ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2983.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2983/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelů: 1. E. V., a 2. L. V., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 19. 12. 2007, sp. zn. 42 Co 487/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, pod sp. zn. 13 C 54/2005 (žalobců E. V. a L. V., zastoupených advokátem, proti žalované A., o 1.312.328,- Kč), takto:
Dovolání dovolatelů se odmítají.
Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u soudu 4. 4. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí z 31. 1. 2007, č. j. 54/2005-165. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, aby žalované A., stavební společnosti, s. r. o., bylo uloženo zaplatit žalobcům 1.312.238,- Kč. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalované stavební společnosti na náhradu nákladů řízení 61.094,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku .Dále bylo žalobcům uloženo zaplatit na účet Okresního soudu ve Vsetíně na úhradu soudního poplatku 40.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 19. 12. 2007, sp. zn. 42 Co 487/2007. Tímto rozsudkem dovolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí z 31. 1. 2007, č. j. 13 C 54/2005-165, potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalované stavební společnosti na náhradu nákladů odvolacího řízení 76.328,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.
Odvolací soud poukazoval na to, že žalobci uzavřeli dne 29. 3. 2004, jako kupující, s Pozemkovým fondem ČR, jako prodávajícím, kupní smlouvu, jejímž předmětem byl i pozemek v katastrálním území P. (obec F.) č. 8071 (Pk 47); ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalobci kupují pozemky do svého společného jmění; kupní smlouva byla vložena do katastru nemovitostí 16. 4. 2004.
Žalovaná stavební společnost prováděla v době od září 2002 do dubna 2003 na pozemek č. 8071 (Pk 47) návoz a rozprostření zeminy, pocházející z výkopových prací, prováděných žalovanou stavební společností při výstavbě silnice – obchvatu F. Vstup na tento pozemek umožnilo žalované stavební společnosti Družstvo V. se sídlem v B. č. 213; o tom byla dne 25. 7. 2002 sepsána dohoda mezi správcem konkurzní podstaty Družstva V. a žalovanou stavební společností. Policie ČR zjistila, že výkopová zemina byla předána k materiálovému využití v souladu s podmínkou stavebního povolení a technických specifikací; nešlo tu o zřízení nepovolené skládky, nedošlo ke způsobení škody vlastníkům pozemku, ani o poškození či ohrožení životního prostředí; proto bylo Policií ČR trestní oznámení žalobců odloženo.
Odvolací soud pak ještě doplnil dokazování úředním záznamem o vysvětlení podaném podle ustanovení §158 odst. 5 trestního řádu Ing. D. S., vedoucí územního pracoviště O. Pozemkového fondu ČR, že totiž návozem zeminy na pozemek, o nějž jde v tomto řízení, v době od října 2002 do dubna 2003 nebyla Pozemkovému fondu způsobena škoda; návoz zeminy slouží k rekultivaci lokality; je však ještě nutné rekultivaci dokončit.
Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba žalobců, kterou se domáhali „vydání bezdůvodného obohacení, s tím, že žalovaná stavební společnost zřídila na jejich pozemku nepovolenou skládku“.
K námitkám žalobců odvolací soud ještě dodával, že „návozem zeminy na předmětný pozemek nedošlo ke vzniku nové věci, nejde ani o odlišnou věc movitou či nemovitou, umístěnou na pozemku, nýbrž jde o tentýž kvalitativně upravený pozemek; návoz se stal součástí pozemku ve smyslu ustanovení §120 odst. 1 občanského zákoníku“. „Návozem zeminy na předmětný pozemek tak došlo k určitému zpracování pozemku a zemina se proto stala jeho součástí“. Žalobci nabyli pozemek do svého vlastnictví až poté, co se navezená zemina stala jeho součástí, takže nabyli od svého vlastnictví předmětný pozemek včetně navezené zeminy. „Protože žalovaná stavební společnost nepoužívá pozemek žalobců bez právního důvodu, nemůže být žaloba, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky za uskladnění zeminy důvodná.“
Výrok o nákladech řízení u soudu prvního stupně byl odvolacím soudem potvrzen zároveň s výrokem rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé.
Výrok o nákladech odvolacího řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanoveními §244 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Povinnost doplatit soudní poplatek vznikla žalobcům podle ustanovení §9 odst. 4 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci dovolatelů dne 30. 1. 2008 a dovolání ze strany žalobců bylo dne 25. 3. 2008 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Odůvodnění dovolání, sepsané advokátem, došlo soudu 4. 6. 2008.
Dovolatelé navrhovali, aby odvolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovali, že řízení o této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatelé vytýkali především, že odvolací soud „neprovedl dokazování v tom rozsahu, jako bylo jimi navrhováno“, přičemž odmítl doplnění dokazování. Soudy obou stupňů „v konečném důsledku rozhodovaly na základě neúplně zjištěného skutečného stavu“. Tímto postupem soudů „došlo vlastně k zhoršení postavení žalobců jako účastníků řízení.“
Dovolatelé se dále neztotožňují s právním závěrem odvolacího soudu, že „tu nedošlo ke vzniku nepovolené skládky a že navezená zemina se stala součástí pozemku, který žalobci poté koupili, takže nelze dovodit, že by žalovaná stavební společnost pozemek použila bez právního důvodu“, jakož i to, že se tu „navezená zemina stala součástí předmětného pozemku a byla vyňata z působnosti zákona o odpadech“.
Podle názoru dovolatelů si soudy obou stupňů nesprávně vyložily i sám pojem „zemina“, totiž jako synonymum pojmu hlína /ornice/. Naproti tomu dovolatelé mají za to, že „v daném případě byl návoz proveden v kvalitě nadbytečného výkopu“; šlo totiž o vrstvy podloží hospodářsky a zejména pak zemědělsky nevyužitelné; tyto vrstvy měly skončit na skládce (jak to vyplývalo ze sdělení Ředitelství silnic a dálnic ČR ze dne 16. 8. 2004, které měly soudy v této právní věci k dispozici).
Dovolatelé také měli za to, že soudy uváděný souhlas Družstva V. k navezení zeminy na pozemek, o nějž jde v tomto řízení, nebyl opodstatněný, neboť toto družstvo nebylo zmocněno státem k zastupování ve věci nakládání s předmětným pozemkem, když tu neexistovala nájemní smlouva mezi státem a uvedeným družstvem. Žalovaná stavební společnost se tu opírala jen o údajnou dohodu s Družstvem V., které však již po delší dobu sporný pozemek nijak hospodářsky nevyužívalo.
Dovolatelé jsou nadále toho názoru, že návoz odpadové výkopové zeminy je skládkou; šlo tu vlastně o terénní úpravu, která je svým charakterem stavbou a proto měla splňovat podmínky stanovené stavebním zákonem. Návoz se tu nestal součástí pozemku, už jen i proto, že tento návoz může být od pozemku oddělen. Sporný návoz se nikdy nestal součástí pozemku, který žalobci koupili, a proto případná vada nemohla být touto koupí zhojena. Dovolatelé jsou také přesvědčeni, že žalované stavební společnosti přineslo zbavení se nadbytečného výkopku a jeho návozem na pozemky, patřící nyní žalobcům, výrazný ekonomický efekt, spočívající v úspoře finančních prostředků, „které nepochybně byly účtovány v rámci rozpočtu ceny díla vůči zadavateli stavby a nebyly vynaloženy v souvislosti s odborným uložením odpadu na příslušné skládce“.
Ve vyjádření žalované A., stavební společnosti, CZ, s. r. o., k dovolání žalobců bylo uvedeno ,že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno, když vlastně toto dovolání se nedomáhá přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu otvírajícím se pro posouzení otázek právních, ale míří proti skutkovým zjištěním, z nichž soudy obou stupňů v daném případě vycházely. V daném případě byla základní otázka sporu mezi žalobci a žalovanou stavební společností (tj. zda návoz zeminy na pozemek je součástí tohoto pozemku na ní anebo je samostatnou věcí) plně vyřečena odvolacím soudem s poukazem na ustanovení §120 odst. 1 občanského zákoníku s přihlížením i k právním závěrům z judikatury soudům na niž odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku poukazovala.“
Přípustnost dovolání dovolatelů tu bylo třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 13 C 54/2005 Okresního soudu ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí), že by odvolací soud svým rozsudkem z 19. 12. 2007 (sp. zn. 42 Co 487/2007 Krajského soudu v Ostravě) řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda odvolací soud svým rozsudkem, napadeným dovoláním dovolatelů, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.
V tomto případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §451 občanského zákoníku, §120 odst. 1 občanského zákoníku a podle §597 a násl. občanského zákoníku v souvislosti i s ustanoveními zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.
Podle ustanovení §451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
Podle ustanovení §451 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný bez právního důvodů, plněním z neplatného právního úkonu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i prospěch získaných z nepoctivých zdrojů.
Podle ustanovení §120 odst. 1 občanského zákoníku je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží, a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
Podle ustanovení §597 odst. 1 občanského zákoníku jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit.
Pokud šlo o odkaz na zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku z 19. 12. 2007 považoval za potřebné uvést, že v době, kdy v tomto případě byl prováděn návoz zeminy na pozemek, o nějž jde v tomto řízení, se uvedený zákon vztahoval i na zeminu a že teprve s účinností od 1.5. 2004 je zemina z působnosti zákona o odpadech vyloučena. Připomenuto bylo odvolacím soudem i to, že zákon o odpadech upřednostňuje využití odpadů před jejich složením na skládce (srov. §11 uvedeného zákona).
Odvolací soud při svém právním závěru, že tu nedošlo k závazku z bezdůvodného obohacen, vycházel z toho, že „tehdejší vlastník pozemku (jímž nebyli žalobci, kteří teprve později pozemek získali) neměl proti návozu zeminy výhrady a že žalované stavební společnosti byl umožněn vstup na pozemek č. 8071 v katastrálním území P. (obec F.) Družstvem V., jež v té době na pozemku se souhlasem vlastníka hospodařilo“.
Právní teorie při výkladu ustanovení §451 občanského zákoníku dospívá zpravidla 1 závěru, že majetkové hodnot,y nabyté z důvodu právem dovolených, nemohou být předmětem bezdůvodného obohacení a že o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv nebo snížením jeho pasív (srov. např. stranu 807 Komentáře k občanského zákoníku, vydanému nakladatelstvím C. H. Beck v Praze v roce 2006/10. vydání/ ).
Také v judikatuře soudů je zpravidla uplatňován právní závěr, že „za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoli prospěch, jehož by mohl dosáhnout vlastník neoprávněně užívané věci, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo, o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (k tomuto právnímu závěru dospěl např. senát Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 845/99, srov. již str. 812 uvedeného Komentáře k občanskému zákoníku).
Za těchto uváděných okolností nelze proto přisvědčit názoru dovolatelů, že je nesprávné právní posouzení této právní věci odvolacím soudem, který dospěl k výslednému závěru, že tu „nedošlo ke vzniku nepovalené skládky a navezená zemina se stala součástí pozemku, jež je nyní ve vlastnictví žalobců a žalovaná stavební společnost tento pozemek nyní nepoužívá bez právního důvodu“.
Dovolací soud tedy nemohl přesvědčivě dospět k závěru, že by v daném případě odvolací soud svým rozsudkem z 19. 12. 2007 (sp. zn. 42 Co 487/2007 Krajského soudu v Ostravě), proti němuž směřuje dovolání dovolatelů, řešil základní právní otázku projednávané právní věci v rozporu s hmotným právem, anebo že by tu řešil právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo možné u dovolání dovolatelů shledat zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu.
Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně náhrady nákladů, vynaložených žalovanou stavební společností na vyjádření k dovolání dovolatelů, použil dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §224 občanského soudního řádu ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci i k obsahu již zmíněného vyjádření k dovolání dovolatelů, v němž žalovaná stavební společnost rekapitulovala v podstatě to, co již uplatnila v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu