ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.5055.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 5055/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce B. B.,zast. Mgr. J. S., advokátem, proti žalované A. real, s. r. o., zast. JUDr. J. H., advokátem, o zaplacení 94.728,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 316/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2007, č. j. 15 Co 540/2006-191, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14.286,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. J. H..
Odůvodnění:
Okresní soud v Jeseníku, jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 10. 2005, č. j. 5 C 316/2002-119 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 94.728,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí a díle rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 4. 2007, č. j. 15 Co 540/2006-191 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 94.728,50 Kč zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl. že částečně zopakoval dokazování, a to smlouvou o dílo z 8. 10. 2001, , včetně dodatku č. 1 ze 6. 12. 2001 a konstatoval, že cena díla činila 235.000,- Kč (celková cena díla činila 246.750,- Kč), dílo mělo být dokončeno 20. 1. 2002. V čl. 9.1 smlouvy o dílo byla sjednána smluvní pokuta pro případ odevzdání díla po sjednaném termínu dokončení díla ve výši 1% ze sjednané ceny díla za každý den prodlení, nejvýše však 150.000,- Kč, s podmínkou, že prodlení nebude způsobeno porušením smlouvy objednatelem. Drobné vady a nedodělky nebránící užívání, nebyly podle ujednání obsaženém v bodě 12.3 smlouvy o dílo důvodem pro nepřevzetí díla.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že smluvní pokuta byla sjednána k zajištění povinnosti předat předmět díla, a to na rozdíl od povinnosti provést dílo a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002. Dále odvolací soud uvedl, že účastníci řízení shodně tvrdili, že dílo nemělo být předáno zápisem a dále dospěl k závěru, že žalobce dílo převzal dne 21. 2. 2002 a zároveň byla uzavřena dohoda o odstranění „nedostatků v kvalitě díla“. Pro neunesení důkazního břemene odvolací soud nepřihlédl k tvrzení žalobce, že dne 21. 1. 2002 oznámil žalovanému vady spočívající v pokleslé dlažbě kuchyně a WC a v nestejné výšce stupňů provozního schodiště a že pro tyto vady odmítl dílo převzít. Následné vyhotovení znaleckého posudku znalcem Škodou nebylo směrováno k charakteru jednotlivých vad z hlediska bodu 12.3 smlouvy o dílo (vady bránící užívání), což nebylo ani tvrzeno a okolnost, že jde o vady, pro něž by objednatel nebyl povinen dílo převzít, nevyplývá ani z dohody ze dne 21. 2. 2002 o odstranění nedostatků díla.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud dále uvedl, že žalovaný vyúčtoval žalobci doplatek ceny díla fakturou č. 2021023 ze dne 4. 3. 2002 na částku 40.447,- Kč a poté dobropisoval částku 14.268,- Kč. Žalobce vyúčtoval žalovanému dopisem ze dne 18. 3. 2002 smluvní pokutu ve výši 120.907,50 Kč za prodlení s předáním díla za dobu od 11. 1. 2002 do 28. 2. 2002 a tuto svoji pohledávku započetl na pohledávku žalovaného, která poté představovala částku 96.728,50 Kč a po zpětvzetí žaloby co do částky 2.000,- Kč, uplatnil žalobce nárok na výši 94.728,50 Kč.
Odvolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný porušil povinnost předat dílo dne 20. 1. 2002, tím se ocitl v prodlení a toto prodlení nebylo způsobeno objednatelem, dílo předal dne 21. 1. 2002. Žalobci proto vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1% denně z celkové ceny díla, která činila 246.750,- Kč. Výše smluvní pokuty pak činila částku 24.675,- Kč. Žalobce podle ust. §580 obč. zák. platně započetl svou splatnou pohledávku na pohledávku žalovaného z titulu doplatku ceny díla ve výši 26.179,- Kč (po odečtení dobropisu) a tím pohledávka žalobce zanikla.
Odvolací soud proto podle ust. §220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním bez data, doručeným soudu prvního stupně dne 3. 7. 2007, napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.
Ve stručném odůvodnění dovolání žalobce uvedl, že odvolací soud se nevypořádal zejména s otázkou, kdy byl žalobce řádně vyzván k převzetí díla a na který den, jakým způsobem mělo být dílo převzato, ačkoli je to ve smlouvě o dílo stanoveno. Dále nad rámec předmětu sporu se odvolací soud vyjadřoval k zápočtu, přičemž konstatuje, že nebyla zaplacena celá cena díla. Dovolatel zejména nesouhlasí s tím, že odvolací soud označil den 21. 1. 2007 (správně 2002) za den předání díla, ačkoli nebylo prokázáno, že tento den mělo dojít k předání díla.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání.
V podání bez data, doručeném soudu prvního stupně dne 15. 11. 2007, dovolatel doplnil dovolání. V doplnění v podstatě blíže rozváděl námitky uplatněné v původním podání a zejména namítal, že dílo nebylo dne 21. 1. 2002 předáno a odkazoval na listy stavebního deníku.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil v podání ze dne 2. 8. 2007. Ve vyjádření zejména uvedl, že se ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu druhého stupně a pokládá jeho rozhodnutí za správné. Dle jeho názoru byl spor vyvolán žalobcem účelově ve snaze vyhnout se povinnosti zaplatit doplatek ceny díla.
Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce jako bezdůvodné odmítl, popř. zamítl a přiznal mu náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. odst. 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolací soud poté konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno.
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel v dovolání nikterak výslovně nevymezil dovolací důvod, o nějž dovolání opírá. Z obsahu dovolání vyplývá, že odvolacímu soudu vytýká, že se „nevypořádal … zda byl žalobce řádně vyzván k převzetí díla a kdy na který den“ a dále s otázkou „jakým způsobem mělo být dílo převzato, ačkoliv toto je … ve smlouvě o dílo stanoveno“ a dále nesouhlasí s tím, že dílo bylo převzato dne 21. 1. 2007. Dále dovolatel namítá, že „nad rámec předmětu sporu se vyjadřuje k zápočtu, přičemž konstatuje, že nebyla zaplacena celá cena díla“ o čemž byl učiněn zápis ve stavebním deníku na listě.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.) a dále, že rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Dovolací soud s ohledem na ust. §242 odst. 4 o. s. ř. ve vztahu k doplnění dovolání, které bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty poznamenává, že dovolací důvody, popř. rozsah dovolání lze měnit pouze do uplynutí dovolací lhůty. To se ovšem netýká takového doplnění, jímž se blíže konkretizují již uplatněné dovolací důvody.
Rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska v dovolání uplatněných námitek spočívá mj. na závěru, že účastníci shodně v odvolacím řízení tvrdili, že žalovaný nabídl žalobci (viz zápis ve stavebním deníku, ) předání díla a k jednání stran došlo 21. 1. 2002. Předmětem tohoto jednání bylo předání díla a jeho prohlídka, o čemž byl učiněn zápis do stavebního deníku. Odvolací soud neuvěřil následnému tvrzení žalobce, že nevěděl o předání díla dne 21. 1. 2002, neboť v řízení před soudy obou stupňů tvrdil, že tohoto dne odmítl převzít dílo pro jeho vady bránící užívání. Dále odvolací soud pro „neunesení břemene důkazního“ nepřihlédl i k tvrzení žalobce, že dne 21. 1. 2002 oznámil žalovanému vady spočívající v pokleslé dlažbě v kuchyni a WC a v nestejné výšce stupňů provozního schodiště, pro něž by objednatel (žalovaný) nebyl povinen dílo převzít a tento charakter vad nevyplývá ani z dohody o „odstranění nedostatků v kvalitě díla“ podepsané stranami dne 21. 2. 2002, popř. tyto vady nebyly uvedeny v zápise o předání viz stavební deník čl. 0114973 ze dne 21. 1. 2002.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že skutkové zjištění odvolacího soudu spočívající v závěru, že dílo bylo předáno dne 21. 1. 2002 má oporu v provedeném dokazování a nelze konstatovat, že by řízení trpělo touto vadou. V podrobnostech lze odkázat i na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Dovolatel v dovolání dále namítal, že se odvolací soud nad rámec předmětu sporu „vyjadřoval k zápočtu“ a konstatoval, že „nebyla zaplacena celá cena díla“.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 120.907,50 Kč za prodlení od 11. 1. 2002 do 28. 2. 2002 a dopisem ze dne 18. 3. 2002 tuto svoji pohledávku započetl proti pohledávce žalovaného ve výši 26.179,- Kč představující doplatek ceny díla, a proto se domáhal zaplacení částky 96.728,50 Kč a po zastavení řízení ohledně částky 2.000,- Kč částky 94.728,50 Kč.
Po skutkovém zjištění, že k předání díla došlo dne 21. 1. 2002, byl žalovaný v prodlení s odevzdáním díla od 11. 1. 2002 a smluvní pokuta ve výši 1% denně z celkové ceny díla 246.750,- Kč vč. DPH pak činila částku 24.675,- Kč.
Pokud žalobce jednostranným právním úkonem ze dne 18. 3. 2002 započetl svoji pohledávku představující smluvní pokutu vůči pohledávce žalovaného na doplacení ceny díla a tyto vzájemné pohledávky byly započitatelné, došlo dnem, kdy se tyto pohledávky setkaly, jejich zániku (§580 obč. zák.). K započtení pohledávky žalobcem mohlo dojít pouze v rozsahu, v němž tato pohledávka vůči žalovanému existovala a jen v tomto rozsahu mohlo dojít k zániku vzájemných pohledávek.
Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce z titulu smluvní pokuty byla nižší než částka, vůči níž byl zápočet žalobcem uskutečněn, je zřejmé, že došlo k jejímu zániku v celém rozsahu.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že uvedená námitka dovolatele není důvodná. Odvolací soud se správně v rámci předmětu řízení zabýval tím, v jakém rozsahu došlo k zániku vzájemných pohledávek, a to na základě žalobcova jednostranného právního úkonu směřujícího k započtení, neboť toto posouzení bylo mj. určující pro rozhodnutí ve věci samé. Z tohoto úkonu žalobce je též zřejmé, že respektoval, že nezaplatil celou cenu díla, neboť vůči této pohledávce žalovaného započítával svoji pohledávku z titulu smluvní pokuty.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce není důvodné, a proto podle ust. §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu těchto nákladů 14.286,- Kč (§3 bod 4, §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., §13 odst. 3 …… č. 177/1996 Sb., §137 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. listopadu 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu