ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.5445.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 5445/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing. M. Z., zastoupenému advokátkou, o vyklizení místností, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 452/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. července 2007, č. j. 23 C 452/2005-56, a Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2008, č. j. 62 Co 518/2007-109, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne
10. července 2007, č. j. 23 C 452/2005-56, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2008,
č. j. 62 Co 518/2007-109, se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne
10. července 2007, č. j. 23 C 452/2005-56, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené žalobci předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku „2 místnosti, nacházející se v domě č. p. 308, který se nachází na pozemku parc. č. 590 v katastrálním území S., a to místnost v přízemí proti vchodovým dveřím
a místnost nalevo od vchodových dveří, s okny do ulice B.“ (dále jen „předmětné místnosti“, resp. „místnosti“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl
o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Městský soudu v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. června 2008, č. j. 62 Co 518/2007-109, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (dále jen „potvrzující výrok“), změnil ho v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný (bývalý spoluvlastník předmětného domu) užívá bez právního důvodu místnosti (v nichž má uskladněny věci – stavební materiál a bytové zařízení). Podle soudů obou stupňů je tomu tak proto, že právní důvod užívání předmětných místností mu odpadl právní mocí rozhodnutí (dnem 18. července 2005), jímž bylo zrušeno a vypořádáno podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětnému domu, dům byl přikázán do vlastnictví žalobce, jemuž bylo uloženo vyplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 1.720.000,- Kč. Přitom podle názoru soudů obou stupňů nebylo v řízení prokázáno, že by v době do
18. července 2005 byla mezi účastníky (tehdejšími podílovými spoluvlastníky domu) uzavřena dohoda (popřípadě že by rozhodl soud) o užívání předmětných místností žalovaným; kromě toho od devadesátých let minimálně do 5. října 2004 žalovaný
v předmětném domě nebydlel, neboť bydlel nejprve na adrese P. 10, J. 2929/26 a posléze na adrese P. 10, Z. 23. Za této situace odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil.
Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalovaný dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřil.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. /dále jen „o.s.ř.“/). Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. července 2007, č. j. 23 C 452/2005-56, který byl rovněž dovoláním napaden, však za rozhodnutí odvolacího soudu pokládat nelze. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně; ostatně žalovaný to ve svém dovolání ani nezpochybnil. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (žalovaný uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž podal). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 1647/97). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. července 2007, č. j. 23 C 452/2005-56, zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243c odst. 1 o.s.ř.).
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 18. června 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání proti němu projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
V dané věci směřuje dovolání rovněž proti výroku o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení (§167 odst. 1 ve spojení s §211 o.s.ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Ustanovení §238, §238a
a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1edna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura – uzavřít, že dovolání proti výroku o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.
Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jehož prostřednictvím lze vytýkat neprávnost skutkových zjištění.
Dovolatel v dovolání odkázal na ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř., tedy jakoby vedle dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. uplatnil rovněž způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – však vedle dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (jehož prostřednictvím soudům vytkl, že neprovedly „důkazy, kterými se právě snažil … prokazovat tyto související okolnosti …“) uplatnil již jen nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (jímž soudům vytkl, že nepřihlédly k dohodě, kterou uzavřel s žalobcem, a že jejich rozhodnutí „jsou opřena o skutková zjištění, ze kterých nebylo možno dospět ke správnému právnímu názoru“).
Jde-li o vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel přehlédl, že k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (a také k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř.) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08).
Nad rámec uvedeného však lze dodat, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy (§120 odst. 1 o.s.ř.); jestliže některé z nich neprovede, měl by
v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl (§157 odst. 2 o.s.ř.). Zbývá dodat, že neučinil-li tak, může dovolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které zároveň již nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak.
V posuzovaném případě dovolatel nekonkretizoval důkazy, které nebyly provedeny, a ani neuvedl, co případně mělo být takovými důkazy prokázáno. Jeho obecná výtka týkající se „neprovedení důkazů“ není tudíž způsobilá naplnit dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
Se zřetelem k uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 342,- Kč představující 19 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu