ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.5331.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 5331/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Č. p., a.s., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. C., o 43.592,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 9 C 281/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2007, č.j. 8 Co 276/2007-76, takto:
I. Dovolání proti měnícímu výroku ve věci samé rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2007, č.j. 8 Co 276/2007-76, se zamítá; dovolání proti potvrzujícímu výroku ve věci samé téhož rozsudku se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení dlužného pojistného ve výši 43.592,- Kč s příslušenstvím na základě pojistné smlouvy ze dne 26. 2. 2004.
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 12. 12. 2006, č.j. 9 C 281/2006-38, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43.592,- Kč s 2% úrokem z prodlení p. a. od 28. 11. 2004 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 2. 2004 uzavřena pojistná smlouva podle ustanovení §788 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“), jíž bylo sjednáno roční havarijní pojištění dvou motorových vozidel (dále jen „pojistná smlouva“). Sjednané jednorázové pojistné ve výši 43.592,- Kč mělo být zaplaceno ve čtyřech splátkách, a to do dne 27. 2. 2004 (správně 26. 3. 2004), 27. 5. 2004, 27. 8. 2004 a 27. 11. 2004 s tím, že nezaplacením některé splátky je zbývající pojistné splatné najednou. Dále bylo zjištěno, že žalovaný pojistné nezaplatil, proto soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 8. 2007, č.j. 8 Co 276/2007-76, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 10.898,- Kč s příslušenstvím, co do částky 32.694,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež shledal správnými, posoudil věc podle ustanovení §796, §801 a §803 odst. 1 obč. zák. a s odkazem na právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 1038/2003 dovodil, že jednorázové pojištění žalovaného zaniklo v důsledku nezaplacení pojistného uplynutím tříměsíční lhůty od splatnosti první splátky, tj. ke dni 26. 6. 2004. Podle §803 odst. 1 obč. zák. pojistiteli (žalobkyni) náleží pojistné jen za dobu do zániku pojištění, odvolací soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení pojistného pouze za první 3 měsíce, tj. částky 10.898,- Kč s příslušenstvím.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť se domnívá, že odvolací soud na správně zjištěný skutkový stav nepřesně aplikoval právní předpisy, a proto dospěl k chybnému právnímu závěru. Dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu týkající se zániku pojištění. V důsledku dohody dovolatelky a žalovaného na režimu splátek, jež je v souladu s ustanovením §796 odst. 2 obč. zák., se celé jednorázové pojistné stalo splatným až se splatností poslední splátky, tj. ke dni 27. 11. 2004. Pojistnou smlouvou bylo sice ujednáno právo dovolatelky žádat podle §565 obč. zák. uhrazení celého pojistného v případě nezaplacení některé ze splátek, dovolatelka však svého práva nevyužila, proto tzv. ztráta výhody splátek nenastala. Pojištění tak podle §801 zaniklo uplynutím tříměsíční lhůty od splatnosti poslední splátky. Dovolatelka vyslovila přesvědčení, že ve prospěch jejího názoru svědčí i okolnost, že odvolací soud jí přiznal úrok z prodlení od 28. 11. 2004, a odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 56 Co 670/2006, v němž byl vyjádřen názor shodný s jejím. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání zčásti přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s ř. není důvodné.
Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku vyplývá, že jej není oprávněn podat kterýkoli účastník, nýbrž jen ten, jemuž byla napadeným rozhodnutím způsobena újma odstranitelná zrušením takového rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, pod č. 28, nebo rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, pod C 154). Žalobkyně proto není oprávněna podat dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, neboť v této části není rozhodnutím na svých právech nikterak dotčena. Dovolací soud tedy podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl dovolání v části směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř.. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Dovolání je přípustné, pokud směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a to podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle ustanovení §796 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2004 je ten, kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, povinen platit pojistné, a to za dohodnutá pojistná období (běžné pojistné); lze též dohodnout, že pojistné bude zaplaceno najednou za celou dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno (jednorázové pojistné). Podle druhého odstavce téhož ustanovení nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku pojištění.
Úprava splatnosti běžného i jednorázového pojištění obsažená v citovaném ustanovení §796 odst. 2 obč. zák. má dispozitivní charakter. Proto i když zákon stanoví, že jednorázové pojistné se platí najednou za celou dobu, na kterou je sjednáno, neznamená to, že se pojistitel a pojistník nemohou dohodnout na úhradě tohoto pojistného ve splátkách, které pak nelze zaměňovat s běžným pojistným. Podstatné je, že částka takto dojednaného (jednorázového) pojistného byla vypočtena na celou dobu pojištění. (Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 30 Cdo 391/2006.)
Úprava placení pojistného má význam nejen z hlediska prodlení a jeho důsledků, nýbrž především pro existenci tohoto závazkového vztahu vůbec. Pojištění totiž zaniká nejen výpovědí (§800 obč. zák.) či odstoupením od pojistné smlouvy (§802 obč. zák.), ale rovněž i v důsledku nezaplacení pojistného. Zánik pojištění z důvodu jeho neplacení je upraven ustanovením §801 obč. zák., podle něhož pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebo jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců anebo pojistné za další pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti; tyto lhůty lze dohodou prodloužit. Pojištění zanikne uplynutím příslušné lhůty. Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného. (Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 32 Odo 338/2003.)
Od částečně zaplaceného pojistného, které znamená nezaplacení pojistného, je třeba odlišovat placení pojistného ve splátkách. Pokud je dohodnuto placení běžného pojistného za určité pojistné období či jednorázového pojistného ve splátkách (jak tomu bylo v posuzované věci), je také nezbytné dohodnout, jaký důsledek v tomto případě bude mít nezaplacení jedné či více splátek, např. zda pak půjde o povinnost k zaplacení celé pohledávky ve smyslu ustanovení §565 obč. zák. (Srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol.: Občanský zákoník – komentář, C.H.Beck Praha, 9. vydání 2004, s. 1197.)
Podle §565 obč. zák. jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
Bylo-li však ve smlouvě obsahující ujednání o plnění ve splátkách dohodnuto, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu, nejedná se o dohodu o ztrátě výhody splátek podle §565 obč. zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005).
Zaniklo-li pojištění podle §801 obč. zák. (tj. proto, že jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do 3 měsíců od jeho splatnosti), náleží pojistiteli pojistné jen do zániku pojištění (§803 odst. 1 obč. zák.); pojistník tak není povinen hradit pojistné v plné výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 1038/2003).
S ohledem na uvedené právní názory, od nichž nemá dovolací soud důvod se odchylovat (a jejichž správnost nelze úspěšně zpochybnit ani poukazem na rozhodnutí krajského soudu, v němž jsou případně vyjádřeny názory odlišné), lze konstatovat, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné. Dovolací námitky vycházejí z mylného předpokladu, že v pojistné smlouvě je obsaženo ujednání o ztrátě výhody splátek ve smyslu §565 obč. zák., zatímco ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že tomu tak není, jelikož účastníci si ujednali, že nezaplacením některé ze splátek se stane splatným zbývající pojistné. Nepřicházela tedy do úvahy volba žalobkyně, zda využije ztrátu výhody splátek, nýbrž nesplacením prvé splátky se stala bez dalšího splatnou zbývající část pojistného a současně začala běžet tříměsíční lhůta ve smyslu §801 obč. zák., jejímž uplynutím pojištění zaniklo, v důsledku čehož má žalobkyně nárok pouze na alikvotní část jednorázového pojistného za (zkrácenou) dobu trvání pojištění. Ve prospěch žalobkyně nelze uplatnit ani okolnost, že úroky z prodlení jí byly přiznány až od 28. 11. 2004, neboť (jak již upozornil soud prvního stupně) soud byl v tomto směru vázán žalobním návrhem, a nemohl tedy úrok z prodlení přiznat od data dřívějšího.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozsahu otevřeném dovolacímu přezkumu správné, a dovolací soud proto dovolání v tomto rozsahu jako nedůvodné zamítl (ustanovení §243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a je odůvodněn tím, že dovolatelka, jejíž dovolání bylo zamítnuto, a neměla tedy v dovolacím řízení úspěch, by měla nahradit náklady dovolacího řízení protistraně (žalovanému), jíž však podle obsahu spisu v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu