ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3765.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3765/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně E. K. s.r.o., zastoupené JUDr. B. M., advokátkou, proti žalované S. T. a.s., zastoupené JUDr. H. P., advokátkou, o zaplacení částky 53 285 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 110/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. května 2008, č. j. 38 Co 41/2008-285, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.390,- Kč k rukám JUDr. B. M., advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 15. října 2007, č. j. 8 C 110/2004-261, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 42 000 Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 3. 2003 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 11 285 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se v řízení domáhala úhrady nedoplatku ceny díla ve výši 42 000 Kč, které spočívalo v dodávce a montáži elektroinstalace ovládání a regulace 50 kusů stanic na akci teplofikace v H. M. provedeném pro žalovanou, a dále smluvní pokuty ve výši 11 285 Kč za pozdní úhradu s placením ceny uvedeného díla. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o dílo ze dne 22. 3. 2002 změněnou jejím dodatkem z 30. 5. 2002, přičemž cena díla nebyla mezi účastníky sporná, stejně jako platby provedené žalovanou, nezaplacena zůstala částka 42 000 Kč. Ve smlouvě o dílo, kterou soud prvního stupně posoudil jako platně uzavřenou podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), byla sjednána povinnost platit smluvní pokutu ve výši 0,05% denně za porušení povinnosti žalovaného s úhradou faktury ve lhůtě splatnosti a za zpoždění předání prací žalobkyní. Soud prvního stupně neshledal důvodné vyúčtování smluvní pokuty žalovanou ve výši 46 809,80 Kč a 14 200 Kč a její započtení oproti smluvní pokutě požadované žalobkyní ve výši 11 285 Kč, neboť prodlení žalobkyně s technologickou částí bylo odvislé od technické nepřipravenosti žalované. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná nesplnila řádně a včas svoji povinnost uhradit celou cenu díla, a proto má žalobkyně nárok i na sjednanou smluvní pokutu.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. května 2008, č. j. 38 Co 41/2008-285, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přejal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Nepřijal námitky žalované a konstatoval, že mezi účastníky byly platně uzavřeny postupně tři smlouvy o dílo ve smyslu §536 a násl. ObchZ, v nichž se žalovaná jako objednatel vždy zavázala k zaplacení ceny díla ve výši sjednané ve smlouvě. Všechny smlouvy obsahovaly ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,05% z fakturované částky, a to za porušení povinnosti žalované uhradit fakturu ve lhůtě splatnosti, a také za zpoždění prací prováděných žalobkyní. V případě smlouvy o dílo č., resp. (jedná se v podstatě o totožná znění jedné smlouvy o dílo) ze dne 22. 3. 2002, ve znění dodatků ze dne 2. 5. 2002 a ze dne 30. 5. 2002 bylo dílo provedeno podle projektové dokumentace M. S. D. dodané objednatelem, a to dle zápisu o konečném předání a převzetí díla dne 7. 2. 2003. Tvrzení žalované, že žalobkyně byla v prodlení s předáním díla, shledal odvolací soud jako vyvrácené jednak zápisem o konečném předání a převzetí díla ze 7. 2. 2003 a jednak závěry obou soudních znalců. Jako nedůvodnou posoudil odvolací soud i pohledávku žalované ve výši 42 000 Kč, kterou vůči žalobkyni uplatňovala z titulu slevy z ceny díla; vadnost díla podle závěru odvolacího soudu žalovaná v řízení neprokázala.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. Za otázku zásadního právního významu označila posouzení odpovědnosti žalobkyně jako zhotovitele díla za jeho vady. Znaleckými posudky bylo podle názoru žalované prokázáno, že žalobkyně nesplnila smluvené podmínky a namísto tří čidel, jež byly dohodnuty v uzavřených smlouvách, umístila na jednotky čidlo pouze jedno. Žalovaná má také za to, že žalobkyně jako zhotovitel nesplnila svoji povinnost upozornit žalovanou na nevhodnost věcí předaných ke zpracování nebo pokynů k provedení díla stanovenou v §561 ObchZ. Podle názoru žalované uplatnila vůči žalobkyni nároky z odpovědnosti žalobkyně za vady díla, které musela odstranit na svůj náklad, po právu, smlouva účastníků tak nebyla naplněna, a proto žalobě nemělo být vyhověno. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání popřela, že by v průběhu soudního řízení bylo prokázáno, že by nesplnila smluvené podmínky a namísto sjednaných tří čidel umístila pouze čidlo jedno. Ve skutečnosti žalobkyně osadila v souladu s projektovou dokumentací a položkovým rozpočtem tři teplotní čidla, a to čidlo teploty ÚT, čidlo teploty TUV a čidlo teploty zpátečky. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je podle jejího názoru správné, a proto by mělo být dovolání v případě shledání jeho přípustnosti zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Dovolání však ve všech těchto případech není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).
V dané věci napadá žalovaná rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 42 000 Kč s příslušenstvím a ve výši 11 825 Kč. Jednalo se přitom o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, který má podle §261 odst. 1 ObchZ obchodní charakter a případný spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., věcí obchodní. Ačkoliv součet obou částek převyšuje hranici 50 000 Kč, je jednoznačné, že se skládá ze dvou samostatných nároků se samostatným skutkovým základem spojených do jednoho řízení, takže rozhodnutí odvolacího soudu má ohledně každého z nich charakter samostatného výroku, a proto je i přípustnost dovolání nutno zkoumat u každého výroku odděleně bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem. Jestliže tedy v dané věci nebylo žádným z dovoláním dotčených výroků rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením zmíněného §237 odst. 2 písm. a) o.s. ř., aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků přesahuje částku 50 000 Kč.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 4 090 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč [§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně svoji povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu