ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2333.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 2333/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce MVDr. F. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ V. G., a 2/ A. G., o zaplacení částky 20.250,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 17/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, č. j. 15 Co 294/2007-191, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení částky 20.250,- Kč s přísl. z titulu bezdůvodného obohacení, které měli žalovaní získat v období od 18. 1. 2002 do 31. 12. 2002 tím, že bez právního důvodu užívali soubor místností v domě, jenž je ve vlastnictví žalobce, a dále z důvodu nezaplacení odvozu odpadu (septiku), tedy částky skládající se ze dvou samostatných nároků.
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 12. 4. 2007, č. j. 8 C 17/2003-139, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2009, č. j. 15 Co 294/2007-191, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a bylo jím též rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v zásadním právním významu napadeného rozsudku, důvodnost pak blíže nespecifikuje.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“ (viz článek II bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2009, č. j. 28 Cdo 2333/2009-200, byl dovolatel vyzván, aby ve lhůtě 15-ti dnů od doručení tohoto usnesení sdělil dovolacímu soudu, z jaké části je žalovaná částka tvořena nárokem na vydání bezdůvodného obohacení za užívání souboru místností v domě čp. 30 ve V. a z jaké části je žalovaná částka tvořena nárokem na vydání bezdůvodného obohacení za odvoz odpadu (septiku). Žalobce byl současně poučen o tom, že nebude-li dovolání stanoveným způsobem doplněno, bude Nejvyšším soudem podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto. Vzhledem k tomu, že cit. usnesení bylo právnímu zástupci žalobce JUDr. V. B. doručeno dne 22. 6. 2009, uplynula lhůta k doplnění dovolání dne 7. 7. 2009. Jelikož však k doplnění dovolání v této lhůtě nedošlo a v řízení nelze pokračovat, neboť stále není jasné, z jakých nároků se skládá předmětná částka, na čemž závisí i posouzení otázky přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo
a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. listopadu 2009
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.
předseda senátu