ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.3096.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3096/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce K. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) T. O. C. R., a. s., zastoupené advokátkou, a 2) C. – S., a. s., zastoupené advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 6 C 51/99, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2007, č. j. 8 Co 637/2007-526, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 11. 2007, č. j. 8 Co 637/2007-526, potvrdil rozsudek ze dne 25. 4. 2007, č. j. 6 C 51/99-456, jímž Okresní soud ve Vsetíně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 17.467,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 15. 12. 1997 do zaplacení, ohledně částky 12.178,- Kč s 19% úrokem z prodlení od 15. 12. 1997 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., v němž odvolacímu soudu mimo jiné vytýká, že v rozhodnutí pouze obecně a nekonkrétně odůvodňuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, čímž porušuje §157 odst. 2 o.s.ř.; navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Druhá žalovaná ve svém dovolání poukazuje na důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a namítá nedostatek své pasivní legitimace spolu s neprokázáním předpokladů odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák.; navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání obou žalovaných uvedl, soudy obou stupňů provedly rozsáhlé dokazování, na základě něhož pak dospěly ke správnému právnímu závěru o odpovědnosti obou žalovaných za škodu. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto a aby mu byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že v daném případě obě dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Přezkoumání rozhodnutí v dovolacím řízení brání ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci obě žalované napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku o platební povinnosti ve výši 17.467,- Kč s příslušenstvím. Je zřejmé, že tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, přičemž k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, publikované pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Na použití tohoto ustanovení nemá vliv okolnost, že žalovaná částka přesahuje částku 20.000,- Kč, neboť v rozsahu 12.178,- Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (zde došlo k tzv. rozštěpení uplatněného nároku) a dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v této části není subjektivně přípustné (odvolací soud potvrzením zamítavého výroku nevyhověl odvolání žalobce a tím, že požadovaná povinnost žalovaným uložena nebyla, nevznikla jim újma odstranitelná zrušením této části rozhodnutí). Nejvyšší soud proto dovolání obou žalovaných odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř.
Za situace, kdy dovolání je ze zákona nepřípustné, nelze náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení advokátem (sepis vyjádření k dovolání) považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Proto bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu