ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.917.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 917/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Stavební bytové družstvo K., zastoupeného advokátem, proti žalované H. I., o zaplacení částky 14.786,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 17 C 275/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. června 2008, č.j. 11 Co 169/2007-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 11. 2006, č.j. 17 C 275/2002-41 (poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 2. 11. 2004, č.j. 17 C 275/2002-13, ve vyhovujících výrocích pod body II. a III. zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2006, č.j. 11 Co 357/2005-33, a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení), uložil žalované a J. I. (tehdy žalovanému 2/) zaplatit společně a nerozdílně žalobci na poplatku z prodlení částku 38.044,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 6. 2008, č.j. 11 Co 169/2007-72, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku, a to v části, jíž bylo žalované a J. I. uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně na poplatku z prodlení částku 11.098,- Kč, zrušil jej v části, že „plněním jednoho ze žalovaných zanikne v tomto rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného“, změnil jej ve výroku o lhůtě k plnění napadené částky 11.098,- Kč a ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl
o nákladech odvolacího řízení.
Podáním ze dne 6. 10. 2008, které je dle obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) dovoláním, žalovaná (nezastoupena advokátem) vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).
Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci napadla dovolatelka rozsudek odvolacího soudu, kterým byl v napadeném rozsahu potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 11.098,- Kč; dovolání tedy směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. to výslovně vylučuje.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost), aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatelky
(§241b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. dubna 2009
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu