ECLI:CZ:NS:2009:23.ODO.1497.2006.1
sp. zn. 23 Odo 1497/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Č. r. – M. o., jejímž jménem jedná V.ú. p. p. z.M. o. proti žalovanému R. T., zastoupenému JUDr. V.U., advokátem o zaplacení částky 1,033.973,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 82/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. června 2006, č. j. 17 Co 78/2006-151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 8 C 82/2005-132 zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným 1. R. C., spol. s r. o. v likvidaci a 2. R. T. zaplatit žalobkyni částku 1,033.973,- Kč se 7 % úrokem z prodlení od 11. 8. 2000 s tím, že v rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. června 2006, č. j. 17 Co 78/2006-151 rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba proti druhému žalovanému R. T. o 977.918,20 Kč se 7 % úrokem z prodlení od 11. 8. 2000 do zaplacení a ve výroku III. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3, věta první o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu s judikaturním přesahem nevymezila. Za stavu, kdy napadené rozhodnutí není ani založeno na řešení právní otázky zásadního významu, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a kdy Nejvyšší soud České republiky neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, mohl by být zásadně právní význam napadeného rozhodnutí naplněn pouze v případě, že by odvolací soud řešil otázku odpovědnosti za škodu jednatelem společnosti s ručením omezeným, na jejímž posouzení jeho rozsudek spočívá, v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.). Uvádí-li dovolatelka důvody, pro které mělo být žalobě na náhradu škody vůči žalovanému, jenž jednal jako statutární orgán společnosti s ručením omezeným, vyhověno, pak jen opakuje námitky, které již uplatnila v odvolání a s nimiž se odvolací soud zcela správně a přesvědčivě vypořádal v odůvodnění rozsudku. Soudy správně v posuzovaném případě neaplikovaly ustanovení §424 občanského zákoníku, neboť toto ustanovení nemůže založit odpovědnost za škodu jednatele společnost s ručením omezeným, neboť přímé jednání společnosti s ručením omezeným se uskutečňuje prostřednictvím statutárního orgánu jednatele; jde tak o jednání právnické osoby společnosti s ručením omezeným, a nikoliv o jednání fyzické osoby, která je statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným. Nejvyšší soud České republiky tak neshledal zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ani v tom, že by odvolací soud řešil věc v rozporu s hmotným právem.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace kdy neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu