ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1479.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1479/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Č. D., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, o 2.254.335,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 70/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2006, č. j. 39 Co 10/2006-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2006, č. j. 39 Co 10/2006-123, potvrdil rozsudek ze dne 27. 6. 2005, č. j. 13 C 70/2003-105, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o zaplacení částky 2.254.335,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nárok na náhradu škody, spočívající v ušlém zisku za dobu trestního stíhání, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, neshledal důvodným, neboť žalobce ukončil podnikatelskou činnost z důvodů s trestním stíháním nesouvisejících ještě před zahájením trestního stíhaní, přičemž další výdělečnou činnost již před, v průběhu trestního stíhání, ani po jeho skončení výlučně z vlastního rozhodnutí, nikoliv tedy vlivem trestního stíhání, nezahájil.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatňuje výslovně dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že orgány činné v trestním řízení již ke dni 1. 1. 1999 měly k dispozici veškeré důkazy, které odůvodňovaly zastavení trestního stíhání vůči němu. Jejich postupem došlo k neúměrnému průtahu řízení o 50 měsíců a 3 dny, když trestní stíhání vůči němu bylo pravomocně zastaveno teprve dne 3. 3. 2003 při stejné důkazní situaci jako ke dni 1. 1. 1999. Dovolatel dále uvádí, že v důsledku nepřípustného nátlaku na jeho osobu ze strany policejního orgánu po zahájení trestního řízení v roce 1996 nabyl pochybnosti o nestrannosti vyšetřování a ze strachu se ukrýval až do 18. 12. 2002. V důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení mu tak bylo fakticky znemožněno vykonávat podnikatelskou činnost, v níž před zahájením trestního stíhání dosahoval průměrného měsíčního příjmu 45.045,25 Kč; za období od 1. 1. 1999 do 3. 3. 2003 mu tím vznikla škoda ve výši 2.254.355,- Kč v podobě ušlého zisku. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel, ač sám formálně uvádí dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (ten je zde jediným způsobilým dovolacím důvodem), zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu, že nebyla prokázána jeho výdělečná činnost ztracená v důsledku vedení trestního stíhání; v části argumentace přitom poukazuje na průběh trestního stíhání, který nebyl v řízení sporný a nebyl důvodem pro zamítnutí žaloby, zčásti vychází z odlišného skutkového stavu věci. Nejde tedy z jeho strany o požadavek přezkumu závěru právního, tím méně pak mohou jeho námitky postihovat právní otázku zásadního významu, jak vyžaduje k založení přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu