ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1919.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1919/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně T. O. C. R., a.s., proti žalované V. – S., spol. s r. o., zastoupené advokátem, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 48/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 12. 2007, č.j. 60 Co 426/2007-59, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná se domáhala povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 153/99 (dále jen „původní řízení“).
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 6. 12. 2007, č.j. 60 Co 426/2007-59, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 7. 2007, č.j. 35 C 48/2007-28, jímž byla žaloba na obnovu řízení zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 4. 5. 2004, č.j. 17 C 153/99-195 (potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 5. 2005, č.j. 59 Co 175/2004-218), uložil žalované zaplatit žalobkyni 45 376,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené poškozením telekomunikačního kabelu stavební činností žalované a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a ve vztahu ke státu. Žalobou na obnovu řízení žalovaná zpochybnila závěry v původním řízení podaného znaleckého posudku Ing. J. K. a na podporu svých tvrzení předložila posudek znalce M. S. ze dne 2. 12. 2006 (dále rovněž jen „nový znalecký posudek“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci nejsou dány důvody pro obnovu řízení, protože nový znalecký posudek není důkazem, který žalovaná nemohla bez své viny v původním řízení použít, a rovněž nejde o důkaz, který nemohl být v uvedeném řízení proveden. Žalovaná totiž mohla v původním řízení před soudem prvního stupně provedení tohoto důkazu navrhnout, případně sama nechat (revizní) znalecký posudek vypracovat; to však neučinila, respektive učinila až v průběhu odvolacího řízení, kde s ohledem na zásadu neúplné apelace tento důkazní návrh nemohl být připuštěn.
Odvolací soud převzal učiněná skutková zjištění a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o absenci důvodů pro obnovu řízení. Přisvědčil žalované pouze potud, že soud prvního stupně pochybil, jestliže se nezabýval dalším uplatněným důvodem pro obnovu řízení vycházejícím ze zjištění, že soudem ustanovený znalec Ing. K. v době zpracování znaleckého posudku pracoval pro žalobkyni (což žalovaná v původním řízení nevěděla), a že tato skutečnost zakládá pochybnosti o správnosti jeho znaleckého posudku. Pokud žalovaná uplatnila tento důvod pro obnovu řízení až při jednání dne 19. 7. 2007, stalo se tak po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty počítané ode dne, kdy se o tomto důvodu dozvěděla, tedy před zadáním zpracování posudku znalci M. S.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká, že „nesprávně po právní stránce posoudily žalobu na obnovu řízení podle §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř.“ opírající se o nový důkaz – znalecký posudek z oboru elektrotechniky znalce M. S., jímž mají být zpochybněny závěry v původním řízení provedeného znaleckého posudku Ing. J. K. a který tak může pro žalovanou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Vypracování nového znaleckého posudku téměř rok a půl po skončení původního řízení žalovaná zdůvodňuje značnou časovou vytíženosti znalce. Odvolací soud, vědom si pochybení soudu prvního stupně, který při posuzování důvodů pro obnovu řízení pominul, že soudem ustanovený znalec Ing. J. K. v době zpracování posudku „pracoval pro žalobkyni“, učinil nesprávný závěr, že žalované byla uvedená skutečnost známa již před zadáním zpracování nového znaleckého posudku; žalovaná se přitom o této skutečnosti dozvěděla přibližně 3 týdny před jednáním soudu prvního stupně konaným dne 19. 7. 2007. Z tohoto důvodu nemohlo dojít k promlčení práva žalované uplatnit uvedenou skutečnost jako důvod pro obnovu řízení. Protože žalovaná je přesvědčena, že jsou dány „nové skutečnosti a nový důkaz“, které bez své viny nemohla použít v původním řízení a které pro ni mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve svém vyjádření ztotožnila s usneseními soudů obou stupňů, vyjádřila své přesvědčení o objektivitě znaleckého posudku Ing. K. a navrhla, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 12. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, článek II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení; přitom ustanovení §237 o.s.ř. zde platí obdobně (§238 odst. 2 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o věci samé upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Protože usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, nejde o případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a zbývá tak posoudit, zda je dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, která by činila napadené rozhodnutí zásadně významným ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř.
Žalovaná uplatněnými námitkami především zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že důvod pro obnovu řízení spočívající v podjatosti znalce Ing. K. neuplatnila včas
(v subjektivní tříměsíční lhůtě); tento závěr je přitom založen na zjištění, kdy se žalovaná o tomto důvodu obnovy řízení dozvěděla. Jeho úspěšné zpochybnění by tak vyžadovalo zpochybnit správnost skutkového zjištění, že žalovaná se o tom, že znalec Ing. K. pracoval v době zpracování znaleckého posudku pro žalobkyni, dozvěděla již před zadáním zpracování nového znaleckého posudku (k čemuž ostatně dovolací námitky žalované rovněž směřují); to však – při zvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – nelze (srov. např. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, pod č. 8).
Pokud žalovaná dále argumentuje, jakým způsobem jí předkládaný nový znalecký posudek může přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci, aniž by současně (úspěšně) zpochybnila závěr, že tento nový znalecký posudek není důkazem, který bez své viny nemohla použít v původním řízení nebo který v původním řízení nemohl být proveden, jsou tato její tvrzení pro posouzení přípustnosti dovolání bez významu.
Nejvyšší soud v usnesení z 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod C 3418, vyslovil právní názor, že „nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení [§228 odst. 1 písm. a) OSŘ] je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno“. Proto žalovanou namítaná okolnost, že v původním řízení navrhovala vypracování jiného znaleckého posudku, avšak soud tomuto návrhu nevyhověl, důvod k obnově řízení nezakládá.
Z uvedených důvodů nelze napadené rozhodnutí považovat za zásadně právně významné (§237 odst. 3 o.s.ř.), a dovolání tak není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Pokud dovolání směřuje rovněž do výroku o nákladech řízení (byť dovolatelka žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku nevznáší), není přípustné ani v této části (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 4).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a žalobkyni v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Robert Waltr,v.r.
předseda senátu