ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.4.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 4/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Č. p., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované G. C., o 1.128,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 174/2008, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. září 2008, č.j. 18 Co 428/2008-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 9. 2008, č.j. 18 Co 428/2008-48, odmítl jako nepřípustné odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 6. 2008, č.j. 11 C 174/2008-31, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1.128,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení, neboť napadeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2.000,- Kč (§202 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalovaná – nezastoupena advokátem – podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastnicí řízení, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatelka v projednávané věci není zastoupena advokátem ani netvrdí, že by měla právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2 a §241b odst. 2 o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v posuzovaném případě v úvahu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovým číslem 61, případně usnesení ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88).
Přípustnost dovolání není dána ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání jako objektivně nepřípustné, nespadá mezi případy taxativně vyjmenované v uvedených ustanoveních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4704).
Nejvyšší soud proto podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. února 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu