ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.3861.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 3861/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. Z. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) M. R. n. L., zastoupeného advokátkou, 2) S. K., s.r.o., zastoupeného advokátem, o 1.632.770,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 13 C 158/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2007, č. j. 10 Co 1176/2006-156, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 8. 4. 2005, č.j. 13 C 158/2003-112, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení částky 1.632.770,- Kč společně a nerozdílně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Nárok žalobce na náhradu škody způsobené mu koncem r. 2002 a v r. 2003 znehodnocením zeminy a substrátu na pronajatém pozemku na skládce H. neshledal důvodným, když po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o vzniku majetkové újmy a jejího rozsahu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 4. 2007, č.j. 10 Co 1176/2006-156, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními, jež na základě provedeného dokazování učinil soud prvního stupně, i s jeho závěrem, že žalobce neprokázal svá tvrzení o tom, jaké množství upravené zeminy a vyrobeného substrátu se nacházelo na pronajatém pozemku v době rekultivace, kterou prováděl druhý žalovaný a jejímž investorem byl první žalovaný, jaké množství zeminy bylo v jeho vlastnictví, popř. jaké byla kvality, jak ji pořídil a jaké množství bylo spotřebováno bez jeho souhlasu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Dovolatel rekapituluje svá skutková tvrzení, uvádí, jak dospěl k vyčíslení způsobené škody, a namítá, že soudu doložil, jaké množství materiálu k výrobě substrátu a zeminy nakoupil. Znalecký posudek by pak mohl prokázat kvalitu zeminy a substrátu a přispěl by i k upřesnění množství materiálu nacházejícího se na předmětném pozemku, avšak tento navržený důkaz nebyl proveden, a v tom dovolatel spatřuje vadu řízení. Nesouhlasí se závěrem, že neprokázal vznik škody, a soudům obou stupňů vytýká, že účelově vyložily jeho výpověď i výpovědi jím navržených svědků a že za prokázané vzaly tvrzení žalovaných. Je přesvědčen, že otázka, zda unesl důkazní břemeno a předložením nákupních dokladů a inventurním soupisem prokázal, jaké množství materiálu v jeho vlastnictví se na jím užívaném pozemku na skládce H. nenacházelo, má po právní stránce zásadní význam.
Ve vyjádření k dovolání první žalovaný uvádí, že provedené důkazy nepotvrzují skutečnosti uváděné žalobcem, a poukazuje na to, že v dovolání žalobce opakuje skutečnosti, uváděné již v předchozím řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 4. 2007, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část za středníkem zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které není dovolání přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
I když žalobce v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav věci, a namítá, že z provedených důkazů nebyl skutkový stav zjištěn správně; ve skutečnosti tedy napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, a nikoliv právních závěrů. Dovolatel tak rozhodnutí odvolacího soudu napadá nikoliv z hlediska aplikace práva, nýbrž z hlediska zjištěného skutkového stavu. Nesouhlas dovolatele se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které převzal odvolací soud, a jeho výtky proti hodnocení důkazů, na nichž zjištěný skutkový stav věci spočívá, není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění zakládá totiž dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994).
Ani otázka důkazního břemene, předložená k posouzení dovolacímu soudu, není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud při rozhodování o uplatněném nároku správně vycházel z právního názoru, že bylo povinností žalobce prokázat předpoklady odpovědnosti žalovaných za škodu, a nelze mu proto vytýkat nesprávný právní názor při posouzení věci z hlediska důkazní povinnosti účastníků.
Otázkou zásadního právního významu není ani námitka, že v řízení nebyl vyžádán navržený znalecký posudek. Námitka, že nebyl proveden některý z navržených důkazů, sama o sobě totiž žádný zásadní právní význam nemá, nehledě k tomu, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích uvedly důvody, proč tomuto důkaznímu návrhu nevyhověly. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání, což není tento případ.
Z uvedeného vyplývá, že není podklad pro závěr o zásadním významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je proto odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá žalobce právo na náhradu nákladů řízení, druhému žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly a vzhledem k obsahu vyjádření podaného prvním žalovaným a k tomu, že dovolání v dané věci není pro skutkové námitky přípustné, nelze náklady za toto vyjádření považovat za účelně vynaložené.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu