ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.4438.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 4438/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Ing. Arch. M. M., zastoupeného Mgr. J. K., advokátem, proti žalovanému M. s. r. o., zastoupeného JUDR. H. H., advokátkou, o zaplacení 547.964,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 Cm 112/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2007, č. j. 7 Cmo 348/2005-156, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení v částce 12.370,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právní zástupkyně JUDr. H. H..
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 2. 2005, č. j. 1 Cm 112/2005, č. j. 1 Cm 112/2000-106, zastavil řízení ohledně části úroků z prodlení z částek a za období v rozhodnutí uvedených a dále zamítl žalobu, jíž se žalobcem domáhá zaplacení částky 547.964,30 od 3. 9. 1998 do zaplacení, ve výši 13.407 % z částky 83.450,- Kč od 16. 10. 1998 do zaplacení, ve výši 10,163 % z částky 9.865,-30 Kč od 28. 6. 1999 do zaplacení, ve výši 13,407 % z částky 3.230,- Kč od 18. 11. 1998 do zaplacení, ve výši 11,208 % z částky 3.260,- Kč od 17. 2. 1999 do zaplacení, ve výši 13,407 % z částky 3.150,- Kč od 27. 10. 1998 do zaplacení, ve výši 9,097 % z částky 31.500,- Kč od 12. 9. 1999 do zaplacení, ve výši 8,299 % z částky 12. 600,- Kč od 24. 10. 1998 do zaplacení, dále soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 2. 2007, č. j. 7 Cmo 348/2005-156, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích o zamítnutí žaloby a nákladech řízení, které byly napadeny odvoláním.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, a proto odvolací soud vychází z toho, že žalovaný na objednávku žalobce provedl opravu motoru vozidla žalobce (T. R.), která spočívala v demontáži motoru a opětovné montáži s tím, že prasklá hlava motoru, pro níž byla opravena prováděna, byla opravena svaření a tuto opravu neprováděl žalovaný. Po několika měsících došlo k výskytu stejné vady (prasklá hlava motoru) a příčinou mohl být nesprávný postup při opravě (namontování těsnění o nedostatečné tloušťce) nebo vadně provedená oprava hlavy motoru jejím svařením.
Odvolací soud dále uvedl, že žalobce se domáhá náhrady škody, nikoliv práv z odpovědnosti za vady díla, a proto bylo na žalobci, aby prokázal, že žalovaný porušil povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi (§373 obch. zák.), což se mu podle odvolacího soudu nezdařilo.
Odvolací soud dále dospěl ke skutkovému zjištění, že žalovaný nespravoval hlavu motoru jejím vyvařením, přičemž vycházel především z vyúčtování provedené opravy motoru. V řízení účastníci zdůrazňovali vadu hlavy motoru a možnou příčinu vzniku škody spočívající v montáží těsnění o nedostatečné tloušťce nebylo možné určit ani ze znaleckých posudků, popř. prohlášení společnosti T. T. P., s. r. o., což nelze přičítat žalovanému. Důkazní břemeno k prokázání tvrzených skutečností leží v tomto řízení (náhrada škody) na žalobci, a nelze v dané situaci přijmout argument žalobce, že pouze písemné zachycení pokynu žalobce (zamontování svařené hlavy motoru) bylo by ve prospěch žalovaného dle ustanovení §551 odst. 1 občanského zákoníku.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že odvolací řízení proběhlo v systému neúplné apelace a dokazování tak nemohlo být doplněno o další důkazy navržené účastníky.
Dovoláním ze dne 15. 5. 2007 žalobce napadl shora uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává ho z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že z finančních důvodů upřednostnil opravu prasklé hlavy motoru před její výměnou. Soudům obou stupňů vytýká, že pokládaly za prokázané, že oprava prasklé hlavy nebyla plněním poskytnutým žalovaným, avšak nevypořádaly se s tím, že k dojednání tohoto způsobu opravy došlo v prostorách žalovaného s jeho zaměstnancem p. H.. Dále podle dovolatele došlo k prasknutí svařené hlavy motoru částečně z důvodu vadně provedené opravy hlavy a částečně z důvodu použití těsnění malé tloušťky.
Odvolatel dále namítal, že v řízení se dovolával ustanovení §551 obch. zák. Má za to, že bez ohledu na „privátní dohodu“ s p. H. o opravě hlavy motoru, měl žalovaný upozornit žalobce na nevhodnost takového řešení a vyžádat si písemný pokyn žalobce, aby opravenou hlavu motoru žalovaný i přes upozornění o nevhodnosti do motoru namontoval. Protože podle dovolatele si žalovaný takový pokyn nevyžádal, odpovídá za vady způsobené použitím nevhodných věcí. Vzhledem k tomu je nerozhodné, zda oprava hlavy byla provedena mimo servis žalovaného, neboť žalovaný si uvědomoval nevhodnost použití takto opravené hlavy, přesto ji do motoru namontoval a žalobce na tuto nevhodnost neupozornil. V této souvislosti je dovolatel toho názoru, že je-li dána odpovědnost za vady díla, je dána i odpovědnost za škodu, jež je v příčinné souvislosti s vadným plněním (§440 obch. zák. ve spojení s ustanovením §564 obch. zák.). Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že oprava hlavy nebyla provedena žalovaným, a proto není dána jeho odpovědnost za škodu způsobenou vadnou opravou hlavy a písemný pokyn dle §551 obch. zák. má souvislost pouze s odpovědností za vady a žalobce odkázal na Komentář k obchodnímu zákoníku, str. 554, 1997, Linde Praha.
S ohledem na uvedené dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 20. 6. 2007 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření především uvedl, že dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v ustanovení §237 odst. 1 písem. c) o. s. ř., avšak nekonkretizuje ani nerozvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Žalovaný považuje dovolání za nedůvodné, neboť se v něm prakticky konstatuje důkazní řízení, v němž bylo prokázáno, že žalovaný neporušil své povinnosti opravce motorového vozidla. Pokud se žalobce domáhal náhrady škody byl povinen tvrdit a prokázat, že žalovaný porušil právní povinnosti, že žalobci vznikla škoda a příčinnou souvislost. Žalovaný je dále toho názoru, že ustanovení §440 obch. zák., které upravuje vztah odpovědnosti za vady a náhrady škody nelze vykládat způsobem prezentovaným žalobcem. Požadovat náhradu škody žalobce nemůže v rozsahu, v jakém mohl dosáhnout uspokojení práv z odpovědnosti za vady a má „právo jen na náhradu škody další, tj. škody, která z vadného plnění vzešla“.
Žalovaný s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) podle čl. II. bod 12 zák. č. 7/2009 dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“). Poté konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4, §241a odst. 1 o. s. ř.).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel v dovolání odkázal.
V posuzovaném případě, kdy odvolací soud potvrdil výrok rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu ve věci samé, je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř..
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání v daném případě přípustné, neboť odvolací soud potvrdil v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně a ten tak nebyl vázán právním názorem odvolacího soudu.
Podle §237 odst. 1 písm. c) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy řeší-li právní otázku, které rozhodování dovolacího soudu nebylo vyřešeno nebo které je odvolacími soudu nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není však přípustné mj. ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v obchodních věcech nepřevyšujících 50.000,- Kč a k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dále vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem je zásadně nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), nikoliv již např. námitky směřující proti skutkovým zjištěním (§241a odst. 3 o. s. ř.).
V posuzovaném případě se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení částky 1.387,- Kč s přísl. za odtažení porouchaného automobilu do autoservisu žalovaného, částky 83.450,- Kč s přísl. za opravu prováděnou žalovaným, částky 9.868,30 Kč za opravu prováděnou žalovaným, částky 346.019,- Kč s přísl. za placenou opravu prováděnou servisním centrem T. T.p., s. r. o., částky 3.230,- Kč s přísl. a částky 3.260,- Kč s přísl. za výměnu oleje, částku 22.000,- Kč s přísl. za vypůjčení automobilu, částky 3.150,- Kč s přísl., 31.500,- Kč s přísl., 31.500,- Kč s přísl. a 12.600,- Kč s přísl. všechny částky za vypůjčení automobilu, celkem tedy 547.964,30 Kč s přísl., a to z titulu náhrady škody, neboť žalovaný porušil svou povinnost podle ustanovení §551 obch. zák. upozornit jej na nevhodnost nemontovat do motoru opravovanou hlavu motoru (svařovanou).
Z uvedeného vyplývá, že žalobou jsou uplatňovány samostatné nároky, které je nutné z hlediska přípustnosti dovolání také posuzovat samostatně. Vzhledem k tomu, že v daném případě se mezi účastníky jedná o obchodní závazkový vztah, pak s ohledem na ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné u nároků, jejichž výše nepřesahuje částku 50.000,- Kč .
U zbývajících nároků na náhradu škody v částce 83.450,- Kč s přísl. (oprava provedená žalovaným) a v částce 346.019,- Kč s přísl. (oprava provedená T. T. P., s. r. o.) je třeba posoudit, zda v rozhodnutí odvolacího soudu byly řešeny zásadní právní otázky, či zda jejich řešení je v rozporu s hmotným právem.
V posuzovaném případě žalovaný na základě smlouvy o dílo (zakázkový list č. 515/98 z 2. 9. 1998) prováděl pro žalobce opravu motoru vozidla T.. Soudy obou stupňů dospěly ke skutkovému zjištění, že žalovaný neprováděl opravu hlavy motoru svařením (viz. např. fakturu z 15. 10. 1998 na částku 83.450,- Kč) a tuto opravu si žalobcem sjednal s p. H., zaměstnancem žalovaného a oprava hlavy byla prováděna mimo servis žalovaného. Po opravě došlo k opětovnému poškození hlavy motoru a následnou opravu prováděla T. T. Praha, s. r. o., a cena opravy činila 346.019,- Kč.
Podstata odvolatelových námitek spočívá v tom, že napadá závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), že předmětem prací žalovaného nebyla oprava prasklé hlavy motoru a v souvislosti s tím namítá, že soudy se nevypořádaly s tím, že k dojednání způsobu opravy hlavy motoru došlo v prostoru servisu žalovaného s jeho zaměstnancem p. H.. Dále žalobce namítá, že bez ohledu na to, že p. H.jednal či nikoliv v zastoupení za žalovaného, žalovaný nesplnil svou povinnost dle ust. §551 obch. zák. a neupozornil ho na nevhodnost použití svařované hlavy motoru.
V případě námitky, že se soudy nevypořádaly s tím, že k dojednání opravy hlavy motoru došlo v provozovně žalovaného s jeho zaměstnancem (p. H.), je nutné uvést, že ze skutkových zjištění (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) vyplývá, že žalobce si opravu s p. H. sjednal sám, který opravu pro žalobce zařídil mimo provozovnu žalovaného a žalobce mu za to zaplatil 12.000,- Kč, přičemž byl žalobce upozorněn, že žalovaný za takto provedenou opravu neposkytuje záruku. Za této situace proto nelze dovozovat, že by tento úkon p. H. zavazoval žalovaného ve smyslu ust. §20 odst. 2 obč. zák., popř. §15 či 16 obch. zák., neboť žalobce si byl vědom toho, že p. H. nejedná za žalovaného a posouzení věci je tak v souladu s hmotným právem. K další námitce dovolatele, a to že žalovaný porušil povinnost uloženou mu ust. §551 odst. 1 obch. zák. a porušil povinnost upozornit jej na nevhodnost použití svařované hlavy při opravě motoru popř., že žalobce nesdělil, že trvá na montáži této hlavy, je třeba uvést následující.
Podle §564 obch. zák. při vadách díla platí přiměřeně ust. §436 až 441 obch. zák.
Podle §440 odst. 2 obch. zák. uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží podle §436 a 437, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. Jiným právním důvodem je např. náhrada škody či bezdůvodné obohacení.
V posuzovaném případě se žalobce v případě částek zaplacených za opravu předmětného automobilu domáhal jejich úhrady z důvodu odpovědnosti za škodu, ačkoliv se reparace vad díla mohl domáhat, pokud by žalovaný za vady odpovídal, z důvodu odpovědnosti za vady.
Předpokladem aplikace §551 obch. zák. pak je, že je uplatňován nárok z odpovědnosti za vady. Z nesplnění povinnosti zhotovitele (žalovaného) upozornit objednatele (žalobce) na nevhodnost zamontování svařené hlavy do motoru, popř. z chybějícího písemného sdělení, že objednatel trvá na zamontování svařené hlavy, vyplývá pro zhotovitele pouze ten důsledek, že odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných mu objednatelem. Stejný závěr vyplývá i z Komentáře k obchodnímu zákoníku, vydaným nakladatelstvím Linde Praha, a. s., v roce 1997, str. 554, na nějž dovolatel odkazuje.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že posouzení této právní otázky provedené odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) je v souladu s hmotným právem a vzhledem k tomu dovolací soud neshledal, že by dovolání bylo přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení §218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení v částce 12.370,- Kč (§3 bod 5, §10 odst. 3, §15, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu