ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.901.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 901/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce A. – d., , zastoupeného JUDr. I.L., advokátkou proti žalovanému Z.d. U., , zastoupenému JUDr. P. P., advokátem se sídlem v Slezské Ostravě, Občanská č. 18, o zaplacení 2,581.828,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Cm 179/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2008, č. j. 8 Cmo 334/2008-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2008, č. j. 8 Cmo 334/2008-82, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2008, č. j. 18 Cm 179/2006-47, ve výroku ve věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2,581.828,- Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (ů 237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení) napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 29 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Rovněž tak případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] může zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit jen za předpokladu, že námitky směřují do procesní otázky, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující.
Přestože dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace obsažené v dovolání k takovému závěru dospět nelze. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud založil své rozhodnutí pouze na závěru, že v dané věci nebyly splněny podmínky ustanovení §409 odst. 2 obch. zák. a kupní smlouva č. 107/03/04 ze dne 12. 11. 2003 nevznikla. Při neexistenci hlavního závazku nemůže existovat závazek zajišťující, a protože dohoda o smluvní pokutě, jako zajišťovací prostředek, je závislá na existenci hlavního závazku (v daném případě existence kupní smlouvy), který je smluvní pokutou zajištěn, odvolací soud žalobu ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 2,581.828,- Kč zamítl. Nejvyšší soud České republiky neshledal, že by odvolací soud řešil otázku vzniku kupní smlouvy v rozporu s hmotným právem. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudu (srov. např. právní názor vyjádření v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. března 2009 sp. zn. 23 Cdo 298/2009). Odvolací soud ze skutkových zjištění, které nelze v rámci dovolacího řízení přezkoumávat správně dovodil, že předmětná ujednání v kupní smlouvě nelze chápat jako stanovení způsobu jejího určení, jak má na mysli §409 odst. 2 obch. zák. a nelze je chápat ani jako vůli uzavřít smlouvu bez určení kupní ceny. Strany si pouze dohodly, že kupní cenu stanoví pro jednotlivé dílčí dodávky dohodou až podle situace na trhu. Ze smluvního ujednání tak vyplývá úmysl účastníků uzavřít kupní smlouvu s určením ceny, ale až se na výši kupní ceny dohodnou. Za takovéto situace je správný právní závěr odvolacího soudu, že dokud není uzavřena mezi účastníky, tj. dohoda o kupní ceně, podstatné části kupní smlouvy, nelze dospět k závěru, že kupní smlouva platně vznikla.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a nemá tedy po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu