ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1817.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1817/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců a) M. P., a b) E. P., proti žalovaným 1) JUDr. M. U., advokátce, 2) České republice – Ministerstvu vnitra, 3) JUDr. J. H., advokátovi, a 4) JUDr. V. P., advokátovi, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 45/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2007, č.j. 11 Co 389/2006-165, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 3. 2007, č.j. 11 Co 389/2006-165, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 2. 2005, č.j. 12 C 45/2004-67, kterým soud prvního stupně zastavil řízení proti žalované 2), zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali na žalovaných 1), 3) a 4) zaplacení 39.332.042,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 1. 2. 2004 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci – nezastoupeni advokátem – dovoláním.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Podle §46 odst. 1 o. s. ř. soud předá doručujícímu orgánu písemnost určenou fyzické osobě k doručení na adresu jejího bytu, místa podnikání, pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Podle odst. 3 tohoto ustanovení nebyla-li fyzická zastižena na uvedené adrese a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, uloží. Nevyzvedne-li si adresát písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§50c odst. 4 část věty před středníkem o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl oběma dovolatelům doručen uložením dne 7. 5. 2007; dovolatel a) si jej na poště vyzvedl dne 11. 5. 2007, dovolatelka b) dne 14. 5. 2007 (viz doručenky na č. l. 169, 171 spisu). Účastníci byli v tomto rozsudku řádně poučeni o lhůtě k podání dovolání, o soudu, u něhož se dovolání podává, a dále také o tom, že dovolání je přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší ve věci samé otázku zásadního právního významu. Dovolání bylo podáno u Nejvyššího soudu dne 10. 7. 2007, ačkoliv posledním dnem pro jeho podání bylo pondělí 9. 7. 2007 (srov. §57 odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Jelikož dovolání bylo podáno po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218a o. s. ř. odmítl. Přitom s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. bylo nerozhodné, že dovolatelé nebyli v dovolacím řízení zastoupeni advokátem.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu