datum 23.1.2007.
Dovolání žalované tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 10. prosince 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu