ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.1025.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 1025/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a) J. N., a b) A. N., zastoupených advokátem, proti žalovanému MVDr. F. Š., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp.zn. 19 C 57/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2007, č.j. 11 Co 486/2007-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.034,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 4. 2007, č.j. 19 C 57/2006-42, určil, že výpověď z nájmu žalovaných k bytu sestávajícímu z kuchyně, tří pokojů a příslušenství, v 1. podlaží domu č.p. 310 v obci L. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), kterou jim dal žalovaný dne 22. 6. 2006, je neplatná; dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 9. 2007, č.j. 11 Co 486/2007-68, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 17. 8. 1996 smlouvu o nájmu předmětného bytu, v níž (v článku 8) bylo uvedeno, že se sjednává na dobu jednoho roku, že dne 10. 12. 2004 uzavřeli dohodu o narovnání, kterou upravili veškeré sporné vztahy týkající se povinnosti žalobců platit nájemné a dohodli se na způsobu každoročního zvyšování nájemného počínaje 1. 1. 2005, že dopisem ze dne 22. 6. 2006 dal žalobce žalovaným výpověď z nájmu bytu (dále jen „Výpověď“) s odůvodněním, že nezaplatili nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši přesahující trojnásobek těchto měsíčních plateb (přičemž odkázal na výpis z „konta nájemníka“, jenž je nedílnou součásti výpovědi), že Výpověď obsahovala poučení o možnosti podat žalobu na její neplatnost, jakož i závazek zajistit „zákonu odpovídající bytovou náhradu“. Odvolací soud – po té, co poučil žalobce podle §118a o.s.ř. a k jejich návrhu doplnil dokazování dodatkem k nájemní smlouvě (úprava článku 8), v němž bylo uvedeno, že „Věta: Nájemní smlouva se sjednává na dobu jednoho roku neplatí“ – na rozdíl od soudu prvního stupě dovodil, že nájemní vztah k bytu mezi účastníky nezanikl; přisvědčil však jeho závěru, že Výpověď je absolutně neplatná pro neurčitost závazku pronajímatele zajistit žalobcům bytovou náhradu. Výpověď tak postrádá jednu z podstatných náležitostí stanovených v §711 odst. 3 občanského zákoníku ve znění účinném od 31. 3. 2006 (dále jen „obč.zák.“). Zaujal názor, že použitou obecnou formulací plynoucí z uvedeného ustanovení se vytváří právní nejistota mezi pronajímatelem a nájemcem,
a tím i předpoklad pro další soudní spor o tom, o jakou náhradu má jít.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 3 citovaného ustanovení, jakož i o §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.; uplatněný dovolací důvod výslovně nekonkretizoval. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje jednak v tom, že“ a) „… soud prvního stupně prokázal, že předmětná nemovitost je v SJM dovolatele a jeho manželky..“, odvolací soud doplnil dokazování LV č. 219 … a rozhodl, že předmětná nemovitost je ve výlučném vlastnictví dovolatele …“, b) že odvolací soud „rozhodl v rozporu s ust. §143 o.z. ve vztahu k §144 o.z. a přisoudil dovolateli rozsáhlý nemovitý majetek v hodnotě cca 4,8 mil. Kč, o který nestojí a … chce ho zachovat ve vlastnictví své manželky“, čímž …“ bez právního důvodu a bez náhrady vyvlastnil stejný nemovitý majetek manželce dovolatele“, c) že odvolací soud změnil právní náhled na věc v zásadní otázce vlastnictví předmětné nemovitosti, což mělo být důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně, a d) připustil v rozporu s ustanovením §205a o.s.ř. novou skutečnost, a to dodatek nájemní smlouvy. Namítá dále, že: aa) ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, bb) odvolací soud /tím, že postupoval podle §118a odst. 1 a 3 a §205a odst. 2 o.s.ř./ rozhodl, že předmětná žaloba je řízením o přivolení k nájmu bytu, cc) rozhodl v rozporu s §143 a §144 obč.zák. tak, že zápis v katastru nemovitostí má vyšší právní sílu než vlastnické právo, dd) z označeného LV dovodil, že předmětná nemovitost je rodinným domem, ee) z listiny nazvané dodatek nájemní smlouvy učinil závěr, že se jedná o nájemní poměr na dobu neurčitou, aniž měl jeho pravost za prokázánu, a ff) dospěl k nesprávnému právnímu názoru, že výpověď musí obsahovat označení konkrétní formy bytové náhrady. Výklad ustanovení §711 odst. 3 se podle názoru dovolatele dosud neustálil, a že různé odvolací soudy zastávají v tomto směru jiné právní názory (což dokládá přiloženým rozsudkem). Namítá dále, že gg) nebyl proveden důkaz o kolaudaci předmětného domu, ani hh) důkaz listinou obsahující námitku relativní neplatnosti dohody o narovnání. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen.
Žalobci v dovolacím vyjádření vyvraceli námitky dovolatele a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. září 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.
Dovolání není v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jak se mylně domnívá dovolatel, neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, nikoliv měnícím, protože práva a povinnosti účastníků byla posouzena stejně, když odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu je neplatná.
Protože přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jehož se ostatně taktéž dovolatel dovolává.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Otázky označené dovolatelem jako otázky zásadního právního významu
(viz shora ad a/ až c/), přípustnost dovolání nezakládají, neboť na jejich posouzení napadené rozhodnutí nespočívá. Pokud jde o otázku ad d), uplatňuje dovolatel nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (viz dále); ostatně jak vyplývá z obsahu spisu, uvedli žalobci namítanou skutečnost po té, co byli odvolacím soudem poučeni podle §118a o.s.ř., jež platí i v řízení odvolacím (§211 o.s.ř.).
Pokud jde o námitky označené shora ad bb), cc), dd), gg) a hh), uplatňuje dovolatel taktéž existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
K jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(tj. k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/) a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 10. 2005, sp.zn. 26 Cdo 181/2005, a z 13. 3. 2008, sp.zn. 26 Cdo 1425/2007, ve spojení s usneseními Ústavního soudu z 20. 7. 2006, sp.zn. III. ÚS 51/06, a z 25. 9. 2008, sp.zn. III. ÚS 1369/08).
Dovolatelem uplatněná námitka místní nepříslušnosti soudu (ad aa/) přípustnost dovolání rovněž nezakládá, neboť daná otázka je již judikaturou vyřešena (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z 23. 2. 2007, sp.zn. 42 Co 52/2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu z 17. 6. 2008, sp.zn. 26 Cdo 3842/2007, uveřejněná pod č. 43 a č. 33 ve Sbírce soudních rozsudek Nejvyššího soudu, ročník 2007 a 2009).
Stejně tak je judikaturou (srov. citované rozhodnutí sp.zn. 26 Cdo 3842/2007, dále např. rozhodnutí z 25. 8. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5053/2007) vyřešena otázka náležitosti výpovědi z nájmu bytu ve vztahu k závazku pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu (námitka ad ff/).
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného
k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do pozdějších předpisů) , jakož i z DPH ve výši 19 %, tj. 484,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. října 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.
předsedkyně senátu