ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.3610.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 3610/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně H. s.r.o., proti žalovanému J. J., o zaplacení částky 67.894,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 C 347/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. června 2009, č. j. 14 C 347/2008-65, ve spojení s usnesením ze dne 12. června 2009, č. j. 14 C 347/2008-67, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. července 2009, č. j. 10 Co 477/2009-73, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne
9. června 2009, č. j. 14 C 347/2008-65, ve spojení s usnesením ze dne 12. června 2009, č. j. 14 C 347/2008-67, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
28. července 2009, č. j. 10 Co 477/2009-73, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. června 2009, č. j. 14 C 347/2008-65, ve spojení s usnesením ze dne 12. června 2009, č. j. 14 C 347/2008-67, výroky I. a II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 57.137,- Kč a poplatek z prodlení z částek tam specifikovaných a co do částky 3.033,15 Kč žalobu zamítl, výrokem III. zamítl žalobu na zaplacení poplatku z prodlení z tam uvedených částek, výrokem IV. řízení zastavil co do částky 7.724,50 Kč a výrokem VI. rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne
28. července 2009, č. j. 10 Co 477/2009-73, odmítl – podle §43 odst. 2 ve spojení
s ustanovením §211 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř. před novelou“) – odvolání žalovaného proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně. Dovodil totiž, že v odvolacím řízení nebylo možno pokračovat pro vady odvolání, které žalovaný neodstranil ani na základě výzvy soudu prvního stupně (usnesení ze dne 26. června 2009, č. j. 14 C 347/2008-69, které mu bylo doručeno dne 1. července 2009) a přes poučení, jehož se mu ve smyslu §43 odst. 2 o.s.ř. před novelou dostalo ze strany soudu prvního stupně.
Žalovaný (nezastoupen advokátem) doručil dne 19. srpna 2009 Nejvyššímu soudu České republiky podání (následně doručené Nejvyšším soudem dne 26. srpna 2009 soudu prvního stupně), které lze – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem
č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) – považovat za dovolání proti shora uvedeným rozhodnutím soudů obou stupňů a proti „rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 14 C 37/2002-32“.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád proto ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 1647/97). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. června 2009, č. j. 14 C 347/2008-65 (ve spojení s usnesením ze dne 12. června 2009, č. j. 14 C 347/2008-67), zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243c odst. 1 o.s.ř.). Zbývá dodat, že Nejvyšší soud se už vůbec nezabýval dovoláním proti „rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 14 C 37/2002-32“, a to proto, že takto označené rozhodnutí nebylo vydáno v posuzovaném případě.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a nikoliv změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí však nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 o.s.ř.). Přitom vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení. Lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. března 2005, sp. zn. 29 Odo 837/2003 – uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 a §211 o.s.ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost (§229 odst. 4 o.s.ř.).
Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl. Přitom s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu