ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.4401.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4401/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce C. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému D., v. d., zastoupenému advokátem, za účasti K. p., a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o zaplacení 29.253,44 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 93/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. července 2007, č.j. 26 Co 67/2007-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se podle ustanovení §55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění platném do 30. 6. 2005 (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), domáhal náhrady nákladů vynaložených na péči hrazenou ze zdravotního pojištění paní L. K. B. S. (dále jen „poškozená“), která utrpěla úraz při dopravní nehodě, v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 27. 11. 2006, č.j. 6 C 93/2006-60, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že dne 21. 5. 2004 došlo na účelové komunikaci vedoucí k chatě A. v obci Š. M. k dopravní nehodě, při níž utrpěla poškozená úraz, když při chůzi po uvedené komunikaci uhýbala před blížícím se nákladním vozidlem LIAZ, jehož provozovatelem je žalovaný (dále jen „vozidlo“ nebo „předmětné vozidlo“), tak že ustoupila ze silnice, postavila se do travnatého svahu, kde se však neudržela, sklouzla zpět k silnici a při pádu narazila do zadních kol projíždějícího vozidla. Ve správním řízení byla poškozená rozhodnutím Městského úřadu ve V. ze dne 14. 8. 2004, jímž je soud ve smyslu ustanovení §135 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vázán, uznána vinnou ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ustanovení §22 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. s odůvodněním, že se při chůzi nechovala tak, aby nijak neohrožovala život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní. Soud prvního stupně, vycházeje z šetření Policie ČR o průběhu dopravní nehody, dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno zaviněné protiprávní jednání na straně žalovaného, resp. řidiče žalovaného, tudíž nejsou dány podmínky pro přiznání náhrady nákladů zdravotní pojišťovny ve smyslu ustanovení §55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 7. 2007, č.j. 26 Co 67/2007-87, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu odpovídají skutkové závěry soudu prvního stupně provedeným důkazům a logicky z nich vyplývají. Jak vyplývá ze správního spisu Městského úřadu ve V., řidič předmětného vozidla jel velmi pomalu, obezřetně a pečlivě sledoval dopravní situaci. Odvolací soud vyslovil názor, že za situace, kdy řidič vozidla viděl, jak poškozená ustoupila do stráně, zatímco její manžel zůstal stát na druhém kraji komunikace, je přirozené, že nadále soustředil větší pozornost na komunikaci před sebou a na to, aby manžela poškozené minul v bezpečné vzdálenosti, nemohl tudíž současně sledovat situaci na svahu vedle silnice. Odvolací soud dovodil, že mezi rychlostí jízdy vozidla a úrazem poškozené není příčinná souvislost, neboť z žádných tvrzení nevyplývá, že by řidič vozidla nepřizpůsobil rychlost jízdy daným poměrům. Navíc vyslovil úvahu, že pokud by vozidlo jelo rychleji, ke střetu by pravděpodobně vůbec nedošlo, neboť v okamžiku, kdy poškozená sklouzla ze svahu, nacházelo by se vozidlo již o kus dál.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., za výslovného uplatnění dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 562/99, podle něhož nasvědčují-li okolnosti konkrétního případu, že se na vzniku škody mohla spolupodílet i další osoba ve smyslu ustanovení §441 obč. zák., neuplatní se při zkoumání podmínek spoluodpovědnosti této osoby vázanost soudu pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, o tom, že poškozený spáchal přestupek, vytýká odvolacímu soudu nedostatečné zhodnocení všech relevantních skutečností svědčících pro závěr, že se řidič vozidla dopustil zaviněného protiprávního jednání. Podle dovolatele soud nesprávně zhodnotil svědeckou výpověď J. L. i řidiče vozidla J. K. a pochybil, když nepřipustil provedení důkazu znaleckým posudkem znalce z oboru dopravy, v důsledku čehož jsou jeho skutková zjištění neúplná. Dovolatel se domnívá, že řidič vozidla svou jízdu nepřizpůsobil stavu pozemní komunikace, jel nepřiměřenou rychlostí, navíc byl povinen s objížděním chodce počkat, až poškozená dojde k bezpečnější (širší) části vozovky. Dle dovolatele mělo být zaviněné protiprávní jednání řidiče vozidla prokázáno „z důvodu vadnosti rozhodnutí Městského úřadu v T.“ (správně „ve V.“), a protože nebyla provedena celá řada důkazů. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání, k jeho doplnění doručenému Nejvyššímu soudu dne 10. 1. 2008 přitom nepřihlížel (§241b odst. 2 o. s. ř.), a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř.. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně [dovolání tudíž není přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším (zrušeném) rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Dovolatel odvolacímu soudu, potažmo soudu prvního stupně, vytýká, že se dostatečně nezabýval otázkou spoluzavinění řidiče vozidla. Pochybení přitom spatřuje v tom, že soud neprovedl „celou řadu“ blíže nespecifikovaných důkazů, zejména však v tom, že nepřipustil provedení žalobcem navrženého důkazu znaleckým posudkem. Dovolatel tak odvolacímu soudu ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. vytýká, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je-li však přípustnost dovolání teprve zvažována [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], nemůže být námitka vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci právně relevantní. Dovolací soud sice k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.] přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak pouze je-li dovolání již jinak přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), vady samotné přípustnost dovolání nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod poř. č. 6). Přestože dovolací soud k uplatněným námitkám přihlédnout nemohl, toliko pro úplnost dodává, že s otázkou neprovedení navrhovaného důkazu znaleckým posudkem se soud prvního stupně vypořádal na s. 3 odůvodnění svého rozsudku (č.l. 61 spisu).
Pokud dovolatel zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, předkládaje na základě vlastního hodnocení svědeckých výpovědí a dalších důkazů svou představu o tom, jak k dopravní nehodě došlo, uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod je však uplatnitelný pouze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (§241a odst. 3 o. s. ř.). Při zvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze správnost skutkových zjištění, resp. skutkových závěrů, úspěšně zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, sešit č. 1-2, pod č. 8).
K námitce „vadnosti“ rozhodnutí vydaného v přestupkovém řízení dovolací soud připomíná, že soud není mimo rámec správního soudnictví oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu (zde rozhodnutí o přestupku), může jej přezkoumat jen se zřetelem k tomu, zda nejde o akt nicotný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11.1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněný pod č. 9, sešitu č. 2 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom nicotným aktem je správní akt vydaný tzv. absolutně věcně nepříslušným správním orgánem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96, uveřejněný pod č. 11 v sešitě č. 2 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O takový případ zde však zjevně nejde, ostatně ani dovolatel takovou vadu správnímu rozhodnutí nevytýká.
Jelikož ze shora uvedených důvodů nelze napadené rozhodnutí považovat za zásadně právně významné ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu