ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.2788.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 2788/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce L. C., proti žalovanému R., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 11.874,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 37/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 17. února 2009, č. j. 54 Co 59/2009-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 8. ledna 2008, č. j. 12 C 37/2006-63, odmítl jako opožděně podané (podle §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) odvolání žalobce proti rozsudku tohoto soudu ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 12 C 37/2006-53. Tímto rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 11.874,50 Kč a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací usnesením ze dne 17. února 2009, č. j. 54 Co 59/2009-87, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Žalobce (nezastoupen advokátem) doručil osobně dne 25. května 2009 soudu prvního stupně podání (ze dne 22. května 2009), jež doplnil dne 17. června 2009 podáním ze dne 15. června 2009. Tato podání lze – s přihlédnutím k jejich obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) – považovat za dovolání proti shora označenému usnesení odvolacího soudu.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 17. února 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle §57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak se podává z obsahu spisu (srov. doručenku na č. l. 88 verte), napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručováno dovolateli prostřednictvím doručujícího orgánu – provozovatele poštovních služeb (§45a odst. 1 o.s.ř.); zásilka obsahující toto rozhodnutí byla uložena na poště (§48 odst. 3 o.s.ř.) dne 4. března 2009 a dovolatel si jí vyzvedl dne 6. března 2009. Z uvedeného pak nezbytně vyplývá, že posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 6. května 2009. Doručil-li dovolatel dovolání osobně soudu prvního stupně až v pondělí 25. května 2009 (a dovolání následně doplnil dne 17. června 2009), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218a o.s.ř. jako opožděné odmítl, aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.).
Pro úplnost lze dodat, že i kdyby dovolání nebylo odmítnuto pro opožděnost, muselo by být odmítnuto pro nepřípustnost (podle §243b odst. 5 věty první o.s.ř. a §218 písm. c/ o.s.ř.); proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není totiž dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod č. 8 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 41 v sešitě č. 5 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2009
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu