ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.247.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 247/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a) MVDr. F. Š. a b) H. Š., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) M. P. a 2) V. P., oběma zastoupeným advokátkou, o zaplacení částky 14.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 1463/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 17 Co 142/2008-120, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.772,- Kč, k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 2. 2008, č.j. 7 C 1463/2002-99, zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobcům částku 14.400,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím [z titulu dlužného nájemného za užívání bytu za dobu 36 měsíců (od listopadu 1999 do října 2002)] a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 11. 2008, č.j. 17 Co 142/2008-120, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rovněž z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Namítali, že odvolací soud změnil právní náhled na věc v otázce vlastnictví předmětné nemovitosti a přitom potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolacímu soudu také vytkli, že použil ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), aniž by se ho kdokoliv z účastníků řízení dovolával. Poukazovali i na to, že odvolací soud při posuzování dobrých mravů zjišťoval pouze okolnosti na straně žalovaných a opomenul zjišťovat okolnosti na jejich straně. Z toho důvodu shledávali jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné. Dovozovali, že napadené rozhodnutí je v rozporu s konstantní judikaturou a je nepřímým odepřením jejich vlastnického práva. Vyslovili přesvědčení, že rozhodnutími soudů byla porušena jejich práva garantovaná ustanovením čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Závěrem navrhli, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny.
Žalovaní ve svém dovolacím vyjádření uvedli, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou správná. Dovolání považují za nepřípustné a nedůvodné. Navrhli, aby podané dovolání bylo zamítnuto a jim byly přiznány náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).
Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci napadli dovolatelé rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 14.400,- Kč [s příslušenstvím, k němuž se při úvaze o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) věty za středníkem o.s.ř. nepřihlíží]; dovolání tedy směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. to výslovně vylučuje.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.130,- Kč [§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4, §13 odst. 1, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1, §16 odst. 2, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění], a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 18. února 2009
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu