ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.5426.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 5426/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce m. V. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) P. P., a 2) M. P., zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu a o zaplacení částky 9.911,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí pod sp. zn. 19 C 38/2007, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2008, č. j. 12 Co 325/2008-39, proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí ze dne 12. února 2008, č. j. 19 C 38/2007-24, a proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí ze dne 12. února 2008, č. j. 19 C 38/2007-22, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí ze dne 12. února 2008, č. j. 19 C 38/2007-24, a proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí ze dne 12. února 2008, č. j. 19 C 38/2007-22, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2008, č. j. 12 Co 325/2008-39, se odmítá.
III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí (soud prvního stupně) – poté, co usnesením ze dne 12. 2. 2008, č.j. 19 C 38/2007-22, rozhodl o spojení věcí vedených pod sp.zn. 19 C 151/2007 (o zaplacení částky 9.911,- Kč) a sp.zn. 19 C 38/2007 ke společnému řízení – rozsudkem ze dne 12. 2. 2008, č.j. 19 C 38/2007-24, řízení o zaplacení částky 9.911,- Kč zastavil, uložil žalovaným povinnost vyklidit byt v rozsudku specifikovaný a rozhodl o nákladech řízení. Usneseními ze dne 7. 4. 2008, č.j. 19 C 38/2007-33, a č.j. 19 C 38/2007-34, soud prvního stupně odmítl odvolání žalovaných pro opožděnost. K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 29. 5. 2008, č.j. 12 Co 325/2008-39, usnesení soudu prvního stupně ze dne 7.4. 2008, č.j. 19 C 38/2007-33, jímž bylo odmítnuto odvolání prvního žalovaného, potvrdil.
Proti rozsudku soudu prvního stupně a jeho usnesení o spojení věcí a proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítají, že všechna rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, spočívají na „nesprávném posouzení právního stavu“, a že nemohli řádně „uplatnit právo na soudní proces“. Napadenému rozhodnutí odvolacího soudu vytýkají především nesprávnost jeho závěru o opožděnosti odvolání, neboť spočívá na nesprávném posouzení okolností doručování rozsudku soudu prvního stupně (jež podrobně popisují) a na chybné interpretaci ustanovení §50 písm. c) odst. 4 o.s.ř. Nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně o spojení žaloby ve věci dlužného nájemného s žalobou na vyklizení bytu, a namítají, že s ohledem na skutečnost, že žaloba na zaplacení peněžité částky byla vzata zpět před prvním jednáním, neměl soud prvního stupně přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Rozsudku soudu prvního stupně pak vytýkají, že vyklizení není vázáno na náhradní bydlení. Navrhli, aby napadená rozhodnutí byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se v dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu i s rozsudkem soudu prvního stupně a navrhl, aby dovolání žalovaných bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Žalovaní napadli dovoláním rozsudek soudu prvního a usnesení téhož soudu o spojení věcí. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je – pokud to zákon připouští - odvolání (§201 o.s.ř.) a občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí ze dne 12. února 2008, č.j. 19 C 38/2007-24, jakož i proti usnesení téhož soudu o spojení věcí, zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s §243c odst. 1 o.s.ř.).
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 29. května 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud se především zabýval přípustností včasného dovolání žalovaných, jež směřovalo proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp.zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura 3/1998). V projednávané věci, kdy jde o žalobu na vyklizení, opírající se o tvrzení, že žalovaní užívají předmětné nemovitosti bez právního důvodu, nelze žalované považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř.; rozsah dovolacího přezkumu se proto neřídí ustanovením §242 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp.zn. 26 Cdo 387/2000, uveřejněný pod č. 261 v publikaci Přehled judikatury ve věcech nájmu bytu, ASPI Publishing, Praha 2003). Dovolací soud proto nemohl z podnětu dovolání druhé žalované přezkoumávat napadené rozhodnutí, neboť v jejích poměrech nenastala změna odstranitelná jeho zrušením (napadené rozhodnutí se týkalo toliko odvolání prvního žalovaného).
Dovolání prvního žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu rovněž není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o.s.ř
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoli usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 41, ročník 2003).
Z uvedeného vyplývá, že ani přípustnost dovolání prvního žalovaného nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 2, věty první, a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalované, kteří z procesního hlediska nesou odpovědnost za to, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, resp. dovolací řízení zastaveno, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, 7 písm. d/, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky pozdějších předpisů) a z částky 342,- Kč představující 19 % DPH (§137 odst. 3 o.s ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. prosince 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu