ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3701.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 3701/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně C. I., a. s., proti žalované C. S., a. s., , o zaplacení 366.000,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 123/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2007, č. j. 8 Cmo 81/2007-60, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. června 2006, č. j. 3 Cm 123/2004-28, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 366.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % p. a. od 13. 12. 2002 do zaplacení a dále nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta Mgr. T. M. náklady řízení v částce 59.015,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. dubna 2007, č. j. 8 Cmo 81/2007-60, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 44.018,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to JUDr. V. F., advokátovi; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 53.097,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to JUDr. V. F., advokátovi.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že nepřihlédl k žalobkyní nově navrženým důkazům, neboť šlo o důkazy dle §205a a §211a o. s. ř. nepřípustné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 14. 10. 2004 po žalované domáhala zaplacení odměny (poplatku za vedení účtu) dle čl. I odst. 3 VŠEOBECNÝCH SMLUVNÍCH PODMÍNEK B.I. – 1. 4. 2001 (dále též jen „Podmínky“) ve výši 3 % z každého kreditního a debetního pohybu na clearingovém účtu tak, jak bylo dohodnuto ve smlouvěze dne 21. 11. 2002 o vstupu do B. I. (dále též „Smlouva“).
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že vznik práva žalobkyně vůči žalované na odměnu za připsání částky 10.000.000,- Kč bylo vázáno na realizaci obchodu specifikovaného ve Smlouvě a Podmínkách. Dovodil, že ve Smlouvě užitým výrazem „pohybem na účtu“ je nutné s ohledem na Podmínky rozumět „pohyb“ v souvislosti s uskutečněným barterovým obchodem, jenž je realizován tehdy, jakmile byl kredit na účet žalované připsán. Vzhledem k tomu, že žalovaná jiný barterový obchod než ten, který je předmětem tohoto soudního sporu, neuskutečnila, odvolací soud dovodil, že žalobkyni právo na předmětnou odměnu v žalované výši nevzniklo.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 6. srpna 2007, doručeným soudu prvního stupně dne 6. 8. 2007, napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné, neboť napadeným rozhodnutím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a své námitky podřadila dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci a důvodu, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění o nerealizování barterového obchodu, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, neboť nikterak nevysvětlil, jak vyložil pro posouzení věci vzniku práva na zaplacení odměny klíčová slova Smlouvy „realizace obchodu“, z jakého důvodu odvolací soud vázal v žalobě uplatněný nárok na provizi na splnění závazku třetí osoby ze zprostředkovatelské smlouvy dle §646 obchod. zák. a nikoli již na obstarání příležitosti dle §645 obchod. zák a jak právně hodnotil povinnost žalované platit poplatky za služby poskytované žalobkyní. Vzhledem k zamítnutí žaloby je dle dovolatelky zřejmé, že odvolací soud dovodil, že její nárok na tuto provizi nevznikl. Žalobkyně nesouhlasí s názorem, že její nárok na zaplacení žalované částky představuje nárok na zprostředkovatelskou provizi, a je přesvědčena, že soud prvního jej správně posoudil jako nárok na zaplacení poplatku ve sjednané výši z pohybu na účtu žalované. Dovolatelka upozornila, že v odůvodnění rozsudku absentují, avšak z jeho kontextu jsou zřejmé, pochybnosti odvolacího soudu o souladu ujednání o odměně v Podmínkách a Smlouvě a s odkazem na ust. §273 odst. 2 obchod. zák. vyjádřila názor, že ujednání ve smlouvě mají vždy přednost před zněním obchodních podmínek.
Závěrem proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání, jak je zřejmé z předkládací zprávy soudu prvního stupně a obsahu spisu, k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že dovolání bude s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednáno a rozhodnuto o něm podle procesních předpisů účinných do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“). Poté dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas (rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni doručen dne 6. 6. 2007 a její dovolání bylo podáno dne 6. 8. 2007, tj. ve dvouměsíční lhůtě stanovené v ust. §240 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §122 odst. 2 občan. zák.), obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka byla zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovolatelka dovoláním napadla rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 366.000,- Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku změněn tak, že žaloba byla zamítnuta.
V posuzované věci je vzhledem k výše uvedenému dovolání žalobkyně dle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí dovolacího soudu přezkoumat – s výjimkou určitých vad řízení – jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na závěru, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení odměny v žalované výši, neboť tato odměna jí dle Smlouvy a Podmínek náleží až za realizovaný barterový obchod, k čemuž nedošlo.
S ohledem na výše uvedené jde proto o odpověď na otázku, zda žalobkyni vůči žalované vzniklo právo na zaplacení 366.000,- Kč vč. 22 % DPH s přísl. představující odměnu za poskytované služby dle smlouvy ze dne 21. 11. 2002 o vstupu do B. I. či nikoli.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů dovoláním nezpochybněných plyne, že žalobkyně (v období od 30,. 1. 1997 do 5. 2. 2003 podnikavší pod firmou G. G, a. s. a tak je označena ve Smlouvě) uzavřela dne 21. 11. 2002 s žalovanou (od 27. 7. 1999 do 4. 11. 2003 podnikavší pod obchodním jménem F., a. s. a tak je označena ve Smlouvě) smlouvu č. o vstupu do B. I. s tím, že žalobkyně zprostředkuje žalované vstup do B. I. a poskytne jí služby specifikované v Podmínkách, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy. Žalobkyně se ve Smlouvě, uzavřené na dobu určitou – jednoho roku, zavázala vést pro žalovanou barterový účet - „druh účtu: běžný, kreditní provize: 3 %, debetní provize: 3 % z pohybu účtu“, provádět poradenskou činnost, vyhledávat obchodní partnery pro jednotlivé nabídky a poptávky žalované, informovat o aktuálním stavu nabídky a poptávky v B. I.. Dle čl. I odst. 2 Podmínek se žalobkyně pro žalovanou (klienta) zavázala zřídit a vést barterový clearingový účet, vyhledávat potencionální odběratele a dodavatele prostřednictvím informační databanky vytvořené a vedené žalobkyní, a umožnit žalované hradit odběr služeb nebo zboží dodávkami vlastního zboží nebo služeb jiným klientům žalobkyně. Žalobkyně se dále dle čl. I odst. 2 Podmínek zavázala zúčtovat jednotlivé barterové obchody mezi dvěma klienty prostřednictvím clearingového centra, které bylo pro tento účel zřízeno, poskytovat klientům možnost využití ročních barterových nákupních limitů (= možnost klienta odebrat v rámci B. I. zboží nebo služby a následně tento odběr hradit dodávkami vlastního zboží nebo služeb), což bylo realizováno prostřednictvím maximálně možného pasivního zůstatku na barterovém clearingovém účtu klienta. Dle čl. I odst. 3 příslušela žalobkyni za tyto služby odměna dle platného oficiálního ceníku B. I.. Odměna mohla být realizována formou poplatků za vedení barterového clearingového účtu nebo formou jednorázových vstupních poplatků, případně kombinací obou způsobů. Poplatek za vedení barterového clearingového účtu byl sjednáván procentuální odměnou za realizované barterové obchody, přičemž procentuální hodnota poplatku za vedení barterového clearingového účtu byla určena smluvně a ve Smlouvě o vstupu do B. I. byla vyznačena současně s označením typu barterového clearingového účtu. Po přidělení čísla obchodního případu fakturovala žalobkyně klientovi dohodnuté poplatky za vedení barterového clearingového účtu a po jeho zaplacení a splnění všech dalších náležitostí dle čl. III byl obchodní případ zaúčtován. Žalobkyně měla právo zaúčtovat jednotlivé obchodní případy i v případě neuhrazení poplatku za vedení barterového clearingového účtu a následně neuhrazené poplatky za vedení barterového clearingového účtu vymáhat. Obě strany se mohly dohodnout také na jiném nestandardním způsobu odměny pro žalobkyni.
Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 366.000,- Kč sestávající z částky 300.000,- Kč (3 % z částky 10.000.000,- Kč) a částky 66.000,- Kč (22 % DPH) z důvodu, že žalovaná jako „klient v postavení dodavatele“ vystavila dne 29. 11. 2002 dle čl. III odst. 1 písm. a) Podmínek „v návaznosti na započaté zúčtování obchodů prostřednictvím clearingového centra B. I.“ žalobkyni jako odběrateli účetní doklad (zálohovou fakturu) , ve které žalobkyni vyfakturovala zálohu ve výši 10.000.000,- Kč na dodání materiálu „bez omezení druhu, přičemž tato dodávka měla být hrazena barterově a zúčtována v rámci clearingového centra B. I.“. Tuto fakturu žalobkyně žalované uhradila na její barterový clearingový účet a žalobkyně fakturovala žalované daňovým dokladem ze dne 5. 12. 2002 odměnu „ve formě poplatku za vedení účtu“ představující 3 % z každého kreditního i debetního pohybu na clearingovém účtu vedeného pro žalovanou žalobkyní. Odměna v žalované výši měla být splatná dne 12. 12. 2002. Žalovaný dopisem ze dne 6. 3. 2003 odmítl vyfakturovanou odměnu uhradit.
Dovolací soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že odměna z předmětné Smlouvy náleží za realizované barterové obchody. Z ujednání v čl. I odst. 3 Podmínek, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy, plyne, že „odměna je realizována (v dané věci) formou poplatku za vedení barterového a clearingového účtu“, jenž „je realizován procentuální procentuální odměnou za realizované barterové obchody“ a jeho procentuální hodnota byla „určena ve smlouvě“, a to ve výši 3 % provize. Přitom je nutné zdůraznit, že podle čl. I odst. 2 písm. a) až d) Podmínek žalobkyně měla žalované mj. zřídit a vést barterový clearingový účet, vyhledávat potencionální odběratele a dodavatele, zúčtovat jednotlivé barterové obchody a za všechny tyto služby byla sjednána předmětná odměna nazvaná „poplatek za vedení účtu“ (čl. odst. 3, 1. věta Podmínek). Proto nelze dát za pravdu dovolatelce, jež tvrdila, že dle Smlouvy a Podmínek nárok na odměnu vzniká jakýmkoli pohybem na účtu žalované, tj. již tím, že žalobkyně (dovolatelka) na clearingový účet žalované převedla částku 10.000.000,- Kč.
Pokud dovolatelka v dovolání namítala, že dovolací soud nevyložil pojem „realizace obchodu“, což je podle dovolatelky jediný důvod, proč bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je zřejmé, že odvolací soud správně - s ohledem na smluvní ujednání – tato ujednání vyložil tak, že pohybem na účtu je třeba rozumět pohyb v souvislosti s uskutečněným barterovým obchodem, a pak je odměna závislá na jeho finančním objemu. Ze Smlouvy s ohledem na shora uvedené nevyplývá, že by si smluvní strany sjednaly úplatu pouze za zřízení clearingového účtu pro žalovanou (jednorázový vstupní poplatek).
Dovolatelka v dovolání dále namítala, že odvolací soud neaplikoval ust. §273 obchod. zák. a je toho názoru, že v případě určitých rozporností v ujednání Smlouvy a Podmínek má platit ujednání obsažené ve Smlouvě.
Dovolací soud nepokládá tento názor dovolatelky za správný, neboť v posuzované věci nejde o případ ve smyslu ust., §273 odst. 2 obchod. zák. Ve Smlouvě byl sjednán druh účtu, provize (kreditní, debetní) z pohybu na účtu a Podmínky pak zejména ve svých čl. I odst. 2 a 3 rozváděly podrobněji rozsah služeb a podrobnosti stanovení a placení odměny za poskytnuté služby. Zde pak byl užit pojem „realizované barterové obchody“, který odvolací soud správně vyložil, a to i ve vztahu k čl. III Podmínek.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl pro jeho nedůvodnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 a §142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že procesně neúspěšná žalobkyně na jejich náhradu právo nemá a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu