ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1988.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1988/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce arch. P. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. L. H., advokátovi, o zaplacení 46.064,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 131/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2009, č.j. 18 Co 564/2008-20, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 1. 2009, č.j. 18 Co 564/2008-20, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2008, č.j. 18 C 131/2007-16, jímž soud prvního stupně odmítl žalobu ze dne 12. 1. 2007 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba ze dne 12. 1. 2007, po výzvách soudu ze dne 2. 3. 2007 a 27. 9. 2007 doplněná podáními ze dne 14. 6. 2007 a 2. 11. 2007, je neurčitá, nesrozumitelná, a proto neprojednatelná. Žalobce, přestože byl soudem prvního stupně podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k upřesnění nesrozumitelného žalobního nároku a řádně poučen, nespecifikoval, z čeho se nárok na zaplacení 43.064,10 Kč a 3.000,- Kč skládá.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel namítá, že byť byla jeho žaloba laicky koncipovaná, neměly by tyto pouze formální nedostatky mít za následek upření práva na spravedlivý proces. Předmětem žaloby bylo jednání žalovaného spočívající ve zmeškání lhůty k podání odvolání a zmeškání lhůt v dalších věcech, jež mělo za následek odmítnutí podaných žalob a vznik povinnosti žalobce hradit příslušné poplatky a výlohy s těmito spory spojené. Nepřesná specifikace výše požadovaného nároku není překážkou pro projednání věci, neboť jeho přesná výše mohla být zjištěna v průběhu řízení. Dovolatel se domnívá, že byly-li z žaloby dostatečně zřejmé osoby účastníků, soudu nic nebránilo v zahájení řízení. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. musí obsahovat označení účastníků řízení (jménem, příjmením a bydlištěm fyzických osob, respektive názvem /firmou/ a sídlem právnických osob), vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).
Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že žalobce v dostatečné míře uvede, čeho se žalobou domáhá, tedy přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje. Žalobce může rovněž požadovat, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích (např. na náhradu škody) se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků). I v takovém případě musí žalobce v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé, stejně jako v případě uplatnění jen jednoho nároku na náhradu škody.
Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.).
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že podání žalobce ani po opakovaném doplnění neobsahovalo všechny potřebné náležitosti žaloby na plnění, jak byly vymezeny shora. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobce domáhá zaplacení „exekučně vymožené částky“ 43.064,10 Kč a částky 3.000,- Kč odpovídající uhrazeným soudním poplatkům v soudních řízeních, jejichž výčet rovněž uvádí. Svůj nárok odůvodňuje „závadami ve výkonu právního zastoupení žalobce žalovaným“. Ačkoli byl žalobce soudem prvního stupně vyzván, aby uvedl, co představuje požadovaná částka ve výši 43.064,10 Kč, resp. z čeho se skládá, a jaké skutkové okolnosti odůvodňují jeho požadavek na zaplacení soudních poplatků ve výši 3.000,- Kč, a poučen o následcích nevyhovění výzvě, vytýkané nedostatky žaloby požadovaným způsobem neodstranil. Dovolací soud dodává, že vylíčení skutkových okolností, na jejichž základě se žalobce domáhá zaplacení 43.064,10 Kč, je zcela nedostatečné, neboť není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností žalobce k požadované částce dospěl; pouhý odkaz na jednotlivá soudní řízení, v nichž byl žalobce zastupován žalovaným, nemůže být v tomto smyslu dostatečným podkladem. Nedostatečné je rovněž vylíčení skutkových okolností, z nichž žalobce dovozuje pochybení žalovaného jako právního zástupce v soudním řízení; tvrzení uplatněné v dovolání, že žalovaný zavinil vznik škody zmeškáním lhůty k podání odvolání a zmeškáním lhůt vedoucím k odmítnutí podaných žalob, nemá z hlediska posouzení náležitostí žaloby význam, neboť v rámci dovolání nelze odstranit nedostatky podání, jímž se zahajuje řízení.
Lze tedy uzavřít, že podmínky pro odmítnutí žaloby byly splněny, a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnému žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Brně dne 28. května 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu