ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.99.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 99/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně C. p. – B. s. r. o., zastoupeného JUDr. I. N., advokátkou, proti žalovanému T. B., , zastoupenému JUDr. R. S., advokátem, , o zaplacení částky 30.422,- Kč s příslušenstvím, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. října 2007, č. j. 12 Co 46/2006-156, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. I.N., advokátky,
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem označeným v záhlaví změnil k odvolání žalobkyně rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. září 2005, č. j. 8 C 154/2002-137, ve výroku o věci samé tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 30.422,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 27. 4. 2001 do zaplacení (výrok pod bodem I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 24.259,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky (výrok pod bodem II.) a dále mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12.747,- Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky (výrok pod bodem III.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jímž napadl toliko výroky o náhradě nákladů řízení pod body II. a III., jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jehož důvodnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./. Namítl, že odvolací soud nepostupoval podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a náklady řízení před soudy obou stupňů stanovil nepřiměřeně vysoké. Vytkl též odvolacímu soudu, že neaplikoval ustanovení §150 o. s. ř., ačkoliv v posuzované věci jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, především ve finanční situaci žalovaného.
Žalobkyně v podaném vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť směřuje jen proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a je tedy nepřípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek přípustný není.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních §§237 až 239 o. s. ř..
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není.
Z ustanovení §167 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že výrok o náhradě nákladů řízení má vždy povahu usnesení, tedy i tehdy, je-li součástí rozsudku. Přípustnost dovolání proti takovému výroku je proto třeba zkoumat samostatně, podle ustanovení §§238 až 239 o. s. ř. upravujících přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, jež nejsou rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou v těchto ustanoveních vypočtena taxativně a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi nimi není. Lze tedy uzavřít, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. 1. 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící, potvrzující nebo původní rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).
Dovolací soud proto dovolání směřující proti výrokům o nákladech řízení podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 500,- Kč (§14 odst. 3, §15, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení §150 o. s. ř., pro něž by bylo na místě žalovanému povinnost k náhradě nákladů výjimečně neuložit, dovolací soud neshledal ani v okolnostech případu (dovolací řízení bylo žalovaným zahájeno zcela zřejmě bezúspěšně), ani v poměrech žalovaného (vzhledem k výši náhrady), byť byl osvobozen od soudních poplatků. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z ustanovení §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 18. února 2009
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu