ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.388.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 388/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) Ing. J. K. a b) RNDr. M. K., zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) V. F. a 2) H. F., zastoupeným advokátem, o určení úhrady za užívání bytu a o uložení povinnosti doplatit úhradu za užívání bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 20 C 322/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. května 2008, č. j. 18 Co 165/2008-72, ve znění opravného usnesení ze dne 25. srpna 2008, č. j. 18 Co 165/2008-86, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 1. 2008, č.j. 20 C 322/2007-49, uložil žalovaným platit nájemné ve výši 3.036,- Kč (správně 3.063,- Kč) měsíčně, a to počínaje dnem 1. 1. 2005 do doby, než-li vyšší nájemné bude stanoveno právním předpisem, rozhodnutím soudu, dohodou stran nebo jednostranným právním úkonem, a určil, že nájemné je splatné vždy do 15. dne v měsíci, za který je placeno (výrok I.). Dále uložil žalovaným zaplatit žalobcům společně a nerozdílně dlužné nájemné za období od 1. 1. 2005 do 31. 1. 2008 v celkové výši 22.200,- Kč, a to ve lhůtě do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 7. 5. 2008, č.j. 18 Co 165/2008-72, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 8. 2008, č.j. 18 Co 165/2008-86, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na určení, že se nájemné stanoví částkou 3.063,- Kč měsíčně od 1. 1. 2005 do doby, než-li vyšší nájemné bude určeno právním předpisem, rozhodnutím soudu, dohodou stran nebo jednostranným právním úkonem (výrok I.), uložil žalovaným zaplatit žalobcům společně a nerozdílně do šesti měsíců od právní moci rozsudku jen 14.400,- Kč a zamítl žalobu co do částky 7.800,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení „§237 odst. 3“ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a jako dovolací důvod uplatnili, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Žalovaní výslovně napadli rozsudek odvolacího soudu ve výroku uvedeném pod bodem II. a uvedli, že ostatní výroky nejsou dovoláním napadeny. Nesprávné právní posouzení věci spatřovali v tom, že se první odstavec výroku II. rozsudku odvolacího soudu neopírá o platnou legislativu a poškozuje jednu stranu sporu, protože diskutabilně vykládá zatím neexistující právní úpravu. Rozhodnutí o doplatku za minulé období pokládali za nespravedlivé vůči řádným nájemníkům bytu, kteří podle platného zákona garantovaného státem plnili a plní své povinnosti nájemců. Nesouhlasili s tím, aby nesli náklady nájemného z předchozího období, když tento stav zcela prokazatelně nezavinili a rozhodnutím je na ně převedena povinnost, která měla předmětem legislativních úprav schválených státními orgány. Závěrem navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu v bodě II. prvý odstavec zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobci se k podanému dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).
Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci napadli dovolatelé rozsudek odvolacího soudu ve výroku uvedeném pod bodem II. odstavci prvním, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně (obsahově) potvrzen co do jejich povinnosti zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 14.400,- Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Dovolání tedy směřuje proti výroku rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. to výslovně vylučuje.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobcům nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu