ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.3135.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 3135/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. J. N., zastoupeného zmocněncem, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 C 146/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2007, č. j. 5 Co 253/2007-411, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 26. 10. 2006, č. j. 7 C 146/2000-381, uložil žalované zaplatit žalobci 328.701,- Kč, co do dále požadované částky 27.000,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem vodohospodářského orgánu, jehož následkem došlo k narušení provozu malé vodní elektrárny žalobce a tím ke ztrátě zisku z výroby elektřiny. O základu nároku na náhradu ušlého zisku bylo rozhodnuto mezitímním rozsudkem téhož soudu ze dne 26. 9. 2005, č. j. 7 C 146/2000-242, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 3. 2006, č. j. 5 Co 3052/2005-261. Soud na základě znaleckého posudku a výpovědi znalce prof. Ř. a za použití §136 o. s. ř. stanovil výši náhrady za zisk, jehož žalobce byl schopen dosáhnout výrobou el. energie v době od 1. 11. 1998 do 31. 12. 1999 a jehož z důvodu zásahů v lokalitě jezu J. nedosáhl.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 3. 2007, č. j. 5 Co 253/2007-411, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a napadený rozsudek přezkoumal zejména z hlediska odvolacích námitek obou stran, jež neshledal důvodnými.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Uvádí, že pro výpočet výše ušlého zisku je podstatná podoba koruny jezu J., ovlivňující množství protékající vody. Poukazuje na průběh vydávání správních rozhodnutí a na další listinné důkazy, jež jsou významné pro určení „právního stavu podoby koruny jezu J.“, a popisuje, do jaké míry je žalobce respektoval či nikoliv. Namítá, že výpočet ušlého zisku měl vycházet ze skutečnosti, že žalobce nedemontoval provizorní úpravu jezu J., jak mu bylo uloženo, a tato úprava koruny jezu pak působila v jeho prospěch. Za otázku zásadního právního významu považuje „přípustnost či nepřípustnost změny právního stavu založeného pravomocným správním rozhodnutím v důsledku správního paaktu nebo rozhodovací činnosti soudu v rámci civilního soudního řízení“.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že s námitkou dovolatelky se soudy obou stupňů vypořádaly a tuto problematiku řešil i znalec ve svém posudku. Popisuje stav předmětného jezu v době výstavby malé vodní elektrárny a uvádí, že provizorní úprava jezu byla odstraněna, což bylo znalecky potvrzeno v řízení o soudní výkon rozhodnutí v r. 2003. Po celé rozhodné období byl jez po celé délce vyrovnaný a znalec prof. Ř. ve svém posudku vycházel ze skutkového stavu odpovídajícího stavu v rozhodném období. Podstatou námitek dovolatelky je nesouhlas se zjištěným skutkovým stavem a protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 28. 3. 2007, Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Přípustnost dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jen jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Žádná z námitek v dovolání není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Ačkoliv v dovolání je výslovně uplatněn dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 b) o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí se skutkovým stavem, jak byl zjištěn a z nějž soudy obou stupňů vycházely v projednávané věci. Dovolatelka v podstatě brojí proti skutkovému zjištění ohledně tvaru koruny jezu v rozhodném období a její zásadní námitkou je otázka vyrovnaného či nevyrovnaného jezu, tedy otázka skutková. Zpochybňuje podklady, z nichž vycházel znalec při vypracování znaleckého posudku, i skutkové závěry soudů obou stupňů.
V daném případě záviselo zjištění výše škody na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§127 odst. 1 o. s. ř.), důkaz znaleckým posudkem i výslech znalce byl proveden a zejména odvolacím soudem zevrubně hodnocen podle zásad vyjádřených v §132 o. s. ř. (tzv. zásada volného hodnocení důkazů), z hlediska přesvědčivosti posudku co do jeho úplnosti, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Pokud dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazu znaleckým posudkem a předkládá vlastní verzi o skutkovém stavu v období rozhodném pro výpočet výše škody, nejedná se o námitky proti právnímu posouzení, nýbrž proti skutkovému zjištění. Tyto námitky nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným po právní stránce, neboť se týkají skutkových zjištění, a je tak uplatňován dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který lze však uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., což není tento případ.
Za této situace ani dovolatelem formulovaná právní otázka předložená k posouzení dovolacímu soudu není v dané věci otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. už jen proto, že rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na řešení „právního stavu založeného pravomocným správním rozhodnutím“ ani jeho „změny v důsledku správního paktu nebo rozhodovací činnosti soudu“, a její řešení právě s ohledem na zjištěný skutkový stav nemůže ani přivodit jiné rozhodnutí v této věci.
Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu