ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.4483.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4483/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) J. B., b) P. I., c) P. M., všichni zast. advokátkou, proti žalovanému: D. p. r. b., zast. advokátem, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 297/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2007, č. j. 23 Co 90/2007 -149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2007, č. j. 23 Co 90/2007 -149, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 9. 2006, č. j. 11 C 297/2005-104, ve vyhovujícím výroku o věci samé, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 1.647.457,75 Kč, žalobkyni b) částku 1.647.457,75 Kč a žalobci c) částku 3.294.901,50 Kč s úroky z prodlení, jen ohledně výše úroků z prodlení, jinak jej v tomto výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shledal důvodným nárok žalobců na náhradu škody způsobené žalovaným, který po účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v rozporu s jeho §5 odst. 3 prodal část pozemku, jež byla následně zastavěna a zatížena tak právy třetích osob, čímž došlo ke znehodnocení majetku žalobců coby restituentů. Odpovědnost žalovaného je dána podle §420 obč. zák. a výši škody soud zjistil na základě znaleckého posudku.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Poukazuje na důkazy, jejichž provedení navrhl v průběhu řízení a jež nebyly soudem prvního stupně provedeny z důvodu, že jsou nadbytečné, a důkazní řízení nedoplnil ani odvolací soud. Dovozuje, že navrženými důkazy by bylo prokázáno, že pozemek byl zastavěn před účinností zákona o půdě, že on nebyl vlastníkem ani provozovatelem zařízení na pozemku stojících a že došlo ke zhodnocení pozemku. V problematice vztahu §5 odst. 3 zákona o půdě a činnosti povinné osoby, která svou činností pozemky zhodnotí, spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 25. 4. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.). Podle ust. §243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část za středníkem zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Dovolatel namítá především nesprávnost skutkových zjištění a neprovedení navržených důkazů. Jeho námitky nesměřují proti posouzení věci po právní stránce, nýbrž proti zjištěnému skutkovému stavu, a nezakládají tedy přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., nikoliv v této věci. Ani z popisu toho, s čím dovolatel nesouhlasí, nelze dovodit žádnou konkrétní právní otázku, jež by rozhodnutí odvolacího soudu činila zásadně právně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Námitka, že nebyl proveden některý z navržených důkazů, sama o sobě žádný zásadní právní význam nemá a k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání, což není tento případ.
Z uvedeného vyplývá, že není podklad pro závěr o zásadním významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu