ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2286.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 2286/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně obce L., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) E. M. a 2) I. M., oběma bytem v L., zastoupeným advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu pro Praha - západ pod sp. zn. 7 C 285/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, č. j. 19 Co 527/2008 – 179, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 6.545,- Kč k rukám advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 22. 7. 2008, č. j. 7 C 285/2007 – 147, tak, že žalovaným uložil povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, jejímž předmětem měl být převod spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální ½ nemovitostí identifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, a to za podmínek specifikovaných v témže výroku. Ve výroku II. a III. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud svým rozsudkem ze dne 29. 1. 2009 tento rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, avšak nesouhlasil již s jeho závěry právními.
Mezi účastníky byl vyvolán spor žalobou žalovaných na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž žalobkyně vystupovala na straně žalované. Žalobkyně v rámci své procesní obrany k žalobě podala dne 30. 3. 2007 vyjádření ve věci samé, jehož součástí byl i protinávrh na nahrazení projevu vůle podle §603 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Bylo tak učiněno včetně výzvy obce (žalobkyně) jako opomenutého spoluvlastníka vůči žalovaným jako nabyvatelům na odkoupení ideální ½ nemovitostí za týchž podmínek, za nichž je sami nabyli – tedy za částku 1,300.000,- Kč. Realizace porušeného předkupního práva ve smyslu §140 a §602 a násl. obč. zák. předpokládá výzvu osoby oprávněné k nabídce odkupu. Výkon předkupního práva učiněný již samotnou výzvou k nabídce je nepochybně úkonem směřujícím k nabytí nemovitosti. Neobstojí přitom argumentace, že samotná žaloba (tedy ani samotná výzva) k nabytí vlastnictví ještě nevede, neboť je zde třeba ingerence soudu v podobě vyhovujícího vykonatelného rozhodnutí. Zákon jednak v některých případech počítá se souhlasem soudu u některých hmotně právních úkonů (§711a odst. 1 obč. zák.) a jednak v daném případě není soudní řízení podmínkou realizace předkupního práva, a to pokud nabyvatel na výzvu oprávněného spoluvlastníka sám kladně reaguje a projeví ochotu kupní smlouvu uzavřít. Výzvou učiněnou za účelem realizace předkupního práva podle §603 odst. 3 obč. zák. je dotčena majetková sféra obce, a jde tedy o úkon majetkoprávní povahy. Jedná se proto o úkon spadající pod režim §85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákona č. 128/2000 Sb.“). Starosta obce nemůže sám vytvářet vůli obce, ale může ji pouze navenek sdělovat a projevovat. Úkony, které přísluší k rozhodování pouze zastupitelstvu obce, může starosta učinit, jen pokud byly schváleny zastupitelstvem, jinak jsou absolutně neplatné podle §39 obč. zák. Přitom jinak než zákonem stanoveným způsobem nelze ve věcech, jež jsou vyhrazeny zastupitelstvu, přijímat vůli obce a mít ji za závaznou. V daném případě tedy porada členů zastupitelstva nemůže nahradit absenci rozhodnutí zastupitelstva, které lze přijmout jen v rámci zasedání. Ani z obsahu v odvolacím řízení předložených zápisů zastupitelstva obce (ze dne 28. 12. 2007, ze dne 27. 3. 2008 a ze dne 30. 5. 2008) nelze dovodit, že by zastupitelstvo obce (žalobkyně) rozhodlo o výkonu předkupního práva vůči žalovaným za těch podmínek, za jakých byly uplatněny v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 285/2007 a že k tomuto kroku pověřilo starostu obce. I kdyby žalobkyně tvrdila, že souhlas k uplatnění výzvy k nabídce odkupu, jakož i k podání žaloby na nahrazení projevu vůle starosta obce měl, pak ani z jednoho předloženého zápisu k takovému závěru dospět nelze, neboť takový záměr obce není srozumitelně a určitě ani v jednom z nich vyjádřen. Vůle obce k výkonu předkupního práva vůči žalovaným za podmínek výplaty ceny 1,300.000,- Kč nebyla v řízení prokázána. Úkony starosty obce obsažené v podání ze dne 30. 3. 2007 jsou absolutně neplatné a nelze jim přičítat žádné hmotně právní účinky.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Otázkou v souzeném sporu je zejména to, „jakou podobu a jaký obsah musí mít rozhodnutí zastupitelstva obce z hlediska ustanovení §85 písm. a) zákona o obcích za situace, kdy v soudním sporu rozhoduje soud.“ Pokud by na závadu věci měla být skutečnost, že rozhodnutí zastupitelstva, resp. jednomyslný závěr zastupitelů získat celé vlastnictví nemovitostí je uveden v diskusní části zápisu či že rozhodnutí zastupitelstva nemá konkrétní podobu souhlasu s výkonem předkupního práva, jak uvádí odvolací soud, pak právní hodnocení věci preferuje formální stránku rozhodnutí zastupitelstva.“ Tato stránka by podle žalobkyně neměla převažovat nad obsahem jednání a rozhodnutí zastupitelstva. Rozhodnutí odvolacího soudu „jde v tomto směru nad rámec §85 písm. a) zákona o obcích.“ Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek soudu odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání se převážně věnuje rekapitulaci minulých událostí a vlastní formální a obsahové náležitosti dovolání jsou poněkud opomenuty. Mají za to, že dovolání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti. Rozhodnutí odvolacího soudu je podle žalovaných nejen správné a v souladu se zákonem, ale je též podrobně a precizně odůvodněno. Žalobce naprosto pomíjí skutečnost, že zákon o obcích svěřil některé kategorie úkonů zastupitelstvu právě proto, aby se konkrétní úkony spadající do těchto zákonných kategorií opíraly o širokou podporu samosprávného společenství, neboť pravidelně mají významnější dopad do života občanů obce. Na rozhodnutí zastupitelstva je třeba klást stejné požadavky jako na jakýkoliv jiný právní úkon. I rozhodnutí musí být vyjádřeno určitě a srozumitelně. Zcela správný je závěr odvolacího soudu, že žalobkyně neprokázala, že by úkony starosty byly schváleny předepsaným způsobem, a proto s nimi nelze spojovat žádné hmotně právní účinky. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou v souladu s §241 odst. 1 o. s. ř. Lze se proto zabývat jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
V daném případě je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Je-li dovolání shledáno přípustným, zabývá se dovolací soud z úřední povinnosti nejprve tím, zda řízení není postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož dovolatelka žádné vady řízení nenamítala a z obsahu spisu se takové vady nepodávají, zabýval se dovolací soud posouzením důvodnosti dovolání z hlediska hodnocení právních otázek předložených v předmětném dovolání.
Dovolatelka zpochybňuje správnost rozsudku odvolacího soudu výslovně toliko v té části, v níž odvolací soud dovodil, že úkon starosty obce (žalobkyně) ze dne 30. 3. 2007 byl neplatným hmotně právním úkonem, neboť k němu, jakožto k majetkoprávnímu úkonu, nedalo souhlas zastupitelstvo obce (žalobkyně) ve smyslu §85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb.
Již ve svém rozsudku ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008 (veřejnosti přístupném na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz) Nejvyšší soud vyslovil závěr, „že obec ani jakožto účastníka soukromoprávního vztahu nelze vyjmout z požadavků kladených na správu věcí veřejných. Obec jakožto veřejnoprávní korporace má při nakládání se svým majetkem určité zvláštní povinnosti vyplývající právě z jejího postavení jakožto subjektu veřejného práva. Proto i zde platí, že hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné. Tyto zásady jsou ostatně vyjádřeny i v některých ustanoveních zákona č. 128/2000 Sb. (např. §2 odst. 2 či §38 odst. 1).“ Pod zorným úhlem této interpretace je třeba hodnotit i způsob, jakým obec přijímá (tvoří) svoji vůli, spadá-li rozhodnutí o konkrétní otázce do pravomoci zastupitelstva obce.
V daném případě je zřejmé, že uplatnění předkupního práva je právním úkonem majetkoprávní povahy, a rozhodnutí o něm tak přísluší podle §85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. zastupitelstvu obce. Ustálená soudní praxe totiž stojí na stanovisku, že v případě porušení předkupního práva se spoluvlastník může žalobou domáhat, aby byl nahrazen projev vůle nabyvatele spoluvlastnického podílu uzavřít kupní smlouvu. Tím, že se oprávněný spoluvlastník domáhá realizace svého práva věc koupit, projevuje i vůli nabídku koupě přijmout (viz Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 883). Oprávněný spoluvlastník tedy již podáním žaloby projevuje svoji vůli nabýt pro sebe spoluvlastnický podíl, který přešel na nabyvatele za zcela konkrétních podmínek (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1875/2005, veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).
Pro posouzení toho, zda v daném případě byla řádným způsobem vytvořena a vyjádřena vůle obce, je tedy třeba vycházet z toho, že jediným k tomu zákonem povolaným orgánem je zastupitelstvo obce. Zákon č. 128/2000 Sb. přitom vyžaduje, aby při rozhodování zastupitelstva obce byly splněny určité formální náležitosti, bez jejichž naplnění nelze považovat rozhodnutí zastupitelstva obce za řádně přijaté.
Pro posouzení otázky, zda v daném případě bylo řádně přijato zastupitelstvem obce rozhodnutí o uplatnění předkupního práva specifikovaného výše, dovolací soud vycházel ze znění zejména těchto ustanovení zákona č. 128/2000 Sb.:
1) §87 „K platnému usnesení zastupitelstva obce, rozhodnutí nebo volbě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva obce, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.“
2) §92 odst. 1 „Zastupitelstvo obce se schází podle potřeby, nejméně však jedenkrát za 3 měsíce. Zasedání zastupitelstva obce se konají v územním obvodu obce. Zasedání zastupitelstva obce svolává a zpravidla řídí starosta. Starosta je povinen svolat zasedání zastupitelstva obce, požádá-li o to alespoň jedna třetina členů zastupitelstva obce, nebo hejtman kraje. Zasedání zastupitelstva obce se koná nejpozději do 21 dnů ode dne, kdy žádost byla doručena obecnímu úřadu.“
3) §92 odst. 3 věta první „Zastupitelstvo obce je schopno se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jeho členů.“
4) §93 odst. 2 „Zasedání zastupitelstva obce je veřejné.“
5) §94 odst. 1 a 2 „Právo předkládat návrhy k zařazení na pořad jednání připravovaného zasedání zastupitelstva obce mají jeho členové, rada obce a výbory.
O zařazení návrhů přednesených v průběhu zasedání zastupitelstva obce na program jeho jednání rozhodne zastupitelstvo obce.“
6) §95 odst. 1 a 2 „O průběhu zasedání zastupitelstva obce se pořizuje zápis, který podepisuje starosta nebo místostarosta a určení ověřovatelé. V zápise se vždy uvede počet přítomných členů zastupitelstva obce, schválený pořad jednání zastupitelstva obce, průběh a výsledek hlasování a přijatá usnesení.
Zápis, který je nutno pořídit do 10 dnů po skončení zasedání, musí být uložen na obecním úřadu k nahlédnutí. O námitkách člena zastupitelstva obce proti zápisu rozhodne nejbližší zasedání zastupitelstva obce.“
7) §16 odst. 2 písm. c) „Občan obce, který dosáhl věku 18 let, má právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem.“
Z uvedených ustanovení je zcela nepochybně zřejmé, že zastupitelstvo obce nemůže přijímat usnesení jinak, než jak stanoví zákon. Musí se tak dít na řádně svolaném zasedání, konaném v místě, jež stanoví zákon, musí se jednat o zasedání, jež má stanovený program jednání, o němž jsou předepsaným způsobem vyrozuměni občané obce a jiné osoby (§16 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb.), o jehož průběhu je pořízen řádný zápis, který musí splňovat určité základní náležitosti atd. Tyto požadavky přitom nejsou samoúčelné, nýbrž směřují k tomu, aby byla zajištěna v co nejširší možné míře účast občanů obce a dalších dotčených osob na výkonu ústavně garantovaného práva na samosprávu. Potřeba naplnění těchto podmínek je důležitá i z hlediska právní jistoty třetích osob, vstupujících s obcí do soukromoprávních vztahů proto, aby si mohly ověřit, že při daném právním úkonu byla řádným způsobem vytvořena vůle obce (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 721/2000, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazku 23, pod č. 103, str. 39, veřejnosti též dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ).
Jinými slovy řečeno, jestliže pravomoc vytvořit vůli obce přísluší zastupitelstvu obce, nemůže se tak stát jinak než usnesením zastupitelstva obce přijatým na řádně svolaném zasedání zastupitelstva obce a za splnění všech dalších podmínek vyžadovaných právním řádem České republiky. Na splnění těchto požadavků je třeba klást zvláštní důraz zejména v tom případě, kdy by jejich nerespektování znamenalo potlačení výše uvedeného smyslu dotčených ustanovení, potažmo principů, na nichž výkon práva na samosprávu stojí.
V daném případě mělo dojít k vyjádření souhlasu (žalobkyně) s uplatněním předkupního práva k výše specifikovaným spoluvlastnickým podílům na poradě členů zastupitelstva obce, přičemž ani ze zápisů z dalších zasedání zastupitelstva obce nebylo možno dovodit, že by toto zastupitelstvo rozhodlo o výkonu tohoto předkupního práva. Dovolatelka tyto závěry ostatně ani žádnými konkrétními argumenty nezpochybňuje.
Zastupitelstvo obce (žalobkyně) tedy nepřijalo zákonem předvídaným způsobem usnesení, jímž by odsouhlasilo uplatnění konkrétního předkupního práva za konkrétních podmínek, a proto jsou úkony starosty obce (žalobkyně) obsažené v podání ze dne 30. 3. 2007 absolutně neplatné podle §39 obč. zák. a nelze jim přičítat žádné hmotně právní účinky.
Dovolací soud tedy považoval rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné, a proto jej podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly žalovaným v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 5.200,- Kč (srov. §7 písm. e), §10 odst. 3, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., a č. 277/2006 Sb. – čl. II.), v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. – čl. II) a dále v částce odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.045,- Kč, celkem tedy ve výši 6.545,- Kč. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, jenž žalované v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2009
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu