ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.433.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 433/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně J., a.s., zastoupené JUDr. P.Ř., advokátem, proti žalované B. s.r.o., zastoupené JUDr. L. P., advokátkou o zaplacení 73 571 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 C 24/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2008, č.j. 27 Co 526/2006-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 255 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. P. Ř., advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. července 2008, č.j. 27 Co 526/2006-94, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. dubna 2006, č.j. 9 C 24/2006-65, ve výroku I. a III., kterými bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 73 571 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soud dospěly ke shodnému závěru, že žalobkyně na základě telefaxové objednávky ze dne 16.11.2004 dodala žalované zboží – látku p. v šířce 150 cm a v množství 719,70 m, žalovaná toto zboží převzala od dopravce Č. – J. dne 19.11.2004 a neuhradila dohodnutou cenu ve výši požadované žalobou. Žalovaná podle obou soudů neprokázala tvrzení, že návrh na uzavření kupní smlouvy odvolala a že předmětné zboží nepřevzala.
Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně z uvedených skutkových zjištění dovodil právní závěr, že mezi účastnicemi byla konkludentně ve smyslu §275 odst. 4 obch. zák. uzavřena kupní smlouva podle §409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Oba soudy uzavřely, že žalovaná je podle §448 odst. 1 obch. zák. povinna zaplatit žalobkyni dohodnutou kupní cenu za zboží, které ji žalobkyně dodala a žalovaná jej převzala.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala doručení faktury žalované, je závazek splatný doručením žaloby, tj. dne 30.1.2006, proto byly žalobkyni s odkazem §369 odst. 1 obch. zák. na přiznány úroky z prodlení od 31.1.2006, kdy se žalobkyně s plněním závazku dostala do prodlení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž se dovolává dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Je přesvědčena, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, věc nesprávně právně posoudil, když vyšel z nesprávného závěru, že žalobkyně žalované objednané zboží dodala a žalovaná je převzala.
Namítá, že oba soudy se nedostatečně zabývaly spornou skutečností dodávky zboží. Pominuly, že nebyl předložen k důkazu dodací list, kterým by bylo potvrzeno převzetí zboží žalovanou. Soudy se spokojily s důkazem provedeným svědeckou výpovědí zaměstnankyně žalované P. R. - s konstatováním, že na přepravním listu o dodávce zboží je její podpis, z čehož nesprávně oba soudy dovodily, že je to důkaz o převzetí zboží žalovanou. Nebyla přitom vzata v úvahu námitka žalované a ani výpovědi svědků v tom směru, že přepravní doklad nemůže odpovídat skutečnosti, pokud bylo dodáváno zboží v přepravní skříni a žalovaná nedisponuje technologií, která by umožňovala zboží v přepravní skříni přebírat.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že dovolání není přípustné. Podle názoru žalobkyně nemá napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, jestliže žalovaná pouze napadá hodnocení provedených důkazů v posuzované věci a skutkový závěr soudu o dodání zboží.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.
Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že dovolatelka napadajíc závěr odvolacího soudu, že od žalobkyně převzala objednané zboží, ve skutečnosti napadá skutkový závěr soudu.
Přezkoumání skutkového závěru při uplatnění přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá bez dalšího přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
Dovolatelka však staví svůj odlišný právní závěr - že není povinna zaplatit kupní cenu - na odlišném skutkovém závěru, a sice, že objednané zboží jí nebylo žalobkyní dodáno. Takový závěr ze skutkových zjištění soudů ale nevyplývá. Oba soudu vyšly při právním posouzení uplatněného nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny ze zjištění, že zboží žalovaná převzala prostřednictvím její zaměstnankyně. Námitka žalované, že převzetí zboží nebylo potvrzeno na dodacím listu a že nedisponuje určitými technologiemi pro převzetí zboží v přepravní skříni, nemůže zvrátit v dovolacím řízení neměnný skutkový závěr soudu, že objednané zboží žalované dodáno bylo.
Směřovala-li dovolatelka svoji námitku o nesprávném skutkovém závěru o dodání zboží do hodnocení důkazů, jenž soud prvního stupně provedl a které odvolací soud zopakoval, je třeba připomenout, že případné nesprávné hodnocení důkazů nemůže být v daném případě předmětem dovolacího přezkumu (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud nerozhodl v rozporu s §448 odst. 1 obch. zák., potvrdil-li rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni kupní cenu zboží, bylo-li prokázáno, že žalovaná převzala zboží, které si u žalobkyně objednala.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Protože dovolání žalované brojí proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 4 955 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.) celkem ve výši 5 255 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. dubna 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu