ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3390.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 3390/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce o. J., zastoupeného advokátem, proti žalované G. N., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp.zn. 7 C 22/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2008, č.j. 25 Co 560/2007-77, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2008, č.j. 25 Co 560/2007-77, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové svým rozsudkem shora označeným změnil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 8. 2007 , č.j. 7 C 22/2007-59, tak, že určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 221/10 v katastrálním území D.
u Ch., zapsaného na LV č. 37 u Katastrálního úřadu pro K. k., Katastrální pracoviště J. Zatímco před soudem prvního stupně neměla žádná ze stran právo na náhradu nákladů řízení, žalovaná byla zavázána nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 13.995,- Kč k rukám zástupce žalobce.
Odvolací soud konstatoval, že žalobce nejprve zveřejnil záměr prodat pozemek parc. č. 221/7 o výměře 1814 m2, ale obecní zastupitelstvo následně schválilo prodej pozemku parc. č. 221/10 o výměře 600 m2, který se stal také předmětem kupní smlouvy mezi účastníky ze dne 22. 2. 2005. Žalobce tedy prodal žalované jiný pozemek než ten, jehož se týkala předtím zveřejněná nabídka prodeje na úřední desce obce. Jiným zájemcům se proto nedostalo informace o prodeji sporného pozemku, který vznikl oddělením z původního pozemku parc. č. 221/7, a nemohli na nabídku žalobce nijak reagovat. Dospěl k názoru, že žalovaná nabyla vlastnického práva ke spornému pozemku v rozporu s §39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a uvedená kupní smlouva je proto od počátku neplatná.
Žalovaná podala proti rozsudku dovolání. Jeho důvodnost spatřovala v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Namítla, že obecní zastupitelstvo uveřejnilo a schválilo prodej pozemku parc. č. 221/7. Jak vyplynulo ze zápisu zastupitelstva ze dne 8. 4. 2002, již tehdy zastupitelstvo obce souhlasilo s prodejem části parcely č. 221/7 žalované, která byla i později jediným zájemcem. Parcela byla žalovanou na vlastní náklady a se souhlasem zastupitelstva geometricky rozdělena na dvě parcely, a to parc. č. 221/7 a parc. č. 221/10, která se stala předmětem koupě. Jednalo se o část pozemkové parcely, o které se na zastupitelstvu jednalo a která byla označena v záměru obce pro prodej. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je podáno ve lhůtě a dovolatel je zastoupen advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř). Dovolacím důvodem je namítané nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s .ř., protože rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně – tedy pro diformitu rozsudků soudů nižších stupňů.
Tvrzený dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. je dán.
Na rozdíl od odvolacího soudu je Nejvyšší soud toho názoru, že na straně obce došlo ke schválení a zveřejnění záměru prodeje předmětného pozemku dostatečně srozumitelným způsobem, jenž je v souladu se zněním zejména §39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. Záměr obce byl vyjádřen jasně ohledně formy převodu nemovitosti i její identifikace. Došlo k publikaci záměru převodu na úřední desce obecního úřadu.
O prodeji pozemku byl sepsán zápis z jednání obecního zastupitelstva ze dne 7. 9. 2004, byť byl označen ještě pozemek původní před rozdělením na části. Následně byla uzavřena kupní smlouva, týkající se pozemku parc. č. 221/10 o výměře 600 m2, který vznikl rozdělením původního pozemku parc. č. 221/7 o výměře 1814 m2 na základě geometrického plánu ze dne 29. 7. 2004, schváleného Katastrálním úřadem pro H. K., katastrální pracoviště J., ze dne 11. 8. 2004.
Závěr, že určitý právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem, se musí opírat o rozumný výklad dotčeného zákonného ustanovení. Ne každý (údajný) rozpor se zákonem má za následek absolutní neplatnost právního úkonu (viz např. nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 87/2004).
V posuzované věci došlo k prodeji pouze části původně avizovaného pozemku. Jiný zájemce se zjevně o pozemek neucházel. Žalovaná řešila odkoupením předmětného pozemku problém přístupové cesty ke své nemovitosti. Zastupitelstvo obce s převodem souhlasilo a využití pozemku z její strany bylo v souladu s výhledovými záměry obce.
Za těchto okolností, které ostatně přesvědčivě popsal již soud prvního stupně, není důvodu učinit závěr, že by orgány obce jakkoli porušily výše citované ustanovení zákona č. 128/2000 Sb. či další relevantní předpisy. Proto nelze ani dospět k závěru, že by měl být převod pozemku ze dne 22. 2. 2005 neplatný ve smyslu §39 obč. zák.
Dovolací soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty druhé, odst. 3 o. s. ř. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V tomto řízení bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu; v něm bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek podle občanského soudního řádu přípustný.
V Brně dne 19. února 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu