ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.4518.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4518/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně S. b. Ch., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Z. V. a 2) V. V., o zaplacení částky 18.049,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 208/2003, o dovolání žalovaných proti usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. března 2008, č. j. 15 C 208/2003-167, a Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. května 2008, č. j. 12 Co 294/2008-175, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne
21. března 2008, č. j. 15 C 208/2003-167, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. května 2008, č. j. 12 Co 294/2008-175, se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 30. května 2008, č. j. 12 Co 294/2008-175, potvrdil usnesení ze dne 21. března 2008, č. j. 15 C 208/2003-167, jímž Okresní soud v Šumperku (soud prvního stupně) nepřiznal žalovaným osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zároveň zamítl jejich žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Žalovaní dne 11. července 2008 podali k poštovní přepravě a dne 14. července 2008 doručili soudu prvního stupně podání označené jako „Dovolání proti usnesení
12 Co 294/2008-175, 15 C 208/2003-167 a obnovu řízení“, které lze s přihlédnutím k jeho obsahu – §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – pokládat za dovolání (proti rozhodnutím soudů obou stupňů). V něm vyjádřili nesouhlas s citovanými usneseními obou soudů.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o.s.ř.). Usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. března 2008, č. j. 15 C 208/2003-167, které bylo rovněž dovoláním napadeno, však za rozhodnutí odvolacího soudu pokládat nelze. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně; ostatně žalovaní to ve svém podání ani nezpochybnili. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (žalovaní uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž podali). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 1647/97). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. března 2008, č. j. 15 C 208/2003-167, zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243c odst. 1 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) zabýval otázkou přípustnosti dovolání (proti usnesení odvolacího soudu), neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení žalovaným a o zamítnutí jejich žádosti
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 v sešitě č. 10 z roku 1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popřípadě usnesení téhož soudu z 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 11 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura).
Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že v jejich taxativních výčtech není uvedeno usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení žalovaným a o zamítnutí jejich žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Lze – stejně jako v usneseních Nejvyššího soudu České republiky ze dne
8. února 2006, sp. zn. 29 Odo 139/2006, uveřejněném pod č. 64 v sešitě č. 5 z roku 2006 časopisu Soudní judikatura, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném pod č. 47 v sešitě č. 6 z roku 2006 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek – uzavřít, že není přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení žalovaným a o zamítnutí jejich žádosti
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. S přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo přitom nerozhodné, že žalovaní nebyli zastoupeni v dovolacím řízení advokátem.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2009
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu