ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1438.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1438/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Č. k. p., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) V. M., a 2) E. M., oběma zastoupeným advokátem, o zaplacení 39.868,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C 805/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2006, č.j. 44 Co 238/2005-73, takto:
I. Dovolání se odmítá, pokud směřuje do části rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2006, jíž bylo rozhodnuto o zaplacení částek 10.000,- Kč, 3.170,- Kč a 5.000,- Kč včetně jejich příslušenství; jinak se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.340,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně, jež podle ustanovení §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 4. 2004 (dále též jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), poskytla plnění z garančního fondu poškozeným vlastníkům vozidel, jimž vznikla škoda při dopravní nehodě způsobené synem žalovaných jako řidičem a provozovatelem nepojištěného vozidla, který při této dopravní nehodě utrpěl smrtelná zranění, se podle §24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. domáhala náhrady ve výši 39.868,- Kč.
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 28. 4. 2005, č.j. 7 C 805/2004-52, uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 39.868,- Kč s 3% úrokem z prodlení z této částky od 6. 2. 2003 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že syn žalovaných T. M. způsobil dne 23. 7. 2000 při jízdě na motocyklu dopravní nehodu, při níž došlo k poškození dalších dvou vozidel Škoda a Škoda. Jelikož provozovatel a řidič motocyklu neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou jeho provozem, vyplatila žalobkyně z garančního fondu podle ustanovení §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. K. p., a. s., částku 31.698,- Kč odpovídající plnění poskytnutému při likvidaci pojistné události (21.698,- Kč Z. p., a.s., která likvidovala škodu způsobenou na vozidle Škoda a 10.000,- Kč vlastníku vozidla Škoda), částku 3.170,- Kč představující náklady K. p., a. s., vynaložené v souvislosti s likvidací pojistné události a částku 5.000,- Kč přímo poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda. Dále bylo v řízení před soudem prvního stupně zjištěno, že žalovaní jako dědici T. M. nabyli v pravomocně skončeném dědickém řízení majetek v celkové výši 265.624,285 Kč. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že je dána pasivní legitimace žalovaných odpovídajících podle §470 odst. 1 obč. zák. za dluhy zůstavitele T. M., neboť povinnost k náhradě škody byla založena škodní událostí, tj. dopravní nehodou; závazek T. M. tedy existoval v okamžiku jeho smrti.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 11. 2006, č.j. 44 Co 238/2005-73, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že soud prvního stupně pochybil, jestliže nerozlišil nárok na náhradu škody vzniklý na základě škodní události – dopravní nehody od nároku na postih (regres) založeného zákonem č. 168/1999 Sb. Podle odvolacího soudu je nárok žalobkyně zvláštním regresním nárokem ve smyslu ustanovení §24 odst. 2 a 7 zákona č. 168/1999 Sb., jehož se lze domáhat až poté, co bylo plněno. V posuzovaném případě tedy žalobou uplatněný nárok vznikl až v okamžiku, kdy žalobkyně poskytla plnění, tedy až po smrti T. M. Žalovaní jako jeho dědici proto nemohou být zavázáni k plnění.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle dovolatelky vznikl v okamžiku, kdy byla v důsledku dopravní nehody způsobena škoda, nárok poškozených na její náhradu, a za situace, kdy k vozidlu nebylo sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem, bylo současně založeno i postihové právo žalobkyně vůči škůdci. V posuzovaném případě byl tedy závazek T. M. nahradit žalobkyni plnění poskytnuté z garančního fondu založen v okamžiku vzniku škody, existoval tudíž v okamžiku jeho smrti, a proto přešel podle §470 obč. zák. na žalované jako jeho dědice bez ohledu na to, že výše tohoto závazku v penězích byla vyjádřena až později. Jelikož zákon č. 168/1999 Sb. okamžik vzniku regresního nároku výslovně neupravuje a tato otázka nebyla doposud judikatorně vyřešena, spatřuje dovolatelka v jejím zodpovězení zásadní právní význam. Současně vyslovuje názor, že úmyslem zákonodárce jistě nebylo zatížit subjekty soukromého práva, z jejichž příspěvků je tvořen garanční fond, povinností plnit závazky za zemřelé provozovatele nepojištěných vozidel. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se ve svém vyjádření k dovolání plně ztotožnili s právním názorem odvolacího soudu a z důvodu právní jistoty odkázali na námitku promlčení, kterou vznesli v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně doručeném soudu dne 22. 6. 2005.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s článkem II bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že dovolání, které bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je zčásti přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné; jinak směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ačkoliv odvolací soud rozhodl o změně rozsudku soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobkyní požadovaná částka (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek představujících plnění poskytnuté K. p., a. s., jako náhrada toho, co tato pojišťovna vyplatila při likvidaci pojistné události (21.698,- Kč představující regresní nárok uplatněný pojišťovnou Z. p., a. s., která vyplatila poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda plnění z havarijního pojištění, a 10.000,- Kč poskytnutých poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda), plnění odpovídající nákladům K. p., a. s., vynaloženým v souvislosti s likvidací pojistné události (3.170,- Kč) a plnění poskytnuté přímo poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda (5.000,- Kč). Pokud tedy bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích ve výši 10.000,- Kč, 3.170,- Kč a 5.000,- Kč, bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti této části výroku dovoláním napadeného rozsudku je vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč.
Dovolání tak v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto ohledně částek 10.0000,- Kč, 3.170,- Kč a 5.000,- Kč s příslušenstvím podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně nároku na náhradu plnění poskytnutého K. p., a. s., ve výši 21.698,- Kč) je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolacímu přezkumu byla předložena otázka okamžiku vzniku tzv. postižního (regresního) nároku Č. k. p. vůči osobě odpovědné za škodu v případě, kdy poškozenému bylo pojišťovnou poskytnuto pojistné plnění, ačkoli odpovědná osoba (provozovatel, popř. řidič) vozidla neměla uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem.
Podle §24 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do 30. 4. 2004 Kancelář (žalobkyně) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění mj. za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti [písm. b)]. Podle odst. 7 věty první tohoto ustanovení Kancelář má právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odst. 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něj plnila. Podle odst. 9 Kancelář může na základě dohody výkonem působnosti podle odst. 2 a 7 jménem a na účet Kanceláře pověřit člena Kanceláře.
Právní názor odvolacího soudu, který dovodil, že právo Kanceláře na náhradu toho, co plnila za škůdce, podle §24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. má povahu originárního nároku, který vzniká výplatou plnění z garančního fondu, shledal dovolací soud zcela správným.
Právo Kanceláře na tzv. postih (regres) není nárokem na náhradu škody, proto jeho vznik nelze odvozovat od škodní události, nýbrž až od okamžiku, kdy bylo skutečně poskytnuto plnění z garančního fondu. Tomuto závěru koresponduje současné znění ustanovení §24 odst. 9 věty první před středníkem zákona č. 168/1999 Sb., podle něhož výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři právo vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odst. 2 písm. a), b) a g), na náhradu toho, co za něho plnila včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva. Ke stejnému závěru ohledně vzniku tzv. postižního práva Kanceláře v souvislosti s počátkem běhu promlčecí lhůty k uplatnění tohoto práva vůči škůdci dospěl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1468/2007.
Jak vyplývá z uvedeného, odvolací soud nepochybil, když dospěl k závěru, že žalovaní nejsou v dané věci pasivně legitimováni, neboť právo žalobkyně na regres vzniklo až poté, co žalobkyně poskytla plnění z garančního fondu, tedy po smrti T. M., tudíž povinnost k úhradě na žalované jako dědice nepřešla, dovolací soud tedy dovolání žalobkyně v části podléhající dovolacímu přezkumu zamítl podle §243b odst. 2 o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v dovolacím řízení neúspěšné žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.340,- Kč (§3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) .
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu